ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.912.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 912/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 6 To 347/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 172/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 27 T 172/2003, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil v podstatě tím, že jako místopředseda představenstva Slezského spořitelního a úvěrního družstva (dále jen SSÚD) se sídlem v H. n. M. v rozporu s čl. 4.1 odst. b) mandátní smlouvy, kterou s SSÚD uzavřel dne 30. 3. 1998, ukládajícím mu povinnost vykonávat činnost mandatáře v souladu s pokyny SSÚD, a v rozporu s čl. 6 odst. 3 písm. b) stanov SSÚD, stanovícím mu povinnost dodržovat stanovy a usnesení orgánů družstevní záložny, v pěti případech uzavřel jménem SSÚD smlouvy o půjčkách v rozporu s finančním řádem SSÚD schváleným dne 14. 5. 1998 členskou schůzí a v rozporu s čl. 22 odst. 1 písm. c) stanov SSÚD, a tím způsobil na majetku družstevní záložny škodu ve výši 3 846 787,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. S. odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Současně mu byl §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena obchodní společnosti a družstva na dobu pěti let. Soud prvního stupně rovněž rozhodoval o nároku na náhradu škody uplatněném JUDr. A. F. , správcem konkursní podstaty úpadce Slezského spořitelního a úvěrového družstva v likvidaci, a podle §229 odst. 1 tr. řádu správce konkursní podstaty odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání státního zástupce a obviněného Krajský soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 6 To 347/2006, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve spořitelních a úvěrových družstvech na dobu pěti let.
Vyjma odsuzujícího výroku rozsudek soudu prvního stupně obsahuje i výrok zprošťující, který ovšem nebyl napaden dovoláním.
Dne 25. 4. 2007 podal obviněný Ing. J. S. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V podaném dovolání obviněný především namítl, že trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustit nemohl, protože při sjednávání úvěrů si vždy vyžadoval potřebná stanoviska a všechny úvěrové smlouvy byly schváleny úvěrovou komisí, kontrolní komisí i představenstvem družstva. Půjčky byly zajištěny věřiteli, majetkem a směnkami, takže ani v tomto směru nic neporušil. Domnívá se, že soudy obou stupňů jeho jednání neposoudily ve všech zmíněných souvislostech. Obviněný dále nesouhlasil s výší škody, jejiž způsobení je mu kladeno za vinu. Poukázal na to, že dlužník J. H. uznal svůj dluh v částce 2 360 000,- Kč a jeho promlčení nastane až koncem roku 2010. Nejvyššímu soudu v závěru dovolání navrhl, aby zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a trestu a zprostil ho obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. J. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolatel zaměřil všechny své výhrady do oblasti skutkových zjištění a uplatněným dovolacím námitkám tak nelze přiznat povahu právně relevantních námitek. Pokud obviněný poukázal na to, že o půjčkách nerozhodoval sám, ale vždy šlo o rozhodnutí kolektivní a úvěry byly formálně schváleny k tomu určenými komisemi družstva, státní zástupkyně s odkazem na zásadu obžalovací konstatovala, že soudy mohly rozhodovat pouze o vině těch osob, které byly obžalovány a nelze jim vyčítat, že v souvislosti s nesprávným poskytováním úvěrů nebyly postiženy další osoby, jejichž případnou trestní odpovědnost není možné vyloučit. V posuzované věci soud prvního stupně pregnantně vyjmenoval interní předpisy družstva, v rozporu s nimiž obviněný vědomě jednal, když uzavíral za SSÚD smlouvy o půjčkách, které následně nebyly řádně uhrazeny. Vina obviněného byla podle názoru státní zástupkyně jednoznačně prokázána a skutková zjištění nejsou v rozporu s jejich právním posouzením. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu, protože námitky obviněného nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. J. S. formálně opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Fakticky ale obviněný nevznesl žádné právní námitky, protože soudům nevytkl konkrétní pochybení ohledně použité právní kvalifikace, neuvedl argumenty nasvědčující tomu, že skutek měl být posouzen jinak nebo že nebyl naplněn některý ze znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný pouze nesouhlasil s učiněnými skutkovými závěry a má za to, že soudy obou stupňů mu nesprávně přičítají trestní odpovědnost za škodu vzniklou nesplacenými úvěry, ačkoli poskytnuté úvěry byly schváleny kolektivními orgány družstva. Dále namítl, že do způsobené škody soudy zahrnuly i nesplacený úvěr, ačkoli úvěrový dlužník dluh uznal a lze jej na něm vymáhat.
Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných, pro něj příznivějších, skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu. Ve své podstatě uplatňuje zcela shodné námitky jako v odvolání, s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně vypořádal.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že, jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná nebo neúplná skutková zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (srovnej §259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudů prvního a druhého stupně totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Vyvozování skutkových závěrů z provedeného dokazování ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým stavem, který vzaly za prokázaný soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. J. S. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění popsaná ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný nevytkl nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, konkrétně proti tomu, že soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že úmyslně postupoval v rozporu s vnitřními předpisy SSÚD, jimiž se měl při poskytování půjček řídit, a tím způsobil této družstevní záložně značnou škodu.
Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že podstatou trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. je jednání, kterým vzniká značná škoda na cizím majetku tím, že pachatel poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost tento majetek opatrovat nebo spravovat. Škodou se přitom rozumí jakékoli zmenšení hodnoty opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Jestliže obviněný Ing. J. S. podle skutkových zjištění soudů obou stupňů svým jednáním naplnil všechny znaky takto definovaného trestného činu, včetně materiálního znaku, pak nelze soudům vytýkat nesprávné právní posouzení skutku. Skutečnost, že vyjma obviněného možná pochybily i další osoby, které s poskytnutím půjček souhlasily, jej trestní odpovědnosti nezbavuje, neboť i v případě spolupachatelství je každý z pachatelů odpovědný tak, jako by trestný čin spáchal sám. Zcela irelevantní je i další námitka dovolatele, která se týká uznání dluhu jedním z obohacených úvěrových dlužníků. Jestliže se následkem jednání obviněného, který úmyslně nerespektoval pravidla stanovená pro poskytování půjček, hodnota majetku, který byl povinen řádně spravovat, snížila, pak ono snížení je škodou ve smyslu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. Uznání dluhu osobou, která byla tímto protiprávním jednáním obohacena, na výši způsobené škody nemá vliv. Lze k němu za určitých okolností (např. částečná úhrada dluhu) přihlédnout až v adhézním řízení.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, odmítl dovolání obviněného. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á
Vyhotovila: JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á