ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.797.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 797/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2007 o dovoláních, které podali obviněný A. B. a obviněný V. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 9 To 104/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 42/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. B. a V. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 T 42/2006, byl mj. obviněný A. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. (bod I., II. výroku o vině) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod I. výroku o vině). Dále byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. (bod II. výroku o vině) a obviněný P. M. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. (bod I., II. výroku o vině). Za uvedené trestné činy byl obviněnému A. B. podle §247 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému V. M. byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 9 To 104/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze napadli obvinění A. B. a V. M. dovoláním, které obviněný A. B. opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a obviněný V. M. o důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., tedy, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný V. M. uvedl, že s ohledem na trestné činy, kterými byl uznán vinným Krajským soudem v Praze, měla být jeho věc v prvním stupni projednávána před okresním soudem, jako tomu bylo u spoluobviněného M. Š. Kromě této námitky, jež měla naplňovat důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. vznesl dále pochybnosti k výši škody zjištěné soudy, která podle jeho názoru neodpovídala provedenému dokazování, a k rozsahu dokazování, neboť nebyl vyslechnut svědek M. Š. a další svědci. Uvedenou argumentaci podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně s tím, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pouze jeden dovolací důvod uvedl obviněný A. B., a to důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který ocitoval na titulní straně svého podání. V odůvodnění svého dovolání pak ke skutku uvedenému pod bodem 1) výroku odsuzujícího rozsudku vznesl námitky proti postupu soudů obou stupňů při hodnocení důkazů, který označil za jednostranný, vedený výlučně v jeho neprospěch. Zpochybnil především svou účast na odcizení nákladního vozidla, jež podle jeho názoru nemohla být právně posouzena jako spolupachatelství k trestnému činu. Sám ji považoval za pouhé vyhovění „žádosti spoluobviněného P. M. o převoz předmětného vozidla“. Nesouhlasil rovněž s hodnotou odcizených pneumatik, kterou určil znalec a oba soudy ji bez dalšího přijaly. Vyjádřil přesvědčení, že cena odcizených věcí nebyla určena v souladu s podmínkami §89 odst. 12 tr. zák. a domáhal se zmírnění právní kvalifikace tohoto skutku. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2) výroku rozsudku, vyjádřil se pouze tak, že soudy nevzaly v úvahu jeho připomínky k výši škody, kterou měl tímto jednáním způsobit a dále brojil proti hodnocení svých vlastních výpovědí soudy obou stupňů. V návaznosti na snížení výše škody, resp. změny právní kvalifikace, pak považoval i jemu uložený trest na nepřiměřeně přísný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Přestože obviněný A. B. odkázal v dovolání na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obsahuje dvě varianty, je z obsahu konkrétních námitek zjevné, že uplatnil tento důvod dovolání ve variantě druhé, jež předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ačkoli takový konkrétní důvod dovolatel neuvedl, je zjevné, že předcházejícímu řízení i rozsudku soudu prvního stupně vytýkal vadné hmotně právní posouzení skutku, které odpovídá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a učinila tak prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. R. H. Ten konstatoval, že obviněný V. M. svými námitkami nenaplnil ani jeden z dovolacích důvodů, které deklaroval. K námitce nepříslušnosti krajského soudu zdůraznil dovětek ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. („... ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně“), který vylučuje, aby se obviněný v rámci dovolání domáhal projednání věci u okresního soudu, když byla rozhodnuta soudem krajským. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak odůvodnil obviněný V. M. výlučně skutkovými námitkami. Podle názoru státního zástupce uplatnil obviněný A. B. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tuto alternativu argumentace dovolatele nenaplnila, neboť odvolací soud jeho odvolání ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani je neodmítl pro nesplnění obsahových náležitostí. Vyjádřil přesvědčení, že druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze vzhledem k námitkám uplatněným v podání dovodit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných V. M. a A. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Předpokladem pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je situace, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obsaženy jsou tedy dvě možnosti pochybení, a to nesprávná věcná příslušnost soudu a nesprávné obsazení soudu. U první varianty, kterou uplatnil obviněný V. M., zákonodárce omezil tento dovolací důvod výlučně na věcnou příslušnost („řeší otázku, který druh soudu je příslušný vyřizovat trestní věc určitého druhu; zvláštním druhem věcné příslušnosti je příslušnost funkční, která řeší otázku, který soud z hlediska jeho stupně je příslušný pro určité procesní stadium v trestním řízení.“ Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005. 162 s.), u níž se dále uplatní výjimka (viz níže). V praxi lze tedy v rámci tohoto dovolacího důvodu v jeho první části namítat, že ve věci rozhodl v prvním stupni okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud (§12 odst. 4), přestože předmětem trestního stíhání byl trestný čin, o kterém měl podle §17 odst. 1 v prvním stupni konat řízení a rozhodnout krajský soud, nebo že okresní soud rozhodl o dílčích útocích pokračujícího trestného činu a o uložení společného trestu podle §37a tr. zák., přestože tímto postupem bylo rozhodováno o trestném činu uvedeném v §17 odst. 1 (srov. §17 odst. 2). Pokud však rozhodoval krajský soud, nemůže se dovolatel domáhat věcné příslušnosti okresního soudu, protože se uplatní výjimka in fine dotčeného ustanovení („…ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně“), v jejímž důsledku nejde o věcně nepříslušný soud, jestliže rozhodl soud vyššího stupně. Právě takový případ nastal v posuzované věci. Proto, byť obviněný V. M. vznesl právní námitku odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., posoudil ji Nejvyšší soud jako nedůvodnou.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jak bylo uvedeno shora, byť to obviněný A. B. sám explicitně neuvedl, uplatnil druhou alternativu citovaného ustanovení, tedy, že v řízení předcházejícím zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený pod písmeny a) až k), konkrétně že byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Svými námitkami tak dovolatel naplnil formálně uplatněný dovolací důvod uvedený pod písmenem l) ve spojení s důvodem uvedeným pod písmenem g).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, dále nelze namítat nic proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Protože argumenty obviněného V. M. směřovaly právě proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým soudy důkazy hodnotily a dále vznesl obecné námitky k výši škody, aniž by poukázal na konkrétní hmotně právní pochybení soudů, ocitl se dovolatel mimo rámec citovaného dovolacího důvodu. Naopak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnil v části své dovolací argumentace obviněný A. B., a to výtkou nesprávného zjištění výše škody, která ve svém důsledku vedla k aplikaci pro něj přísnější kvalifikované skutkové podstaty podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal nedůvodnou.
Podkladem odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně se stalo skutkové zjištění, podle něhož se mj. obviněný A. B. dopustil trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. [bod 1), 2) výroku] a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [bod 1) výroku] a obviněný V. M. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. [bod 2) výroku] jednáním, které spočívalo v tom, že:
1) „P. M. jako řidič C., a. s., M., H., po vzájemné dohodě s A. B. v úmyslu odcizit návěs s nákladem, ponechal dne 10. 8. 2005 svěřené vozidlo, a to tažnou soupravu, tvořenou tahačem Mercedes ACTRON 1841 v hodnotě nejméně 1.780.000,- Kč s návěsem zn. Schmitz Cargobull AG v hodnotě nejméně 814.000,- Kč, naloženým nákladem nejméně 871 kusů různých pneumatik zn. Goodyear, Dunlop, Wrangler, Fulda, SG Lug a REG RHS v hodnotě nejméně 4.415.766,- Kč v objektu C., a. s., v nočních hodinách z 10. 8. 2005 na 11. 8. 2005, ponechaným klíčkem si vozidlo odemkl a dne 11. 8. 2005 v 00.06 hodin z objektu vyjel směrem na obec T. v úmyslu dojet do R. u P., s vozidlem opakovaně havaroval a odstavil ho ve 2.05 hodin dne 11. 8. 2005 v obci Ž., přičemž v průběhu jízdy, v úmyslu předstírat násilné vniknutí do vozidla, rozbil okno tahače a způsobil tak škodu ve výši nejméně 6.121,- Kč, když odcizením návěsu s nákladem způsobili škodu ve výši nejméně 5.229.766 Kč,“
2) „dne 13. 6. 2005 v nočních hodinách ve Z., okres B., po předchozí dohodě v úmyslu vloupat se do kanceláří C., a. s., M., ve Z. a odcizit zde trezor, vešli do objektu, kde po vypáčení zámků FAB vnikli do kanceláří, čímž způsobili na zařízení škodu ve výši nejméně 3.000,- Kč, a odcizili zde notebook zn. Asus v hodnotě nejméně 52.900,- Kč a trezor v hodnotě nejméně 16.000,- Kč, s obsahem nejméně pěti kusů mobilních telefonů zn. Nokia 3310 v hodnotě nejméně 3.000,- Kč, s obsahem poukázek na naftu a dálničních známek a finanční hotovostí v různých měnách a v korunách v celkové hodnotě nejméně v přepočtu 272.062,- Kč a 8.000,- Kč z majetku pracovnice P. H., pak P. M. otevřel v zadní části objektu vrata, kterými A. B. vjel dovnitř vozidlem značky Škoda Favorit, který použili k převezení odcizených věcí do P., kde trezor ve sklepních prostorách S. v H. ul. pomocí kotoučového řezného nástroje otevřeli a získané věci a finanční prostředky si rozdělili, čímž způsobili C., a. s., M., H., odcizením věcí škodu ve výši nejméně 479.061,- Kč a její zaměstnankyni P. H., bytem P., T., odcizením finanční částky škodu ve výši 8.000 Kč“.
Námitku obviněného A. B. směřující proti způsobu stanovení výše škody, kterou lze považovat za odpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., posoudil Nejvyšší soud jako nedůvodnou, neboť výše škody byla v posuzovaném případě zjištěna zákonným způsobem, tedy při respektování ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.
Obviněný A. B. nesouhlasil s postupem znalce Ing. J. Z., který vycházel při stanovení výše škody z doporučených prodejních cen výrobce pneumatik, čímž podle názoru obviněného porušil pravidla pro stanovení výše ceny ve smyslu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Argumentoval, že doporučená cena neodpovídá skutečné tržní ceně, která se mění v závislosti na stáří modelu pneumatiky a na ročním období (v létě zimní pneumatiky levnější a naopak). S jeho námitkami se však dovolací soud neztotožnil.
Škodu způsobenou odcizením pneumatik vyčíslil znalec Ing. J. Z. v tzv. doplnění znaleckého posudku z oboru ekonomika a strojírenství ze dne 11. 3. 2006 (č. l. 435 a násl.) na základě doporučených prodejních cen včetně daně z přidané hodnoty uvedených v cenících firmy G. D. T. C., s. r. o. Svůj postup znalec vysvětlil v hlavním líčení konaném před soudem prvního stupně tak, že pro určení obvyklé ceny ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. je zásadní tržní cena v rozhodné době a pro ni je zase určující cena doporučená výrobcem, která bývá uváděna v konkrétní výši. Lze přitom očekávat, že u některých pneumatik prodejce doporučenou cenu navýší a u jiných zase sníží (č. l. 804). S tímto vysvětlením znalce a s jeho stanovením výše škody vyjádřil souhlas jak krajský, tak vrchní soud (viz str. 17 – 18 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 usnesení soudu druhého stupně). Lze tedy uzavřít, že škoda ve vztahu k odcizeným pneumatikám byla stanovena v souladu s pravidly uvedenými v §89 odst. 12 tr. zák., neboť byla určena dle ceny, za kterou se pneumatiky v době a místě činu obvykle prodávaly. Nejvyšší soud navíc dodává, že obviněný v podstatě soudům nižších stupňů nevytýkal výslovně nesprávnou aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., ale podstata jeho námitek byla založena na polemice se způsobem výpočtu hodnoty odcizených věcí znalcem, resp. soudy a blíží se tak svým obsahem námitkám, jež napadají skutková zjištění. Dovolání obviněného A. B. tak ani v této části nebylo důvodné.
Dovolací soud považuje za nutné ještě k této otázce zdůraznit, že obviněný A. B. byl uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže, který spáchal dvěma dílčími útoky (bod I. a II. výroku o vině rozsudku krajského soudu). Protože se v takovém případě škoda způsobená jednotlivými útoky sčítá, přesahuje ve svém součtu výrazně horní hranici pěti milionů Kč (celkem 5.716.827,- Kč), po kterou je možno kvalifikovat jednání dovolatele podle pro něj mírnějšího ustanovení §247 odst. 3 tr. zák. namísto §247 odst. 4 tr. zák. I za situace, kdyby došlo např. k desetiprocentnímu snížení ceny pneumatik konkrétním prodejcem, tak by se výše škody v posuzované trestní věci způsobená obviněným nesnížila pod dolní hranici škody velkého rozsahu, jež je kvalifikačním znakem nejpřísnější kvalifikace u trestného činu krádeže.
Shora již byla vyhodnocena dovolací argumentace obviněného V. M. tak, že v části, která se vztahovala k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl tento důvod vůbec naplněn. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. sice tomuto důvodu odpovídaly, avšak nebyly důvodné.
Nejvyšší soud tedy veškeré námitky dovolatelů posoudil jako nedůvodné, zčásti za podané mimo rámec dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněných V. M. a A. B. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová