ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.75.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 75/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2007 o dovolání podaném obviněným S. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 8 To 100/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 3/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 6 T 3/2006, byl obviněný S. M. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák., §42 odst. 1, 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání dvaceti tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 8 To 100/2006, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný S. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení.
Podle názoru obviněného bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Již v průběhu řízení u soudu prvního stupně měl pochybnosti o kvalitě obhajoby vykonávané ustanovenou obhájkyní. Odvolací soud se však touto okolností vůbec nezabýval. Soudy také pochybily v závěru, že se obviněný dopustil trestného činu vraždy jako zvlášť nebezpečný recidivista, neboť trestný čin vraždy obviněný v minulosti nespáchal. Vzhledem k jeho osobnostním charakteristikám a jeho snížené ovládací schopnosti považoval užitou právní kvalifikaci za nepřiměřenou a v důsledku toho označil i uložený trest za neadekvátně přísný. Jednání se dopustil v silném stresu a v afektu. Psychiatrické a psychologické vyšetření své osoby pak označil za velmi povrchní, v důsledku čehož nemohl být důkladně posouzen jeho duševní stav. Podle jeho názoru také závěry znalců trpí řadou rozporů. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a uložil Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo aby ve věci rozhodl sám a uložil mu mírnější trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru většina dovolacích námitek obsahově neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům ani jiným zákonným důvodům dovolání a z rozhodnutí vyplývá naplnění formálních i materiálních znaků zvlášť nebezpečné recidivy. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm c), g) a l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v §36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.) a přitom žádného obhájce neměl.
O takový případ se však v posuzované věci nejedná. U obviněného od počátku trestního stíhání byl naplněn důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., neboť byl ve vazbě a současně byl obviněn z trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Za tímto účelem mu byla Okresním soudem v Hradci Králové ustanovena obhájkyně JUDr. I. D., neboť si sám obhájce nezvolil. Tato obhájkyně vykonávala obhajobu obviněného po celé přípravné řízení a zastupovala jej rovněž v řízení před soudy obou stupňů. Až po skončení odvolacího řízení zaslala JUDr. I. D. dopis Krajskému soudu v Hradci Králové, kterým požádala o zproštění obhajování obviněného pro ztrátu jeho důvěry k ní, neboť se dozvěděla o stížnosti, kterou obviněný zaslal České advokátní komoře. Tento soud bez prodlení vyhověl žádosti obhájkyně, zprostil jí obhajoby a bezprostředně obviněnému ustanovil nového obhájce pro dovolací řízení. Lze tedy konstatovat, že po celou dobu trestního řízení byl obviněný zastoupen obhájcem, jak požaduje zákon. Nebyl proto naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který lze úspěšně uplatnit pouze v případech, kdy obviněný obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl. Tomuto důvodu dovolání totiž neodpovídají námitky, jejichž obsahem je vyjádření nespokojenosti obviněného s kvalitou jemu poskytovaných služeb obhájce. Pro úplnost je možné pouze dodat, že z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud nezjistil nic, co by zpochybňovalo postup ustanovené obhájkyně v jakékoli fázi trestního řízení. V této části je proto dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
V další části svého dovolání obviněný vytkl soudům nesprávnou právní kvalifikaci ve vztahu k posouzení zvlášť nebezpečné recidivy u trestného činu vraždy, jímž byl uznán vinným. Tato právní námitka obviněného však je založena na nesprávném výkladu ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. V něm je formulována definice zvlášť nebezpečné recidivy, která v sobě zahrnuje jak formální tak i materiální podmínku. Dovolatelova námitka směřuje proti naplnění formální podmínky zvlášť nebezpečené recidivy u trestného činu vraždy, který v minulosti nespáchal.
Předpokladem splnění formální podmínky použití této právní kvalifikace je to, že pachatel již v minulosti spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, byl za tento čin potrestán, přičemž k tomuto potrestání lze přihlížet a takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin spáchal opětovně po předchozím potrestání. Podle §41 odst. 2 tr. zák. jsou zvlášť závažnými trestnými činy trestné činy uvedené v §62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, ne něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Podstatné je v této věci tudíž to, zda ještě před spácháním posuzovaného trestného činu vraždy (uvedeného v §62 odst. 1 tr. zák.) byl obviněný potrestán za jiný, event. stejný zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Podmínkou uznání zvlášť nebezpečné recidivy totiž není opětovné spáchání stejného zvlášť závažného trestného činu, nemusí se jednat ani o stejnorodou recidivu, tzn. že pachatel se může opakovaně dopustit i trestných činů jiného druhu (za splnění dalších zákonných podmínek zvlášť nebezpečné recidivy).
Právní námitka dovolatele týkající se nesprávného právního posouzení zvlášť nebezpečné recidivy ve vztahu ke trestnému činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. je tedy rovněž zjevně neopodstatněná.
Ostatní námitky, které dovolatel ve svém dovolání uplatnil, neodpovídají zákonnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z jeho dikce je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud obviněný v této části dovolání zpochybnil závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, eventuelně uplatnil výhrady ke kvalitě svého vyšetření ustanovenými znalci, ocitl se tak mimo zákonné meze tohoto důvodu dovolání. Stejně tak otázka přiměřenosti trestu, který obviněný v dovolání označil za příliš přísný, netvoří žádný z důvodů dovolání. Cestou dovolání jako mimořádného opravného prostředku nelze usilovat o takovou změnu pravomocného rozhodnutí, která by co do důvodu byla založena na pouhé nepřiměřenosti trestu, pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby (tj. hledisek, jež tvoří důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.). Nejvyšší soud se proto těmito námitkami nemohl zabývat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se v posuzované věci mohl uplatnit ve variantě, která je v tomto ustanovení vymezena tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. bylo možné uplatnit pouze ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů. Za situace, kdy je dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c) i g) tr. ř., musí být zjevně neopodstatněné také ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. ledna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová