ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.908.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 908/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2007 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 1/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 49 T 1/2000, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §128 odst. 2, 4 tr. zák., kterého se dopustil spolu s obviněným V. J. tím, že obviněný V. J., jako předseda představenstva obchodní společnosti A. O., a. s. (ode dne 27. 11. 1997 pod obchodní firmou A. O., a. s. – v likvidaci), se sídlem O., (ode dne 15. 8. 1995 se sídlem O.), a současně jako jeden z jednatelů a jeden ze společníků obchodní společnosti J., spol. s r. o. (ode dne 3. 1. 1996 pod obchodní firmou N., s. r. o.), se sídlem O., (ode dne 16. 7. 1996 se sídlem P.),
využil svých funkcí v těchto obchodních společnostech, jež měly obdobný předmět podnikání – nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, pronájem,
po vzájemné dohodě a za součinnosti obviněného Ing. J. K., jenž byl dalším z jednatelů a společníků v obchodní společnosti J., spol. s r. o.,
realizoval svůj plán, směřující k neoprávněnému odčerpání značných finančních prostředků ze společnosti A. O., a. s., formou vytvoření nepodložené pohledávky, použité k následnému realizovanému zápočtu sloužícímu k získání jedné z nemovitostí této obchodní společnosti,
a proto dne 31. prosince 1994 v O. uzavřeli značně nevýhodnou Smlouvu o půjčce a zřízení zástavního práva mezi společnostmi A. O., a. s., v postavení dlužníka, zastoupenou obviněným V. J., předsedou představenstva, a společností J., spol. s r. o., v postavení věřitele, zastoupenou obviněným Ing. J. K.,
přičemž tato značně nevýhodná smlouva nahradila již platnou Smlouvu o půjčce, uzavřenou ve stejném postavení obou společností již dne 25. listopadu 1994,
kdy oproti dřívější platné smlouvě ze dne 25. listopadu 1994 v této nové značně nevýhodné smlouvě ze dne 31. prosince 1994, týkající se půjčky 3.000.000,- Kč, jednak pozměnili:
- článek I. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, kde byla stanovena původně výpůjční doba na dobu od 25. listopadu 1994 do 15. ledna 1995 na novou výpůjční dobu od 25. listopadu 1994 do 31. prosince 1994,
- článek III. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, v němž byla stanovena původně smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně na 7 % z dlužné částky denně,
- článek IV. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, jehož původní znění týkající se vystavení vlastní směnky na viděnou bez protestu na částku 3.100.000,- Kč, nahradili ustanovením o zřízení zástavního práva k objektu s pozemkem, průmyslovým objektem bez čp., průmyslovým objektem bez čp. s pozemkem, průmyslovým objektem bez čp. s pozemkem a dále k pozemkům a k pozemku v půdním celku, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví vedeném pro katastrální území a obec B.,
a jednak nahradili:
- článek V. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994 novým ustanovením, že dlužník tímto věřitele zplnomocňuje k tomu, aby tyto uvedené nemovitosti za něj jeho jménem kdykoli, počínaje dnem 1. ledna 1995, prodal za cenu nejméně odpovídající ½ určené úředním znaleckým odhadem a výtěžek z prodeje použil na úhradu svých pohledávek uvedených v této dohodě, popř. je zatížil zástavním právem a k tomuto účelu se zavázal vystavit věřiteli příslušnou plnou moc,
načež na podkladě této značně nevýhodně uzavřené kupní Smlouvy o půjčce a zřízení zástavního práva ze dne 31. prosince 1994 v důsledku nesplacení peněžní částky 3.000.000,- Kč a nově sjednané nepřiměřené smluvní pokuty ve výši 7% z dlužné částky denně, si zajistili v období od 1. 1. 1995 do 20. 10. 1995 peněžitou pohledávku ve výši 10.340.031,- Kč, kterou následně s nesplacenou dlužnou částkou 3.000.000,- Kč použili k zápočtům sloužícím v konečném důsledku k získání nemovitosti uvedené v článku IV. Smlouvy o půjčce ze dne 31. prosince 1994,
a takto získali odčerpáním peněžní pohledávky ve výši 10.340.031,- Kč, prospěch pro obchodní společnost J., spol. s r. o., na úkor obchodní společnosti A., a. s., O.,
Za uvedený trestný čin byl obviněnému Ing. J. K. uložen podle §128 odst. 4 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl též uložen i trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák., spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a to jako fyzické osobě, statutárnímu zástupci právnické osoby a členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu 4 let.
Tento rozsudek napadl obviněný Ing. J. K. (stejně jako obviněný V. J.) odvoláním, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 6 To 63/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. J. uznal vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. a obviněného Ing. J. K. uznal vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §128 odst. 2 tr. zák., kterých se oba obvinění dopustili tím, že obviněný V. J., jako předseda představenstva obchodní společnosti A. O., a. s. (ode dne 27. 11. 1997 pod obchodní firmou A. O., a. s. – v likvidaci), se sídlem O., (ode dne 15. 8. 1995 se sídlem O.), a současně jako jeden z jednatelů a jeden ze společníků obchodní společnosti J., spol. s r. o. (ode dne 3. 1. 1996 pod obchodní firmou N., s. r. o.), se sídlem O., (ode dne 16. 7. 1996 se sídlem P.),
využil svých funkcí v těchto obchodních společnostech, jež měly obdobný předmět podnikání – nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, pronájem,
po vzájemné dohodě a za součinnosti obviněného Ing. J. K., jenž byl dalším z jednatelů a společníků v obchodní společnosti J., spol. s r. o.,
realizoval svůj plán, směřující k neoprávněnému odčerpání značných finančních prostředků ze společnosti A. O., a. s., formou vytvoření nepodložené pohledávky, použité k následnému realizovanému zápočtu sloužícímu k získání jedné z nemovitostí této obchodní společnosti,
a proto dne 31. prosince 1994 v O. uzavřeli značně nevýhodnou Smlouvu o půjčce a zřízení zástavního práva mezi společnostmi A. O., a. s., v postavení dlužníka, zastoupenou obviněným V. J., předsedou představenstva, a společností J., spol. s r. o., v postavení věřitele, zastoupenou obviněným Ing. J. K.,
přičemž tato značně nevýhodná smlouva nahradila již platnou Smlouvu o půjčce, uzavřenou ve stejném postavení obou společností již dne 25. listopadu 1994,
kdy oproti dřívější platné smlouvě ze dne 25. listopadu 1994 v této nové značně nevýhodné smlouvě ze dne 31. prosince 1994, týkající se půjčky 3.000.000,- Kč, jednak pozměnili:
- článek I. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, kde byla stanovena původně výpůjční doba na dobu od 25. listopadu 1994 do 15. ledna 1995 na novou výpůjční dobu od 25. listopadu 1994 do 31. prosince 1994,
- článek III. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, v němž byla stanovena původně smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně na 7% z dlužné částky denně,
- článek IV. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, jehož původní znění týkající se vystavení vlastní směnky na viděnou bez protestu na částku 3.100.000,- Kč, nahradili ustanovením o zřízení zástavního práva k objektu s pozemkem, průmyslovým objektem bez č. p., průmyslovým objektem bez č. p. s pozemkem, průmyslovým objektem bez č. p. s pozemkem a dále k pozemkům a k pozemku v půdním celku, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví vedeném pro katastrální území a obec B. u O.,
a jednak nahradili:
- článek V. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994 novým ustanovením, že dlužník tímto věřitele zplnomocňuje k tomu, aby tyto uvedené nemovitosti za něj jeho jménem kdykoli, počínaje dnem 1. ledna 1995, prodal za cenu nejméně odpovídající ½ určené úředním znaleckým odhadem a výtěžek z prodeje použil na úhradu svých pohledávek, uvedených v této dohodě, popř. je zatížil zástavním právem a k tomuto účelu se zavázal vystavit věřiteli příslušnou plnou moc,
načež na podkladě této značně nevýhodné uzavřené Smlouvy o půjčce a zřízení zástavního práva ze dne 31. prosince 1994 v důsledku nesplacení peněžní částky 3.000.000,- Kč a nově sjednané nepřiměřené smluvní pokuty ve výši 7 % z dlužné částky denně získali prospěch pro obchodní společnost J., spol. s r. o., na úkor obchodní společnosti A. O., a. s.
Za tento trestný čin Vrchní soud v Olomouci uložil obviněnému Ing. J. K. podle §128 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu uložil i trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a to jako fyzické osobě, statutárnímu zástupci právnické osoby a členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu 5 let.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, z jejichž podnětu Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 6 To 63/2005, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc obou obviněných V. J. a Ing. J. K. podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud po zrušení svého předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem České republiky rozhodl o odvolání obou obviněných V. J. a Ing. J. K. rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu ohledně obou obviněných zrušil v celém rozsahu a nově uznal obviněného V. J. vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. a obviněného Ing. J. K. pak vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. c) k §128 odst. 2 tr. zák., kterých se oba obvinění dopustili tím, že obviněný V. J., jako předseda představenstva obchodní společnosti A. O., a. s. (ode dne 27. 11. 1997 pod obchodní firmou A. O., a. s. – v likvidaci), se sídlem O., (ode dne 15. 8. 1995 se sídlem O.), a současně jako jeden z jednatelů a jeden ze společníků obchodní společnosti J., spol. s r. o. (ode dne 3. 1. 1996 pod obchodní firmou N., s. r. o.), se sídlem O., (ode dne 16. 7. 1996 se sídlem P.),
využil svých funkcí v těchto obchodních společnostech, jež měly stejný předmět podnikání – nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej,
po vzájemné dohodě a za součinnosti obviněného Ing. J. K., jenž byl dalším z jednatelů a společníků v obchodní společnosti J., spol. s r. o.,
realizoval svůj plán, směřující k neoprávněnému odčerpání značných finančních prostředků ze společnosti A. O., a. s., formou vytvoření nepodložené pohledávky, použité k následnému realizovanému zápočtu sloužícímu k získání jedné z nemovitostí této obchodní společnosti,
a proto dne 31. prosince 1994 v O. uzavřeli značně nevýhodnou Smlouvu o půjčce a zřízení zástavního práva mezi společností A. O., a. s., v postavení dlužníka, zastoupenou obviněným V. J., předsedou představenstva, a společností J., spol. s r. o., v postavení věřitele, zastoupenou obviněným Ing. J. K.,
přičemž tato značně nevýhodná smlouva nahradila již platnou Smlouvu o půjčce, uzavřenou ve stejném postavení obou společností již dne 25. listopadu 1994,
kdy oproti dřívější platné smlouvě ze dne 25. listopadu 1994 v této nové značně nevýhodné smlouvě ze dne 31. prosince 1994, týkající se půjčky 3.000.000,- Kč, jednak pozměnili:
- článek I. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, kde byla stanovena původně výpůjční doba na dobu od 25. listopadu 1994 do 15. ledna 1995 na novou výpůjční dobu od 25. listopadu 1994 do 31. prosince 1994,
- článek III. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, v němž byla stanovena původně smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně na 7% z dlužné částky denně,
- článek IV. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994, jehož původní znění týkající se vystavení vlastní směnky na viděnou bez protestu na částku 3.100.000,- Kč, nahradili ustanovením o zřízení zástavního práva k objektu s pozemkem, průmyslovým objektem bez č. p., průmyslovým objektem bez č. p. s pozemkem, průmyslovým objektem bez č. p. s pozemkem a dále k pozemkům a k pozemku v půdním celku, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. na listu vlastnictví vedeném pro katastrální území a obec B. u O.,
a jednak nahradili:
- článek V. Smlouvy ze dne 25. listopadu 1994 novým ustanovením, že dlužník tímto věřitele zplnomocňuje k tomu, aby tyto uvedené nemovitosti za něj jeho jménem kdykoli, počínaje dnem 1. ledna 1995, prodal za cenu nejméně odpovídající ½ určené úředním znaleckým odhadem a výtěžek z prodeje použil na úhradu svých pohledávek uvedených v této dohodě, popř. je zatížil zástavním právem a k tomuto účelu se zavázal vystavit věřiteli příslušnou plnou moc,
načež na podkladě této značně nevýhodně uzavřené Smlouvy o půjčce a zřízení zástavního práva ze dne 31. prosince 1994 v důsledku nesplacení peněžní částky 3.000.000,- Kč a nově sjednané nepřiměřené smluvní pokuty ve výši 7 % z dlužné částky denně získali prospěch pro obchodní společnost J., spol. s r. o., na úkor obchodní společnosti A. O., a. s.
Za tento trestný čin Vrchní soud v Olomouci uložil obviněnému Ing. J. K. podle §128 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále obviněnému uložil i trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a to jako statutárnímu orgánu právnické osoby na dobu 5 let.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 49 T 1/2000, podal obviněný Ing. J. K. prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Tento dovolací důvod dále odůvodnil tím, že i nadále zastává názor, že skutek tak, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, nenaplňuje skutkovou podstatu pomoci k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. c) k §128 odst. 2 tr. zák., a to po subjektivní stránce. Zavinění ve formě nepřímého úmyslu, konstatované na straně 25 napadeného rozsudku, není v popisu skutku odsuzujícího výroku napadeného rozsudku vyjádřeno, když z tohoto popisu není patrné, že by dovolatel v rozhodné době věděl nebo alespoň byl srozuměn s tím, že předmět činnosti A. O., a. s., a J., spol. s r. o., je stejný a že by byl přinejmenším srozuměn s celkovým záměrem spoluobviněného V. J., tedy že by se úmyslně účastnil na jeho úmyslném trestném činu konkretizovaném individuálními rysy. Obviněný se domnívá, že v tomto směru odvolací soud nerespektoval závazné pokyny obsažené ve zrušujícím usnesení dovolacího soudu, když z tohoto hlediska žádné změny oproti původnímu popisu skutku v novém odsuzujícím rozsudku neprovedl.
V závěru dovolání obviněný Ing. J. K. navrhl, aby byl z podnětu jeho dovolání Nejvyšším soudem České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, č. j. 6 To 8/2007-1224, ve vztahu k jeho osobě zrušen a aby bylo tomuto soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že důvodnosti dovolatelovy argumentace nelze přisvědčit, neboť dovolatel zejména přehlíží, že důvodem kasačního rozhodnutí dovolacího soudu nebyl vnitřní nesoulad té části výroku o vině vztahující se k jeho osobě, a proto také nelze odvolacímu soudu v tomto směru vytýkat, že jeho výrok nezaznamenal žádných změn a vyvozovat z toho chybějící respekt k pokynům dovolacího soudu ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ve vztahu k posouzení subjektivní stránky dovolatelova jednání v dotčené pasáži svého rozhodnutí odvolacímu soudu pouze uložil, aby náležitě odůvodnil svoje odlišné stanovisko ohledně nepřímého úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Vrchní soud v Olomouci se pak touto instrukcí ve svém dalším rozhodnutí již řídil, a proto nejsou námitky obviněného důvodné. V dalším státní zástupkyně odkázala na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, s nímž se ztotožnila. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně konstatovala, že dovolání obviněného Ing. J. K. je zjevně neopodstatněné, a je proto třeba jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. a učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, přičemž státní zástupkyně zároveň ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný Ing. J. K. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z dikce uvedeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. spáchá ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Účastníkem trestného činu ve formě pomoci je podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ten, kdo poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Trestný čin je podle §4 písm. b) tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
V rámci své jediné právně relevantní námitky dovolatel zpochybnil správnou právní kvalifikaci jím spáchaného skutku, jak byl soudem zjištěn, když namítl, že v jeho jednání nebyla přítomna subjektivní stránka souzeného trestného činu, zejména vzhledem k tomu, že obviněný nevěděl ani nebyl srozuměn s tím, že předmět činnosti společnosti A., a. s., je stejný jako předmět společnosti J., spol. s r. o., přičemž zavinění nevyplynulo ani z popisu skutku ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud v tomto směru podotýká, že totožnou námitku uplatnil dovolatel již v rámci předešlého shora zmíněného dovolacího řízení. Proto nelze než odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1140/2006, kde se k tomu na straně 10 Nejvyšší soud vyjádřil v tom smyslu, že nalézací soud ve svém odůvodnění stručně uvedl, že zavinění obviněného Ing. J. K. ve formě přímého úmyslu vyplývá již ze samotného popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině. Na rozdíl od něj však soud odvolací shledal u obou obviněných přítomnost zavinění pouze ve formě úmyslu nepřímého, aniž by však tento svůj závěr odlišný od posouzení zavinění nalézacím soudem náležitě odůvodnil. Proto tehdy Nejvyšší soud konstatoval, že je třeba, aby se i na tuto otázku odvolací soud zaměřil v rámci odvolacího řízení ve svém novém rozhodnutí. Jak nyní vyplynulo z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, tento se řídil pokyny Nejvyššího soudu, a proto tvrzení obviněného týkající se nerespektování názoru Nejvyššího soudu soudem odvolacím není pravdivé. Odvolací soud se totiž v průběhu nového řízení o odvolání obviněného Ing. J. K. subjektivní stránkou jeho jednání zabýval v dostatečné míře, když na straně 23 a 24 odůvodnění svého rozsudku ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, ohledně naplnění subjektivní stránky obviněným Ing. J. K. rozvedl, že tento se znalostí ekonomické situace společnosti A. O., a. s., podepsal za společnost J., spol. s r. o., kde byl v rozhodné době jednatelem společně s obviněným V. J., ve výroku o vině specifikovanou a pro společnost A. O., a. s., značně nevýhodnou smlouvu o půjčce a zřízení zástavního práva, a tímto svým jednáním umožnil realizaci jednání, zamýšleného V. J. Jak dále rozvedl odvolací soud, pokud obviněný namítl, že nevěděl o shodných předmětech činnosti u obou zainteresovaných společností, pak v reakci na tuto jeho námitku odvolací soud odkázal na jeho výpověď z přípravného řízení na č. l. 82 spisu, kde tento obviněný připustil, že předmět činnosti obou společností se mohl překrývat v oblasti nákup a prodej zboží.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Vrchní soud v Olomouci ohledně doplnění odůvodnění stran přítomnosti subjektivní stránky v jednání obviněného Ing. J. K. respektoval právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v předchozím rozhodnutí o dovolání a odůvodnil správně a úplně svůj závěr ohledně jejího naplnění ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., když v odůvodnění svého rozsudku jasně rozvedl, z jakých skutečností vycházel. Nejvyšší soud jako soud dovolací se po přezkoumání obsahu spisu i napadeného rozhodnutí s názorem Vrchního soudu v Olomouci, který zrušil k odvolání obou obviněných rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 49 T 1/2000, plně ztotožňuje a konstatuje, že námitka dovolatele z výše uvedených důvodů není opodstatněná, zvláště když i popis skutku obsahuje skutečnosti, z kterých je třeba závěr o naplnění uvedeného úmyslu dovodit (srov. slova „… V. J. … využil svých funkcí v obchodních společnostech, jež měly stejný předmět podnikání …, po vzájemné dohodě a za součinnosti obviněného Ing. J. K., … realizoval svůj plán, směřující k neoprávněnému odčerpání finančních prostředků ze společnosti A. O., a. s., formou vytvoření nepodložené pohledávky, …“ atd.). Skutkové závěry soudu prvního stupně a na ně navazující právní závěry odvolacího soudu jsou proto v případě obviněného Ing. J. K. zcela jednoznačné a nepochybně svědčí o jeho vině v rozsahu, jak byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, uznán vinným.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 To 8/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 49 T 1/2000, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu, zejména po vrácení trestní věci Nejvyšším soudem k novému projednání a rozhodnutí, zrušil odvoláním napadené rozhodnutí nalézacího soudu, když se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi pro tento důvod relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení, přičemž se v tomto směru plně řídil předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1140/2006. Je nutno zdůraznit, že námitka uvedená obviněným v dovolání ve vztahu k výroku o vině je v podstatě totožná s námitkou uplatněnou v tomto směru již v rámci předcházejícího řízení a jak Nejvyšší soud, tak i následně rozhodující odvolací soud se s touto námitkou již plně vypořádaly.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v předcházejícím řízení, a to včetně odvolacího řízení, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. J. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal,Ph. D.