ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.262.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 262/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 55 To 433/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 9/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 3 T 9/2002, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí označených ve výroku.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného proti citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 55 To 433/2006, kterým podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci a za použití §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek popsaný ve výroku, kvalifikovaný jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, napadla ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud provedl nesprávnou právní kvalifikaci skutkových zjištění soudu prvního stupně, když výrobu, prodej a zasílání předmětů opatřených nacistickými symboly (tzv. militárií) obviněným neposoudil jako propagaci hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásá národnostní a rasovou zášť, tedy shodně jako soud prvního stupně, jehož rozsudek považovala dovolatelka za správný. K tvrzení odvolacího soudu, že vystavování a prodej odznaků a medailí tzv. Třetí říše nelze zahrnout pod zákonné znaky podpory či propagace hnutí ve smyslu §260 tr. zák., poukázala nejvyšší státní zástupkyně na bližší vymezení pojmu „propagace“, jak bylo vyjádřeno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 337/2002, nebo ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu vedeného pod sp. zn. Tpjn 302/2005. Podle uvedených rozhodnutí se propagací rozumí mj. veřejné uvádění takového hnutí nebo jeho ideologie a záměrů ve známost, propagace může být uskutečňována jak otevřeně, tak i skrytě. Takového jednání se podle dovolatelky dopustil i obviněný, který veřejně vystavoval předměty opatřené nacistickými symboly a nabízel je k výměně či prodeji.
Dále se nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila k hodnocení znaků objektivní stránky trestného činu podle §260 tr. zák. odvolacím soudem. Tento soud konstatoval, že znak objektivní stránky trestného činu naplněn nebyl, neboť předmětné militárie mají dnes již pouze vědecký anebo historický význam, protože současná extremistická hnutí užívají namísto původních historických symbolů tzv. zástupné symboly. S tímto závěrem se dovolatelka neztotožnila a naopak tvrdí, že nacistické (fašistické) hnutí lze mezi znaky objektivní stránky trestného činu podle §260 tr. zák. zahrnout, neboť jeho symboly jsou obecně známé a osvojily si je i různé současné neonacistické a neofašistické organizace. Úmyslné zavinění charakterizující subjektivní stránku daného trestného činu, bylo podle dovolacích námitek naplněno tím, že obviněný věděl, že militárie měly určitý charakter (představovaly nacistické symboly) a že je zpřístupňoval většímu okruhu lidí. Toto své tvrzení opřela nejvyšší státní zástupkyně o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 651/2002. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 55 To 433/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Tento výklad uplatněného důvodu dovolání tudíž připouští i možnost opaku, tj. námitku, podle níž skutek zjištěný soudy nižších stupňů naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, ačkoli byl obviněný obžaloby zproštěn proto, že soudy zjištěný skutek za trestný čin nepovažovaly. O takový případ se jedná i v posuzované trestní věci, avšak Nejvyšší soud posoudil dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněné.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Obviněnému bylo obžalobou kladeno za vinu, že jako živnostník (tedy fyzická osoba samostatně výdělečně činná) na základě živnostenského oprávnění s předmětem činnosti výroba, oprava kování, odznaků, medailí a plaket v době nejméně od 1. 1. 1999 do 15. 6. 2001 nakupoval a dále vyráběl a skladoval repliky odznaků, medailí a vyznamenání nacistických politických, polovojenských i vojenských organizací jako Hitlerjugend, SS, SA, NSDAP, Luftwafe, které pak na burzách prodával nebo na objednávku konkrétním osobám zasílal, ačkoli politické strany tzv. Třetí říše a její uvedené organizace byly označeny jako organizace zločinné a z jejichž základů, symboliky, principů a idejí vychází neonacistické a neofašistické organizace jako např. Národní odpor, Národní aliance, Blood and Honour aj.
Svůj názor o správnosti aplikace ustanovení §260 odst. 1 tr. zák. v předmětné věci nejvyšší státní zástupkyně opřela především o dvě výše citovaná rozhodnutí senátů 3 Tdo a 5 Tdo Nejvyššího soudu a o stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, které bude publikováno pod č. 11/2007 Sb. rozh. tr. (dále jen stanovisko).
Z hlediska právního posouzení trestní věci obviněného J. H. je především nutné vycházet z výkladu těch ustanovení trestního zákona, které obsahují skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 tr. zák., §261 a §261a tr. zák., dále pak skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 tr. zák. a trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §198a tr. zák. Odůvodnění citovaného stanoviska se poměrně obsáhlým způsobem snažilo vysvětlit všechny podstatné aspekty, které je třeba zvažovat při rozhodování o skutcích, jež jsou kvalifikovány jako některý z uvedených trestných činů hrubě narušujících občanské soužití podle hlavy páté zvláštní části trestního zákona, resp. trestných činů proti lidskosti podle hlavy desáté zvláštní části trestního zákona. Společným objektem vyjmenovaných skutkových podstat je ochrana základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, etnické skupiny, národnosti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociální příslušnosti nebo původu ve smyslu čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. ve znění dalších zákonů (dále Úmluva) a čl. 3 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále Listina). Ve stanovisku současně Nejvyšší soud upozorňuje na možný střet mezi těmito ustanoveními a dalšími, jež garantují svobodu slova a projevu a které rovněž Úmluva i Listina zakotvují. Bude proto nutné v konkrétních případech vždy pečlivě vážit míru zásahu pachatelova jednání do jednotlivých práv a svobod, jež jsou v demokratických zřízeních respektována.
Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou či třídní zášť vůči jiné skupině osob.
Propagace hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou či třídní zášť vůči jiné skupině osob, může být podle přijatého stanoviska uskutečňována otevřeně, ale též skrytě např. v podobě tvorby a prezentace uměleckých děl. V tomto smyslu je zřejmé, že za propagaci podle §260 tr. zák. lze v určitých případech považovat i to, jestliže někdo předměty opatřené symboly takového hnutí veřejně vystavuje a nabízí za účelem jejich výměny nebo prodeje, avšak za splnění dalších zákonem vyžadovaných podmínek. Především je významné, že se jedná o úmyslný trestný čin, přičemž úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že svým jednáním podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť. Nestačí pouhý projev sympatií k hnutí, který lze postihnout podle §261 tr. zák., musí zde existovat úmysl pachatele ovlivnit svým jednáním další osoby; ovšem postačí i úmysl nepřímý, kdy si je pachatel vědom, že jeho jednání může vést k podpoře či propagaci hnutí a je s možností takového následku srozuměn (srovnej citované stanovisko). Hnutím je myšlena skupina osob, alespoň částečně organizovaná, byť formálně neregistrovaná, která zastává nebo hlásá názory a postoje směřující k potlačení práv a svobod, popř. hlásající národnostní, rasovou či třídní zášť vůči jiné skupině osob. Podstatným znakem takového hnutí je podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu vyjádřeném ve stanovisku jeho existence v době, kdy se měl pachatel podpory či propagace hnutí dopustit. Proto, pokud by hnutí nemělo reálně existovat v době, kdy je pachatel propagoval, nebyl by ani naplněn jeden ze znaků objektivní stránky trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání vytkla odvolacímu soudu, že nepodřadil nacistické (fašistické) hnutí pod objektivní stránku trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák.
K vyčerpávající definici pojmu „hnutí“ ve smyslu §260 tr. zák. došlo ve výše citovaném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu. Jak je z něj patrno, takovéto hnutí musí jednoznačně existovat v době propagace (podpory) tohoto hnutí. Vyplývá to především z jazykového výkladu zákonného ustanovení („hnutí, které prokazatelně směřuje“), když je užit přítomný čas, dále z výkladu logického, neboť zásada obecné logiky požaduje, aby v rámci jednoho ustanovení nevyvstaly dvě alternativy přístupu k hnutí (podpora jen existujícího hnutí a propagace jak existujícího, tak neexistujícího hnutí), a konečně to vyplývá i z výkladu systematického, jelikož podporu či propagaci již neexistujícího hnutí (zaniklého) lze postihnout podle §261a tr. zák. a ještě neexistujícího (budoucího) lze postihnout jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. a §260 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že z obsahu znaleckého posudku i výpovědi jeho zpracovatele PhDr. Z. Z. vyplývá, že současná hnutí ideově navazující na zásadní teze nacismu a fašismu v jejich historické podobě, nepoužívají symboliku tzv. Třetí říše, ale nahradila ji zástupnými symboly v úmyslu zakrývat skutečný význam svých sdělení (např. hákový kříž byl nahrazen keltským křížem). Znalec výslovně prohlásil, že mezi předměty, jež byly u obviněného zajištěny, žádné zástupné symboly nebyly, naopak se jednalo o repliky historických odznaků, medailí a vyznamenání, jež byly užívány německou armádou v době 2. světové války. Poukazem na důkaz znaleckým posudkem a výpověď znalce zřejmě odvolací soud zamýšlel zpochybnit existenci znaku objektivní stránky trestného činu ve skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba, byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí tento svůj názor explicitně nevyjádřil. Důvodem, který tento soud vedl ke zprošťujícímu výroku, však nesporně byla otázka existence, resp. neexistence subjektivní stránky trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud v žalovaném skutku neshledal na straně obviněného úmyslné zavinění, přičemž stručně vyjádřil okolnosti, které jeho názor podporují.
Podle nejvyšší státní zástupkyně je za propagaci hnutí ve smyslu §260 tr. zák. nutné považovat i veřejné vystavování předmětů opatřených nacistickými symboly a jejich nabízení za účelem výměny nebo prodeje, čímž v podstatě citovala část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 651/2002. Nutno dodat, že ani senát Tdo rozhodující v uvedené věci nijak podrobněji nerovedl svou tezi a v podaném dovolání tak neučinila ani dovolatelka. Omezila se pouze na vyslovení nesouhlasu s tvrzením odvolacího soudu, že sám symbol není způsobilý hnutí propagovat. Odvolací soud spatřoval v prodeji a směně militárií obviněným pouze realizaci jeho podnikatelské a sběratelské činnosti bez existence zavinění protiprávního jednání, spočívajícího v eventuelním zneužití symbolů tzv. Třetí říše k propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Senát Tdo Nejvyššího soudu vzal na vědomí výklad pojmu „propagace“ vyjádřený v citovaném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu a i v případě této námitky dovolatelky se přiklonil k právnímu posouzení, jež učinil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Veřejné vystavování předmětů opatřených nacistickými symboly a jejich nabízení za účelem výměny nebo prodeje lze opravdu považovat za tzv. skrytou propagaci hnutí, ale jen za podmínky, že ten, kdo se uvedeného jednání dopustil, měl v úmyslu ovlivnit svým jednáním i další osoby (viz citované stanovisko). Takový závěr však podle Nejvyššího soudu není možné ve věci obviněného učinit. Kromě argumentů uvedených v napadeném rozhodnutí považuje Nejvyšší soud za důležité poukázat na výpověď svědka V. B., který je soukromým podnikatelem v oboru numismatika. Tento svědek vypověděl, že obviněného poznal na burze a žádal jej o vyrobení kyvadélka k hodinám, v čemž mu obviněný vyhověl. Rovněž mu pomohl v doplnění jeho sbírky německých vyznamenání z období 1. a 2. světové války. Spolupráci s obviněným charakterizoval jako sběratelskou činnost. Pokud jde o katalogy obviněným vystavované na burze, všiml si mj. i přehledu existujících německých vyznamenání z období tzv. Třetí říše, avšak tuto svaztiku měl obviněný na svém pultu přelepenou neprůhledným papírem. Tato část svědecké výpovědi podporuje tvrzení obviněného, že militárie prodával a směňoval s lidmi, které znal jako sběratele z dřívějších setkání, tedy minimálně od vidění. Skutečnost, že ani ve sběratelských kruzích nebyl obviněný znám jako osoba zabývající se nabízením replik nacistických symbolů, svědčí i výpověď svědka Ing. J. D., který se s obviněným na burzách rovněž seznámil. Svědkovi obviněný opravoval jeho sbírku sportovních odznaků, přičemž svědek si nikdy nevšiml, že by se obviněný věnoval i výrobě či rekonstrukci předmětů užívaných fašistickými či nacistickými organizacemi. Tyto provedené důkazy tedy podporují názor vyslovený v napadeném rozhodnutí, že u obviněného nejenže chyběl úmysl propagovat nacistické resp. neonacistické hnutí, ale naopak se snažil alespoň nevyvolávat pozornost širší veřejnosti účastnící se sběratelských burz k jím vyráběným replikám nacistických symbolů.
Subjektivní stránku trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. považovala nejvyšší státní zástupkyně za naplněnou, přičemž se odvolávala na dřívější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 651/2002. Podle jejího názoru postačilo, že obviněný věděl o charakteru militárií a že je zpřístupňoval většímu okruhu lidí. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že je bezesporu v souladu s právní kulturou dbát právních názorů vyjádřených v dřívějších rozhodnutích Nejvyššího soudu. Nastane-li však případ, kdy právní názory k totožné právní otázce v různých rozhodnutích soudů (včetně jednotlivých senátů Nejvyššího soudu) neposkytují jasné vodítko jak postupovat v pozdějších obdobných případech, nebo jsou dokonce protichůdné, zaujímá Nejvyšší soud stanovisko, které překlenuje případnou nejednotnost předchozích rozhodnutí a má před nimi aplikační přednost (srov. §14 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění dalších zákonů). K výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zák., jakož i ke skutkovým podstatám dalších trestných činů určených k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, etnické skupiny, národnosti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociální příslušnosti nebo původu, bylo dne 13. 12. 2006 přijato trestním kolegiem Nejvyššího soudu již výše citované stanovisko. Proto se v posuzovaném případě naplnění subjektivní stránky obviněným musí posuzovat se zřetelem k výkladu subjektivní stránky trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zák., který je obsažen ve stanovisku, a nikoli v uvedeném rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu Tdo, na něž se odvolává nejvyšší státní zástupkyně. Pro úplnost je možné dodat, že v trestní věci obviněného se nejedná o skutkově totožný případ, o němž v dovolacím řízení rozhodoval senát Tdo. Trestní kolegium Nejvyššího soudu se shodlo na tom, že nepřímý úmysl je dán, pokud pachatel ví, že jeho jednání může vést k propagaci hnutí a je s možností takového následku srozuměn. Přestože není podmínkou, aby obviněný byl členem hnutí uvedeného v ustanovení §260 tr. zák., nebo v bezprostředním kontaktu se členy takového hnutí, musí být prokázáno, že obviněný o existenci hnutí věděl a s jeho případnou propagací byl srozuměn.
Z dokazování provedeného soudy nižších stupňů je zřejmé, že obviněný vyráběl militárie v rámci své podnikatelské činnosti, navíc byl vášnivým sběratelem různých historických předmětů včetně militárií. Předměty opatřené nacistickými symboly směňoval a prodával na burzách osobám, které znal minimálně od vidění, považoval je za sběratele a neměl důvod domnívat se, že by mělo jít o příznivce či členy extremistických hnutí. Kromě toho dodával militárie na objednávku i filmovým a televizním společnostem, které u něho objednávaly většinou takové množství symbolů patřících k vojenským historickým uniformám, jež běžně nebyl schopen sám vyrobit v požadovaných lhůtách (obviněný nezaměstnával v rámci svého podnikání jiné osoby). To odůvodňuje, proč skladoval některé druhy militárií v takovém objemu, jak bylo zjištěno policejními orgány při domovních prohlídkách. Nebylo tedy prokázáno, že by obviněný měl povědomí o některém extremistickém hnutí, které by projevovalo zájem o jím vystavované militárie, nebo že by obviněný členovi takového hnutí své výrobky prodal či je s ním směnil. Tím spíše pak nelze usuzovat, že by obviněný byl srozuměn s případnou propagací hnutí ve smyslu ustanovení §260 tr. zák. Nejvyšší soud tedy i tuto námitku nejvyšší státní zástupkyně shledává nedůvodnou a názor odvolacího soudu o tom, že subjektivní stránka trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. nebyla obviněným naplněna, považoval za správný.
Ze shora uvedených důvodů byla vyloučena právní kvalifikace žalovaného jednání jako trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o zproštění obviněného obžaloby bylo učiněno v souladu se zákonem.
Protože námitkám dovolatelky nebylo možné přisvědčit, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a rozhodl tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová