ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.829.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 829/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 58/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. Z. O. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 15 T 58/2003, uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §256 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Současně byla obviněnému Ing. Z. O. podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradil škodu způsobenou trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci ihned po vyhlášení, jelikož obviněný i státní zástupce se vzdali odvolání.
Unesením ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 15 T 58/2003, Obvodní soud pro Prahu 3 podle §60 odst. 1 tr. zák. za použití §330 odst. 1 tr. řádu rozhodl o tom, že se obviněný Ing. Z. O. ve zkušební době neosvědčil, a soud nařídil výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem.
Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný Ing. Z. O. stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížnost zamítl, protože byla podána opožděně.
Obviněný Ing. Z. O. podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 5 To 36/2007, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Naplnění tohoto důvodu spatřuje v tom, že Městský soud v Praze rozhodl o zamítnutí stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 o nařízení výkonu trestu odnětí svobody, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro toto rozhodnutí. Podle názoru obviněného si Městský soud v Praze nesprávně vyložil ustanovení §137 tr. řádu, jestliže dospěl k závěru, že usnesení bylo obviněnému doručeno jeho vyhlášením a že den poté mu počala běžet lhůta k podání stížnosti. Dovolatel považuje rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený neosvědčil ve zkušební době, za tak zásadní povahy, že je nutné lhůtu k podání stížnosti počítat až od doručení opisu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, aby se podmíněně odsouzený mohl podrobně seznámit s důvody negativního rozhodnutí a adekvátně na ně reagovat. Závěrem dovolání obviněný Ing. Z. O. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. Z. O. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je dovolání ve smyslu §265a odst. 1 tr. řádu nepřípustné, protože sice napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, ovšem nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé. Výčet těchto rozhodnutí je uveden v ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu a rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody mezi nimi není. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného Ing. Z. O. přípustné ve smyslu §265a tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a každého rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí podle §265a odst. 1 tr. řádu splňovat kumulativně stanovené podmínky. Musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž soud rozhodl ve druhém stupni a rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Rozhodnutí soudu o tom, že se podmíněně odsouzený pachatel ve zkušební době neosvědčil, a proto vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody, podle §265a odst. 2 tr. řádu nepatří do uvedeného okruhu rozhodnutí, a nelze ho proto považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. Z. O. sice podal své dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které je pravomocné, ovšem nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, a tudíž proti němu není dovolání přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á