ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.255.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 255/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2007 o dovolání, které podal obviněný E. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 To 708/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 55/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 10 T 55/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s dalšími obviněnými J. B. a A. S. tím, že dne 14. 1. 2003 okolo 02.20 hod. v restauraci, společně po předchozí dohodě a rozdělení úloh poté, co zůstali v restauraci sami pouze s obsluhující číšnicí H. V., obviněný J. B. fyzicky napadl jmenovanou číšnici tak, že ji uchopil zezadu za ruce, zkroutil jí je za zády, zacpával jí rukou ústa a zatlačil ji do sousední místnosti, kde ji povalil na zem, bil ji pěstmi do hlavy a kopal po těle. Tímto jednáním obviněný J. B. způsobil poškozené pohmoždění hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření. Současně během popsaného jednání prohledal obviněný E. G. prostor za barovým pultem, odkud ze zásuvky odcizil dvě číšnické peněženky zvané „fleky“ s finanční hotovostí ve výši 4 520,- Kč a čtyři krabičky cigaret zn. Marlboro, vše v celkové hodnotě 5 332,- Kč, přičemž obviněný A. S. hlídal. Poté všichni obvinění z místa činu utekli, obviněný A. S. s bundou obviněného J. B., a následně se o odcizené peníze a cigarety rozdělili.
Za to byl obviněný E. G. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu všem obviněným též uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradě škody poškozené H. V. částku ve výši 4 079,10 Kč a R. b. p. částku ve výši 5 571,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená H. V. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě napadli obvinění E. G., J. B. a A. S. odvoláními, která Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 To 708/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný E. G. dne 15. 4. 2004 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný vytýká soudům nižších stupňů, že jeho jednání nesprávně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ačkoli obviněný popřel jakoukoli domluvu a podle jeho názoru podnapilý stav dalších obviněných vylučoval společnou dohodu jako předpoklad spolupachatelství. Dále je obviněný přesvědčen, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily výpovědi obou spoluobviněných, kteří ho usvědčovali po vzájemné domluvě ve snaze usvědčit ho ze skutku, který nespáchal.
Závěrem svého dovolání obviněný E. G. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 To 708/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 10 T 55/2003, a aby přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby dovolací soud rozhodl sám ve věci rozsudkem, kterým obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného E. G. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle státního zástupce jsou námitky obviněného mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť směřují pouze proti hodnocení provedených důkazů. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný E. G. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný E. G. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný E. G. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, protože podle jeho názoru odvolací soud nesprávně posoudil provedené důkazy, zejména výpovědi obou spoluobviněných, na jejichž základě pak dospěl k údajně nesprávné právní kvalifikaci skutku podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §9 odst. 2 tr. zák.
Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný E. G. dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám prováděl či opakoval, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný E. G., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu a z jiného názoru na hodnocení výpovědí svých spoluobviněných, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného E. G. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil. Obviněný ostatně ve svém dovolání ani neuvádí, jak jinak měl být skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, právně posouzen podle ustanovení hmotného práva.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný E. G. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný E. G. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y