ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.929.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 929/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2007 o dovoláních, která podali obvinění P. P., Ing. J. A. a R. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 10 To 270/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 29/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. K., Ing. J. A. a R. N.a o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 10 T 29/2005, byli obvinění P. K., Ing. J. A. a R. N. uznáni vinnými trestnými činy porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., za něž byl každému z nich podle §126 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Zároveň byli obvinění P. K., Ing. J. A. a R. N. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Poškozené společnosti C. L., a. s., a K. C., s. r. o., byly podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal okresní státní zástupce i každý z obviněných odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 10 To 270/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové napadli obvinění dovoláními, která podali prostřednictvím společného obhájce JUDr. I. B. v jediném podání. Učinili tak ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatelé se v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřili prvně ke skutku uvedenému pod bodem 1. výroku o vině odsuzujícího rozsudku, jež byl kvalifikován jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. Poukázali především na závěr znalce Bc. V. J., podle něhož společnost M., a. s., se nenacházela ve stavu úpadku. Tato skutečnost pak vylučuje jejich trestní odpovědnost, neboť obviněným nelze klást za vinu nepodání návrhu na konkurs obchodní společnosti, která podle jejich přesvědčení nesplňovala zákonný požadavek úpadku. Ve vztahu k druhému trestnému činu – porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., argumentovali dovolatelé v podstatě tím, že nedošlo ke zmenšení majetkových práv společnosti, jak konstatovaly soudy, nýbrž mezi společností a obviněným P. P., na něhož byla převedena práva z leasingové smlouvy, byly započteny vzájemné pohledávky s tím, že pohledávka obviněného P. K. za společností byla dokonce vyšší než pohledávka společnosti za ním. Závěrem shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, eventuelně aby sám rozhodl o zproštění obviněných obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání byla podána v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze proto namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli jeho zákonné znaky nebyly naplněny. Otázka dodržení procesních předpisů, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek tak, jak byl zjištěn soudem.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Byť dovolatelé výslovně neuvedli, v jaké alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podali svá dovolání, lze usuzovat, že tak učinili v jeho druhé variantě, tj. že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných částečně neodpovídají důvodům vymezeným v §265b odst. 1 tr. ř. a zčásti jsou zjevně neopodstatněná.
Uvedené trestné činy spáchali obvinění podle výroku odsuzujícího rozsudku ve stručnosti tím, že:
1. jako statutární zástupci společnosti M., a. s., ke škodě jejích věřitelů nesplnili svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení §3 odst. 1, 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV), a to, že záměrně nepodali návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti M., a. s., ačkoliv si byli vědomi stavu úpadku, v němž se společnost po 20. 5. 2002 nacházela, když nebyla schopna hradit splatné závazky svým pěti věřitelům v celkové výši 647.175,70 Kč,
2. jako statutární zástupci společnosti M., a. s., se sídlem v R. n. K., ul. K., poté co obviněný P. K. se souhlasem zbývajících členů představenstva obviněných Ing. J. A. a R. N., smlouvou ze dne 23. 1. 2003 o postoupení a převzetí práv a povinností ze smlouvy o finančním leasingu, jejímž předmětem byl finanční pronájem a následná koupě motorového osobního vozidla zn. Škoda Felicia GLX 1,6, jako postupník bezplatně nabyl ke dni 1. 11. 2002 od postupitele, společnosti M., a. s., práva vyplývající z uvedené smlouvy o finančním pronájmu v hodnotě minimálně 110.000,- Kč, v rozporu se svými povinnostmi statutárních zástupců M., a. s., vyplývajícími z ustanovení §194 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy na majetek insolventní společnosti M., a. s., byl dne 19. 11. 2002 podán návrh na prohlášení konkursu, až do prohlášení konkursu na majetek této společnosti, k němuž došlo dne 4. 4. 2003, úmyslně neprovedli žádné vyrovnání za převod práv ze smlouvy o finančním pronájmu mezi M., a. s., jako postupitelem a obviněným P. P. jako postupníkem, čímž společnosti M., a. s., způsobili škodu ve výši nejméně 110.000,- Kč, k jejíž náhradě obviněný P. K. dodatečně po prohlášení konkursu na výzvu správce konkursní podstaty Ing. B. J. uzavřel dohodu o narovnání a uhradil částku 110.000,- Kč.
V rámci námitek proti skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obvinění odvolávali na znalecký posudek Bc. V. J., jenž konstatoval, že společnost M., a. s., se v předmětné době nenacházela ve stavu úpadku. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou však dospěl k odlišnému posouzení ekonomické a finanční situace této společnosti a to k datu 20. 5. 2002. Tohoto dne došlo k převodu nemovitostí (domu a stavební parcely) včetně vnitřního vybavení (obchod, ateliér, výrobna fotografií) z majetku společnosti do podílového spoluvlastnictví obviněných. Ti si byli vědomi toho, že kupní cena bude určena na úhradu úvěru, ačkoli již v této době existovaly více jak 6 měsíců splatné pohledávky vůči ve výroku uvedeným věřitelům, jež nebyla společnost schopna hradit. Okresní soud na str. 5 a 8 rozsudku přesvědčivým způsobem popsal své úvahy odkazem na obsah jednotlivých provedených důkazů, které jej vedly k odlišnému posouzení stavu úpadku společnosti, než jaký učinil znalec Bc. V. J. Především jmenovaný znalec nedisponoval kompletními účetními údaji o společnosti, což sám v hlavním líčení potvrdil. Naopak soud při své úvaze vycházel z kompletních podkladů: rozvahy k 31. 12. 2002 (č.l. 300 – 301), soupisu konkursní podstaty (č.l. 560 an.) aj. (viz str. 6 rozsudku soudu prvního stupně). Proto soud nepochybil, pokud označil znalecký posudek za nesprávný a nepochybil ani soud odvolací, který se s totožnou námitkou obviněných vypořádal na str. 4 a 5 svého rozhodnutí. Dovolací soud však tuto část dovolání posoudil tak, že neodpovídá dovolacím důvodům definovaným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť směřuje do oblasti hodnocení důkazů a nevytýká vadu hmotně právního posouzení skutku.
Námitka proti výroku o vině ohledně skutku pod bodem 2. odsuzujícího rozsudku alespoň částečně odpovídala deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S jejím obsahem se však Nejvyšší soud neztotožnil a dovolání v této části proto shledal zjevně neopodstatněným.
Svou beztrestnost založili obvinění na tom, že skutek nemohl být posouzen jako trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, neboť došlo k započtení vzájemných závazků a pohledávek mezi společností a obviněným P. P. S tímto jejich přesvědčením však nekoresponduje závěr soudu prvního stupně o tom, že za převod majetkových práv vyplývajících z leasingové smlouvy neobdržela společnost M., a. s., žádnou protihodnotu (str. 8 rozsudku okresního soudu). Je totiž evidentní, že soud prvního stupně vyhodnotil provedené důkazy tak, že obvinění rozhodli o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy bez toho, aniž by společnosti bylo poskytnuto jakékoli finanční vyrovnání. Rovněž učinil jednoznačný skutkový závěr, že s ohledem na závazky obviněného P. K. vůči společnosti M., a. s., jež výrazně převyšovaly jeho pohledávku za společností, nedošlo a ani nemohlo dojít ke skutečné kompenzaci za převod smlouvy o finančním pronájmu automobilu. Vědomí obviněných o této skutečnosti pak potvrzuje následné uzavření dohody o narovnání mezi obviněným P. P. a správcem konkursní podstaty, na základě níž se do konkursního majetku společnosti dostala částka 110.000, Kč. Minimálně v této výši byl tedy v důsledku jednání obviněných snížen majetek společnosti představovaný nejméně zůstatkovou hodnotou vozidla v době převodu smlouvy o jeho pronájmu v době před prohlášením konkursu, přičemž se tak stalo výlučně z vůle obviněných jako členů statutárního orgánu akciové společnosti. Obvinění se tak nechovali s „péčí řádného hospodáře“, jak jim ukládá ustanovení §194 odst. 5 obch. zák. Lze předpokládat, že za situace, kdyby za převod vozidla opravdu společnost obdržela protihodnotu ve formě započtení svého závazku vůči obviněnému P. P., tento by žádnou dohodu o narovnání neuzavřel, neboť by tak poskytoval společnosti dvojí plnění. Jak správně upozornil soud druhého stupně, okresní soud vycházel při vyčíslení způsobené škody z nejnižší, tudíž pro dovolatele nejvýhodnější částky, jež byla předmětem zmiňované dohody o narovnání. Nejvyšší soud tak neshledal v rozhodnutích soudů nižších stupňů žádné pochybení.
Obvinění P. K., Ing. J. A. a R. N. se tedy částí svého podání ocitli svou argumentací mimo deklarované dovolací důvody, a pokud částečně další námitka byla právně relevantní, posoudil ji Nejvyšší soud jako nedůvodnou. Dovolání všech obviněných proto dovolací soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. srpna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová