ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.827.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 827/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp . zn. 8 To 265/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 15/2006, takto:
Z podnětu dovolání obviněného M. H. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 8 To 265/2006, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, v jeho odsuzující části.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 8 To 265/2006, a zrušenou část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, uznán vinným trestným činem porušování (správně má být „porušení“) povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že jako jednatel a likvidátor obchodní společnosti K. F., s. r. o., ačkoli věděl, že jmenovaná obchodní společnost se dnem 31. 1. 2002 dostala do úpadku ve formě insolvence a předlužení, bez odkladu nesplnil svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Za tento trestný čin byl obviněný M. H. odsouzen podle §126 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 20 000,- Kč. Současně byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 20 dnů pro případ, pokud by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen. Podle §229 odst. 3 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o tom, že se poškození blíže označení ve zprošťujícím výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odkazují s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný M. H. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 2 Zt 318/2005, pro skutek uvedený pod bodem II. této obžaloby, v němž byl spatřován trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že stal tento skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. H. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 8 To 265/2006, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný M. H. podal dne 8. 12. 2006 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 8 To 265/2006, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému hmotně právnímu posouzení ve vztahu k materiální stránce trestného činu, jímž byl uznán vinným, a v této souvislosti nepřihlédly ke všem rozhodnutým okolnostem, které mají vliv na posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Jak dále obviněný zdůraznil, důvodem opožděného podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti K. F., s. r. o., byla jeho neznalost příslušných ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o výši zálohy na náklady konkursu. Obviněný k tomu připomíná, že návrh na prohlášení konkursu podal před zahájením svého trestního stíhání, jakmile zajistil potřebné finanční prostředky pro realizaci tohoto právního úkonu. Obviněný je rovněž přesvědčen, že svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu, přičemž ani nebylo jeho úmyslem vyvolat takový následek.
Závěrem svého dovolání obviněný M. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, v jeho odsuzující části, a aby ho dovolací soud sám podle §265m odst. 1 tr. řádu zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného M. H. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru soudy obou stupňů posoudily materiální stránku trestného činu, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, správně a bez vad, takže se nelze ztotožnit s námitkou obviněného, že pokud včas nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti K. F., s. r. o., podařilo se mu navýšit finanční prostředky za účelem uspokojení věřitelů této společnosti. Jak dále státní zástupkyně uvádí, závazky obchodní společnosti K. F., s. r. o., významně převyšovaly její aktiva a neobstojí ani tvrzení obviněného o jeho neznalosti mimotrestní právní normy, pokud jde o výši zálohy nákladů na prohlášení konkursu. Podle názoru státní zástupkyně je podstatné to, že obviněný věděl o své povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání obviněného M. H. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí, a to v rozsahu dovolacích námitek, které odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. H. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou dovolacích námitek obviněného M. H. je tvrzení, podle něhož soudy nižších stupňů nesprávně vyřešily otázku, zda obviněný v posuzované věci naplnil materiální stránku trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., jehož spácháním byl uznán vinným. Taková námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [byť na něj měl obviněný poukázat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], protože otázka, zda spáchaný čin naplňuje materiální stránku trestného činu, tj. jestli dosahuje vyššího než nepatrného stupně nebezpečnosti pro společnost (§3 odst. 2 tr. zák.), je součástí hmotněprávního posouzení skutku. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že při hodnocení materiální stránky trestného činu se soud řídí kritérii demonstrativně vyjmenovanými v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák.
Nejvyšší soud se ztotožňuje s uplatněnou dovolací námitkou obviněného M. H., neboť skutkové okolnosti v posuzované věci, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů, nejsou dostatečným podkladem pro závěr o potřebném stupni společenské nebezpečnosti činu obviněného, tedy o naplnění materiální stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obvodní soud pro Prahu 2 se ve svém rozsudku ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, vůbec nezabýval otázkou stupně nebezpečnosti činu pro společnost, takže nelze zjistit, z čeho dovodil, že jde o stupeň vyšší než nepatrný. Městský soud v Praze v napadeném usnesení, jímž rozhodoval o odvolání obviněného, který i zde zpochybňoval naplnění materiální stránky trestného činu, k tomu bez bližší argumentace konstatoval, že v nedodržení postupu podle §3 odst. 1 a §4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, „spočívá společenská nebezpečnost jednání obžalovaného a materiální znak skutkové podstaty trestného činu porušování (správně má být porušení) povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. je dán“. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že úmyslné nesplnění povinnosti vyplývající z citovaných ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání je formálním znakem uvedeného trestného činu, jehož existencí ovšem nelze odůvodňovat naplnění materiálního znaku téhož trestného činu, jak to nesprávně učinil odvolací soud. Takže k otázce, proč čin spáchaný obviněným M. H. dosahuje vyššího než nepatrného stupně pro společnost, ani odvolací soud neuvedl žádné skutečnosti, jimiž by případně odstranil stejný nedostatek přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně.
Jak je dále patrné ze skutkových zjištění soudů obou stupňů (viz č. l. 26 trestního spisu), která Nejvyšší soud není oprávněn zpochybňovat, obviněný M. H. podal návrh na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti K. F., s. r. o., dne 7. 9. 2004 a trestní stíhání obviněného bylo vůči němu účinně zahájeno až dne 8. 8. 2005, kdy si převzal usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 7. 2005 (viz č. l. 2 trestního spisu). Na základě těchto okolností lze tudíž konstatovat, že obviněný rozhodně nejednal pod tlakem hrozícího trestního stíhání a že nakonec sám podal návrh na prohlášení konkursu na majetek jmenované obchodní společnosti, což má v daném případě podstatný vliv na hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Navíc soud prvního stupně vycházel i z dalších okolností, které v posuzované věci zpochybňují naplnění materiální stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., byť je soud uvedl jen v souvislosti s úvahami o uloženém trestu. Jak totiž soud prvního stupně výslovně konstatoval v odůvodnění svého rozsudku, obviněný se dopustil činu v důsledku neznalosti podmínek pro podání návrhu na prohlášení konkursu a pozdním prohlášením konkursu nedošlo k faktickému poškození věřitelů, neboť v době, kdy se obchodní společnost K. F., s. r. o., dostala do úpadku, měla k dispozici částku několika tisíc korun, zatímco v době, kdy byl návrh na prohlášení konkursu skutečně podán, byl stav hotovosti na pokladně ve výši 85 000 Kč. Skutkový závěr, podle něhož obviněný neznal podmínky, které je třeba splnit k úspěšnému podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti, jejímž jménem jednal, totiž nepochybně snižuje míru zavinění obviněného, která je důležitým hlediskem pro stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Podobně další zmíněné zjištění, že opožděným návrhem na prohlášení konkursu nejenže nebyla zhoršena možnost uspokojení pohledávek věřitelů, ale dokonce se zlepšil stav disponibilních peněžních prostředků obchodní společnosti K. F., s. r. o., a že obviněný nakonec sám podal návrh na prohlášení konkursu na majetek této společnosti, svědčí o málo intenzivním ohrožení objektu chráněného ustanovením §126 odst. 2 tr. zák., jímž je zájem společnosti na splnění zákonné povinnosti dlužníka podat návrh na prohlášení konkursu a v konečném důsledku i zájem na náležitém uspořádání majetkových poměrů dlužníka a na alespoň poměrném uspokojení pohledávek věřitelů.
Jestliže se soudy nižších stupňů nezabývaly právním posouzením skutku, jehož spácháním byl obviněný M. H. uznán vinným, ze všech zmíněných hledisek ovlivňujících naplnění materiální stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., byl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Po zjištění, že dovolání obviněného je opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 8 To 265/2006, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 9 T 15/2006, v jeho odsuzující části. Podle §265k odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení Městského soudu v Praze a na zrušenou část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu poté Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně tedy v rozsahu vyplývajícím z tohoto dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně projedná věc obviněného M. H. a odstraní vytknuté vady. Přitom se především zaměří na zkoumání otázky, zda v posuzované věci byla i přes všechny výše uvedené okolnosti naplněna materiální stránka trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo zda právě tyto okolnosti odůvodňují závěr o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo umožňují alespoň rozhodnutí bez uložení trestu (§24, §26 tr. zák.). Za účelem nového rozhodnutí ve věci může Obvodní soud pro Prahu 2 doplnit dokazování dalšími potřebnými důkazy. Poté soud prvního stupně opětovně rozhodne o případné vině a trestu obviněného.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného M. H. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný další opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y