ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.605.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 605/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2007 o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 130/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. H. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 130/2005, uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. za podmínek §41 odst. 1 tr. zák., a dále trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky blíže popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. H. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným uvedeným ve výroku o vině rozsudku peněžní částku v celkové výši 1 188 340,- Kč, přičemž soud prvního stupně odkázal poškozeného – H. K. , se sídlem O. , Nám. R. , podle §229 odst. 1 tr. řádu s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný P. H. zmíněným rozsudkem podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 3 Zt 402/2004, pro skutek uvedený pod bodem III./14. obžaloby, v němž byl spatřován trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 130/2005, bylo rovněž rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody obviněného J. P.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, vydaným z podnětu odvolání obviněných P. H. a J. P. , jakož i státní zástupkyně, která podala odvolání v neprospěch obviněného P. H. , byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 tr. řádu zrušen rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části týkající se obviněného P. H. Podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl Krajský soud v Ostravě znovu tak, že obviněný P. H. byl za jednání uvedená pod body I., II./3., II./5., II./6., II./7., II./11. a II./12. výroku o vině uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. za podmínek §41 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že:
1. v době od 10.00 hodin dne 11. 9. 2004 do 16.00 hodin dne 12. 9. 2004 v O. na ul. A. vnikl přes nedostatečně zajištěné okno do provozovny podnikatele M. P. podnikajícího pod označením M. P. – S. , s místem podnikání K. , O. , která je umístěna v O. v ul. A. , kde z místnosti vzorkovny odcizil finanční hotovost ve výši 2 500, Kč, razítko podnikatele v hodnotě 280,- Kč, z přijímací kanceláře odnesl 3 svazky klíčů od budovy a odkládací místnosti v hodnotě 450,- Kč, volně odložený dalekohled značky C. v hodnotě 2 200,- Kč a tašku na dokumenty s vizitkami v hodnotě 300, Kč, vše v hodnotě 5 730,- Kč ke škodě podnikatele M. P. – S. ,
2. dne 4. 9. 2004 kolem 21.30 hodin ve S. O. za použití shodných klíčů odcizil z prostoru parkoviště za autosalonem obchodní společnosti V. G. , s. r. o., na ul. B. motorové vozidlo tovární značky H. A. modré barvy, v hodnotě 89 100,- Kč s osobními doklady v hodnotě 400,- Kč uloženými ve vozidle a 26 litrů benzinu v hodnotě 1 690,- Kč, vozidlo téhož dne předal do zástavy J. D. za půjčku peněžní částky ve výši 15 000,- Kč, a způsobil tak majiteli vozidla V. M. škodu ve výši 91 190,- Kč, když poškozený nalezl vozidlo i s doklady dne 16. 9. 2004,
3. dne 5. 10. 2004 kolem 08.30 hodin v P. v ul. Z. v Hotelu C. odcizil z pokoje č. 330 peněženku v hodnotě 200,- Kč s doklady v hodnotě 200,- Kč, mobilní telefon zn. N. v hodnotě 1 200,- Kč, finanční hotovost ve výši 1 000,- Kč, platební kartu M. C. v hodnotě 200,- Kč, výběrový lístek e Banky, klíče od vozidla tovární značky Š. F., v hodnotě 150,- Kč, klíče od bytu v hodnotě 100,- Kč, klíče od vozidla tovární značky P. v hodnotě 300,- Kč a červený svetr v hodnotě 50,- Kč, vše v hodnotě 3 400,- Kč k újmě majitele V. G. , za použití klíčů k vozidlu odcizil z parkoviště uvedeného hotelu osobní motorové vozidlo tovární značky Š. F., s osobními doklady V. G. , tím způsobil vlastníkovi vozidla V. A. škodu ve výši 60 800,- Kč a spotřeboval k újmě V. G. až 35 l benzinu v hodnotě 780,- Kč; dne 6. 10. 2004 V. G. vozidlo i s doklady sám nalezl,
4. v době od 14.30 hodin do 15.15 hodin dne 7. 10. 2004 v D. B. , část Z. , se pokusil vniknout do kanceláře ředitele S. aeroklubu v areálu letiště D. B. , pomocí šroubováku páčil dveře, nepodařilo se mu však zpřístupnit objekt a svým jednáním způsobil toliko škodu na zařízení ve výši 500,- Kč k újmě S. a. D. B. ,
5. v době od 16.40 hodin do 16.50 hodin dne 7. 10. 2004 v D. B. na ul. H. před domem č. 512 odcizil nezajištěné osobní motorové vozidlo tovární značky J. CH., když využil toho, že majitel vozidla z něho vynášel zboží a nechal vozidlo otevřené s klíčky v zapalování, tím způsobil M. B. škodu ve výši 692 300,- Kč, společně s vozidlem si přisvojil dokumenty v něm uložené v hodnotě 1 000,- Kč, mapy v hodnotě 100,- Kč, tašku v hodnotě 250,- Kč, mikinu v hodnotě 200,- Kč, lněnou bundu v hodnotě 250,- Kč, sekeru značky F. v hodnotě 1 060,- Kč, lopatku značky F. v hodnotě 510,- Kč, 2 svítilny v hodnotě 1 710,- Kč, myslivecký nůž v hodnotě 580,- Kč, dalekohled značky E. v hodnotě 8 370,- Kč, razítko v hodnotě 200,- Kč, myslivecký ruksak v hodnotě 250,- Kč, 5 kusů nábojů v hodnotě 170,- Kč a spotřeboval naftu v hodnotě 1 677,- Kč, takže majitel M. B. utrpěl celkovou škodu ve výši 708 627,- Kč, přičemž automobil byl nalezen dne 19. 10. 2004 v katastru obce F. nad O. ,
6. v době od 8.15 hodin do 20.30 hodin dne 12. 10. 2004 ve F. n. O. , místní část N. D. , okres F. –M. , společně s dalšími osobami vnikl za použití násilí do pokoje budovy Rekreačního střediska O. , kde byl ubytován host, z pokoje odcizil pánskou koženou peněženku v hodnotě 30,- Kč, 2 cestovní tašky v hodnotě 860,- Kč, pánské polobotky v hodnotě 2 250,- Kč, digitální teploměr v hodnotě 630,- Kč, sportovní kalhoty v hodnotě 700,- Kč, pánskou košili v hodnotě 75,- Kč, radiobudík v hodnotě 200,- Kč, elektrický holící strojek v hodnotě 1 150,- Kč, koženou tašku na kosmetiku v hodnotě 230,- Kč, pánskou kosmetiku v hodnotě 1 800,- Kč, fotoaparát značky C. P. S. v hodnotě 2 160, Kč, potraviny v hodnotě 660,- Kč, tašku s léky v hodnotě 1 200,- Kč, finanční hotovost ve výši 90 EUR, databanku značky C. v hodnotě 300,- Kč a osobní písemnosti, vše v celkové hodnotě 15 745,- Kč ke škodě majitele M. K. ,
7. v době od 17.00 hodin dne 15. 10. 2004 do 13.00 hodin dne 19. 10. 2004 ve F. nad O. , místní část N. D. , okres F. –M. , po předchozí domluvě s dalšími osobami za použití násilí vnikl do hlavní a následně administrativní budovy Rekreačního střediska O. , tyto prohledal a odcizil z nich vysavač značky P. v hodnotě 3 800,- Kč, radiomagnetofon značky P. v hodnotě 900,- Kč, radiomagnetofon nezjištěné značky v hodnotě 1 050,- Kč, 2 barevné televizory značky T. v hodnotě 2 600, Kč, potraviny v hodnotě 1 000,- Kč, radiopřijímač značky C. v hodnotě 1 100,- Kč, stolní kalkulátor značky C. v hodnotě 740,- Kč, barevný televizor značky S. v hodnotě 20 400, Kč, televizní stolek značky S. v hodnotě 4 950, Kč, videorekordér značky S. v hodnotě 4 200,- Kč, alkoholické nápoje v hodnotě 5 000,- Kč, 2 svazky klíčů v hodnotě 100,- Kč, vše v hodnotě 45 840,- Kč, poškozením vnitřního zařízení, a to 8 ks dveří, způsobil škodu ve výši 7 510,- Kč, vše k újmě obchodní společnosti V., se sídlem O. –V. , D.
Dále byl obviněný P. H. citovaným rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil rovněž jednáním popsaným pod body II./6. a II./12. ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně (viz výše body 4. a 7.), a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem II./11. ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně (viz výše bod 6.).
Krajský soud v Ostravě uznal obviněného P. H. vinným též trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterého se obviněný dopustil
- jednáním pod bodem II./1. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že přesně nezjištěného dne v polovině července roku 2004 v P. , okres O. , odcizil v místě svého bydliště nevlastnímu bratrovi L. G. občanský průkaz v hodnotě 160,- Kč, za jehož použití dne 21. 7. 2004 vybral na poště v O. po předložení poštovní poukázky, kterou rovněž odcizil L. G. , finanční hotovost ve výši 6 667,- Kč,
- jednáním pod bodem II./4. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že v době od 1. 10. 2004 do 6. 10. 2004 v P. se ubytoval v H. C. v ul. Z., když se vykázal doklady L. G. , přičemž opustil hotel, aniž by uhradil náklady spojené s ubytováním a pobytem v částce 4 570,- Kč, čímž způsobil škodu v uvedené výši poškozené obchodní společnosti H. C. , s. r. o., P. , Z.
- jednáním pod bodem II./8. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že dne 10. 10. 2004 ve 14.30 hodin v Obci Č. , okres F. –M. , se ubytoval v Hotelu P. a prokázal se odcizeným občanským průkazem V. G. , dne 13. 10. 2004 opustil hotel, aniž uhradil ubytování a náklady spojené s pobytem, čímž způsobil škodu ve výši 5 584,- Kč obchodní společnosti V. , H. P. , Č. ,
- jednáním pod bodem II./9. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že dne 10. 10. 2004 v době od 14.40 hodin do 14.50 hodin ve F. nad O. , okres F. –M. , u čerpací stanice obchodní společnosti B. , a. s., u silnice č. I./56 načerpal do osobního motorového vozidla tovární značky J. CH., pohonné hmoty v hodnotě 1 033,- Kč, protože však neměl k dispozici hotovost k zaplacení nákupu, ponechal obsluze čerpací stanice odcizený občanský průkaz a odcizený řidičský průkaz na jméno V. G. s tím, že přijede zaplatit za pohonné hmoty, avšak neučinil tak, čímž způsobil škodu ve výši 1 033,- Kč obchodní společnosti B. , a. s., se sídlem P. , D. ,
- jednáním pod bodem II./10. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že dne 12. 10. 2004 kolem 08.45 hodin v obci O. , okres F. –M. , u čerpací stanice E. O. načerpal do osobního motorového vozidla tovární značky J. CH. , pohonné hmoty v hodnotě 1 537,50 Kč, s legendou, že zapomněl peněženku, se prokázal razítkem s označením „H. , J. V. , D. B. “, ponechal obsluze čerpací stanice do zástavy zvedák motorového vozidla s tím, že útratu přijede obratem uhradit, neučinil tak a způsobil škodu ve výši 1 537,50 Kč čerpací stanici E. O. O. ,
- jednáním pod bodem II./13. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že dne 19. 10. 2004 kolem 09.30 hodin v M. , okres Z., u čerpací stanice obchodní společnosti S. , a. s., načerpal do osobního motorového vozidla tovární značky J. CH. , pohonné hmoty v hodnotě 1 418,- Kč, protože nedisponoval hotovostí k zaplacení nákupu, ponechal u obsluhy čerpací stanice jako zástavu odnímatelnou část tažného zařízení vozidla, 11 kusů nábojů značky S. a 5 kusů nábojů značky Sb 7x64 s tím, že do 22.00 hodin téhož dne přijede dluh zaplatit, neučinil tak a způsobil škodu ve výši 1 418,- Kč obchodní společnosti V., spol. s r. o., se sídlem H. nad J. ,
- jednáním pod bodem II./14. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že dne 23. 10. 2004 kolem 20.00 hodin v O. se ubytoval v H. K. na Nám. R., přitom se prokázal občanským průkazem na jméno J. V. , opustil hotel dne 24. 10. 2004, aniž by uhradil ubytování a náklady spojené s jeho pobytem, a způsobil tak škodu ve výši 1 279,- Kč H. K. , Nám. R. , O.
Zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, byl obviněný P. H. uznán vinným i trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod bodem II./2. ve výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že přesně nezjištěného dne v měsíci srpnu roku 2004 v P. , okres O. , si na základě předchozí domluvy zapůjčil od majitele P. N. motorovou řetězovou pilu značky H. v hodnotě 8 100,- Kč, tuto věc v dohodnutém termínu nevrátil a neučinil tak ani po opakovaných výzvách k jejímu vydání.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. H. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně odvolací soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným blíže označeným v citovaném rozsudku peněžní částku v celkové výši 85 442,50 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. řádu byli tito poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu pak Krajský soud v Ostravě odkázal další poškozené s jejich celými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolací soud dále z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu v napadeném rozsudku soudu prvního stupně zprošťující výrok ve vztahu k obviněnému P. H. a podle §259 odst. 1 tr. řádu ohledně zrušeného výroku rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě též rozhodl o vině a trestu obviněného J. P.
Obviněný P. H. podal dne 24. 1. 2007 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve vztahu k jednání uvedenému pod body II./3., II./5. a II./7. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu obviněný soudům nižších stupňů především vytýká, že se řádně nevypořádaly s výší škody, kterou svým jednáním způsobil. Podle názoru obviněného mělo přitom v jeho trestní věci posouzení zmíněné otázky vliv na užití ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti pak obviněný zpochybňuje závěry znaleckého posudku, kterým byla stanovena cena osobního motorového vozidla odcizeného jednáním popsaným pod bodem II./7. ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně. Jak dále obviněný uvádí ve svém dovolání, soudy nižších stupňů opakovaně změnily právní kvalifikaci trestného činu uvedeného pod bodem II./3. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, aniž by však jakkoli zasáhly do skutkové věty. Obviněný je přesvědčen, že měl být v případě tohoto skutku zproštěn obžaloby, anebo jeho jednání mělo být nanejvýš posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., popřípadě jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. K témuž skutku pak obviněný uvádí vlastní výklad skutkového děje, přičemž současně upozorňuje na to, že se v dosavadním průběhu trestního řízení nepodařilo objasnit otázku vlastnictví odcizené věci. Obdobnou námitku obviněný vznáší i ve vztahu ke skutku pod bodem II./5. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, k němuž dále namítá, že soudy obou stupňů jednoznačně neprokázaly úmysl obviněného trvale si přisvojit věc. Podle názoru obviněného postupem soudů nižších stupňů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, když v tomto směru obviněný bez bližší argumentace odkazuje na ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále na ustanovení čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb.
Závěrem svého dovolání obviněný P. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zavázal zmíněný soud nižšího stupně k vypracování revizního znaleckého posudku a k provedení dalších důkazů, kterými by měla být v této trestní věci prokázána výše škody.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného P. H. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru soudy nižších stupňů správně posoudily trestnou činnost obviněného, což platí i ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem II./3. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Jak dále uvádí státní zástupce ve svém vyjádření, dovolací důvod uplatněný obviněným nenaplňují ty jeho dovolací námitky, jimiž zpochybňuje posouzení důkazů provedených ve věci. Tento závěr lze podle státního zástupce vztáhnout i na výhrady obviněného vznesené ke skutku uvedenému pod bodem II./7. ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně. Státní zástupce rovněž nesouhlasí s tvrzením obviněného, že jednáním popsaným pod bodem II./5. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu nenaplnil subjektivní stránku trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Skutkové okolnosti naopak podle státního zástupce jednoznačně nasvědčují tomu, že obviněný si přisvojil věc a tímto jednáním zbavil vlastníka věci nikoli na zcela přechodnou dobu možnosti nakládat s věcí. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný P. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. H. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný P. H. však v části své argumentace shledává uplatněný dovolací důvod v takových námitkách, jimiž vytýká jen chybný procesní postup soudů nižších stupňů, který má spočívat zejména v jejich nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž obviněný z toho vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Dovolací námitkou uvedeného charakteru je tudíž i tvrzení obviněného, kterým zpochybňuje závěry znaleckého posudku stran výše škody způsobené skutkem popsaným pod bodem II./7. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, když uvádí, že cena věci stanovená znaleckým posudkem údajně neodpovídá její tržní ceně. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje ve zmíněném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není zahrnut v ustanovení §265b tr. řádu o důvodech dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat každé rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný P. H. , přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tyto své výhrady opíral o odlišnou verzi skutkového stavu a o jiný názor na správnost procesního postupu, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních předpisů sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování opodstatněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. H. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil všech skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Zmíněné dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti těchto skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Obviněný P. H. tak uvedenou částí svých dovolacích námitek ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto nemohl naplnit ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž ve výše uvedených směrech nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani ty dovolací námitky, které sice již odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně jsou neopodstatněné. Takovou námitkou je i výhrada obviněného P. H. , pokud jde o výši škody způsobené trestným činem krádeže. V obecné rovině Nejvyšší soud uvádí, že při jejím určení je třeba vycházet z kritérií obsažených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., podle něhož je základním východiskem pro určení výše škody cena, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci v předešlý stav. Přitom, jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, když výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav (srov. rozhodnutí pod č. 39/2002 Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci je podle dovolacího soudu zřejmé, že soudy nižších stupňů postupovaly v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., neboť v případě skutku obsaženého pod bodem II./7. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu na základě znaleckého posudku Ing. M. Š. , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, dospěly ke správnému určení výše škody způsobené odcizením osobního motorového vozidla tovární značky J. CH., kterou stanovily s ohledem na cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem trestného činu krádeže, tj. odcizené motorové vozidlo, v době a v místě činu obvykle prodává. Jmenovaný znalec se pak vypořádal i s námitkami obviněného vznesenými proti závěrům znaleckého posudku, na které náležitě reagovaly i soudy nižších stupňů. Navíc, i pokud by snad znalec dospěl k ceně, kterou v dovolání uvádí obviněný (tj. k částce ve výši 339 300,- Kč), neměla by tato okolnost zásadní vliv na posouzení jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaného částečně ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Škoda způsobená skutkem popsaným pod bodem II./7. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu je totiž výsledkem dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže (zčásti dokonaného zčásti spáchaného ve stadiu pokusu), takže ani nižší cena odcizeného motorového vozidla uváděná obviněným nezpochybňuje posouzení výše škody ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. jako škody značné (tedy škody dosahující částky nejméně 500 000,- Kč), a tím ani správnost použité právní kvalifikace.
K dalším dovolacím námitkám obviněného P. H. Nejvyšší soud uvádí následující. Pokud jde o trestný čin krádeže (zčásti dokonaný zčásti spáchaný ve stadiu pokusu), obviněný vytýká soudům nižších stupňů, že se pečlivě nezabývaly otázkou vlastnictví osobních motorových vozidel blíže specifikovaných pod body II./3. a II./5. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů je podle názoru Nejvyššího soudu zcela zřejmé, že věci odcizené obviněným byly ve vztahu k němu věcmi cizími. Zákonný znak spočívající v krádeži „cizí věci“ a obsažený ve skutkové podstatě trestného činu krádeže je naplněn tehdy, jestliže jde o movitou věc, která nenáleží pachateli buď vůbec, anebo mu nenáleží výlučně, přičemž ji nemá ve své dispozici. Není rovněž podstatné, zda věc, jíž se pachatel (tj. obviněný) zmocnil, byla ve vlastnictví toho, kdo s ní v době spáchání tohoto činu oprávněně nakládal. Jestliže si tedy pachatel přisvojí cizí věc, která je v době takového protiprávního jednání ve faktické moci jiné oprávněné osoby než vlastníka, nevylučuje tato okolnost trestní odpovědnost pachatele za trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. V trestní věci obviněného P. H. to pak znamená, že k dokonání trestného činu krádeže došlo již tím, že si obviněný přisvojil cizí věc zmocněním, aniž by bylo v konkrétním případě nutné zkoumat, kdo je vlastníkem věci, anebo kdo je jejím momentálním oprávněným držitelem. Tato otázka má význam pouze z hlediska posouzení toho, kdo je oprávněn vystupovat jako poškozený ve smyslu §43 tr. řádu. Zmíněnou námitku obviněného proto Nejvyšší soud shledal jako neopodstatněnou.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného P. H. , kterou zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., jehož se dopustil dílčím skutkem popsaným pod bodem II./5. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Z hlediska subjektivní stránky se zde vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, který se musí vztahovat na všechny zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu. K trestní odpovědnosti za trestný čin krádeže je tedy mimo jiné nezbytné, aby úmysl pachatele pokrýval i přisvojení cizí věci. V tomto směru platí, že k přisvojení si cizí věci jejím zmocněním se vyžaduje úmysl pachatele získat věc na dobu nikoli přechodnou. To však současně neznamená, že pachatel musí jednat v úmyslu zmocnit se cizí věci s cílem trvale ji užívat nebo mít k dispozici. Podstatou přisvojení cizí věci zmocněním je totiž vyloučení vlastníka nebo jiné oprávněné osoby z dispozice s odcizenou věcí (srov. Š. P., P. F., R. S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. B. , 2004, s. 1434). Na rozdíl od trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák., o němž se obviněný P. H. zmiňuje ve svém dovolání v souvislosti s právním posouzením dílčího skutku uvedeného pod bodem II./5. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy subjektivní stránka trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. nezahrnuje úmysl pachatele užívat věc jen po přechodnou dobu a se záměrem vrátit ji po uplynutí této doby poškozenému, anebo mu alespoň umožnit obnovení dispozičního práva s věcí. Jestliže se obviněný zmocnil cizího motorového vozidla, které sice užíval jen přechodně, ale pak ho ponechal několik stovek kilometrů od místa činu, přičemž k nalezení vozidla přispěla jen náhoda, svědčí tyto skutečnosti ve spojení s dalšími skutkovými okolnostmi o jediném možném závěru, a to že obviněný naplnil také po subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., protože obviněný nakládal s odcizeným motorovým vozidlem jako s vlastním, odňal ho z dispozice vlastníka i oprávněného uživatele a neumožnil jeho vlastníkovi snadné obnovení dispozičního práva k této věci. Takové posouzení odpovídá i dosavadní ustálené judikatuře vyjádřené např. v rozhodnutí pod č. 42/2001 Sb. rozh. tr. Ke spáchání trestného činu krádeže se přitom nevyžaduje, aby si pachatel „přivlastnil“ cizí věc, resp. aby měl „v úmyslu přivlastnit“ si cizí věc, jak se nesprávně domnívá obviněný v podaném dovolání, protože trestným činem nelze nabýt vlastnického práva. Podstatou je zde přisvojení si cizí věci jejím zmocněním, tj. nakládání s ní jako s věcí vlastní, třebaže pachatel nemá z odcizené věci trvalý prospěch. Námitka obviněného zpochybňující správnost uvedené právní kvalifikace je proto neopodstatněná.
Uplatněnému dovolacímu důvodu rovněž odpovídá námitka obviněného P. H. , v níž vyjádřil své výhrady vůči právní kvalifikaci skutku uvedeného pod bodem II./3. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Popis skutku zde obsažený a podrobně rozvedený v odůvodnění napadeného rozsudku však podle Nejvyššího soudu jednoznačně svědčí o tom, že obviněný i v tomto případě naplnil všechny zákonné znaky dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaného částečně ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Z uvedeného popisu je zcela patrné, o jaký trestný čin jde, a jeho právní posouzení nelze zaměnit s jiným trestným činem. Závěry soudů nižších stupňů přitom odpovídají i dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu k této právní kvalifikaci (viz zejména rozhodnutí pod č. 45/1994-II. Sb. rozh. tr.). Právní posouzení tohoto dílčího skutku tedy odpovídá zákonu a není zatíženo vadou, kterou mu vytýká obviněný, takže jeho námitka je rovněž neopodstatněná.
Na podkladě uvedené argumentace proto nemohou obstát výhrady obviněného P. H. , že z popisu zmíněného skutku nevyplývá, jakým způsobem získal klíče od odcizeného motorového vozidla, ani to, že odvolací soud dospěl k použité právní kvalifikaci, aniž by údajně jakkoli zasáhl do tzv. skutkové věty. Jak je patrné z porovnání příslušných tzv. skutkových vět obsažených ve výrocích o vině v rozsudcích soudů obou stupňů, odvolací soud změnil tuto skutkovou větu tak, aby zcela vyhovovala použité právní kvalifikaci, tedy posouzení jednání obviněného jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Podstata protiprávního jednání přitom spočívala v tom, že si obviněný přisvojil cizí věc (tj. osobní motorové vozidlo H. A. ), které se zmocnil, a učinil tak způsobem popsaným v uvedené skutkové větě, tj. za použití shodných klíčů od předmětného motorového vozidla. Okolnost, jak obviněný získal tyto klíče od vozidla, není z hlediska právního hodnocení skutku natolik zásadní, aby jejím neuvedením v popisu skutku byla zpochybněna použitá právní kvalifikace; podstatné ovšem je, že obviněnému nepředala klíče od vozidla žádná oprávněná osoba, tj. vlastník nebo oprávněný uživatel vozidla, a taková osoba mu ani nedovolila, aby si vozidlo neoprávněně přisvojil dokonce tím, že ho poskytl jako zástavu za půjčku peněz. Nejvyšší soud proto považuje popis posuzovaného skutku pod bodem II./3. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu za postačující k právní kvalifikaci tohoto skutku jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Rozhodné skutkové okolnosti jsou pak podrobněji rozvedeny v odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, a jak již dovolací soud výše konstatoval, poskytují dostatečný podklad k použitému právnímu posouzení. Navíc námitka zaměřená toliko proti popisu skutku v odsuzujícím rozsudku (§120 odst. 3 tr. řádu) není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není-li spojena s argumentem zakládajícím nesprávné právní posouzení vadně popsaného skutku. Uvedená námitka obviněného je proto nejen neopodstatněná, ale navíc částečně stojí i mimo rámec dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení.
Pokud jde o tvrzení obviněného P. H. , kterým vytýká odvolacímu soudu údajné porušení ústavně zaručených práv obviněného uvedených v ustanoveních čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nemohl Nejvyšší soud takové tvrzení akceptovat, neboť namítaná pochybení nevyplývají z trestního spisu v posuzované věci. Navíc není z podaného dovolání ani zřejmé, jakým konkrétním postupem mělo dojít k uvedenému porušení práv dovolatele podle citovaných ustanovení, takže se k němu nelze podrobněji vyjádřit. Zmíněnou námitku tedy Nejvyšší soud považuje za neopodstatněnou.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že obviněný P. H. se posuzovanými skutky dopustil trestného činu krádeže dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §247 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. a podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. za podmínek §41 odst. 1 tr. zák., dále trestných činů podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jak správně rozhodl Krajský soud v Ostravě. Podané dovolání je tedy zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. H. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost ani odůvodněnost napadeného rozhodnutí, či správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání z převážné části jen opakoval námitky, s nimiž se již vypořádal odvolací soud v rozsudku napadeném dovoláním.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného P. H. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y