ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.983.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 983/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 o dovolání podaném obviněným K. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 5 To 114/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 230/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 103 T 230/2006, byl mj. obviněný K. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal podle §9 odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství se spoluobviněným R. M. Za tento trestný čin byl obviněnému K. B. podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 4 T 216/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 5 To 364/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené M. H. škodu ve výši 2.500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění a také státní zástupce. Z jeho podnětu rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 5 To 114/2007, tak, že podle §258 odst. 1, 2 písm. e) tr. ř. zrušil výrok o trestech u každého z obviněných a poté jim podle §259 odst. 3 tr. ř. sám uložil přísnější tresty, konkrétně obviněnému K. B. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 4 T 216/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 5 To 364/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněných R. M. a K. B. krajský soud podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný K. B. ve výroku o vině i o trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Odvolatel především zdůraznil, že se skutku popsaného ve výroku rozsudku okresního soudu nedopustil. Uvedl, že „z tohoto důvodu naprosto absentují základní znaky trestného činu“. Dále zpochybnil i věrohodnost výpovědí poškozené M. H., brojil proti způsobu provedení rekognice a napadal i výsledek hodnocení provedených důkazů. Nesouhlasil rovněž s výrokem o náhradě škody, protože soudy jednak nesprávně určily pachatele trestného činu a dále o této otázce mělo být rozhodováno civilním soudem. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek krajského i okresního soudu a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila prostřednictvím státní zástupkyně JUDr. M. V. činné u Nejvyššího státního zastupitelství svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že dovolací námitky neodpovídají formálně uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť se týkají hodnocení důkazů, jež provedly soudy. Proto dle jejího názoru nelze o dovolání věcně rozhodovat a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních předpisů, tj. zejména trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, jejich nahrazení jinou verzí a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný K. B. trestný čin loupeže společně s R. M. tím, že „dne 5. 11. 2005 kolem 06.00 hodin, po předchozí dohodě, společně s další osobou, vedeni společným záměrem silou získat vhodné věci, pod záminkou odvozu do místa bydliště vylákali řidičku T. C. O., M. H. k jízdě do O. – P., okres K., kde poblíže domu na ulici B. tuto napadli tak, že ji chytili za vlasy a ke krku jí přiložili kuchyňský nůž s délkou čepele asi 30 cm, kdy následně všichni začali křičet „dej peníze a mobil“, kdy M. H. ze strachu o svůj život jim vydala ledvinku s finanční hotovostí 1.200,- Kč, osobními doklady a to cestovním pasem, průkazem profesionálního řidiče, osvědčením o zkouškách, řidičský průkaz a šperky z bílého kovu a z kapsy kalhot jí odcizili mobilní telefon zn. Siemens A70, kdy následně z auta vysedli a z místa činu utekli, čímž M. H. způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 2.500,- Kč a dále jí způsobili zranění v podobě drobné řezné rány v délce 20 cm na palci pravé ruky, které si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření na traumatologickém oddělení NsP (Nemocnice s poliklinikou) K. – R., pracoviště O.“.
S výše popsanými skutkovými zjištěními dovolatel zásadně nesouhlasil, zpochybnil většinu důkazů (rekognici, výpověď poškozené M. H., pachovou zkoušku), na nichž soud založil svůj závěr o vině. Své námitky, jimiž napadl správnost právní kvalifikace skutku založil výhradně na tvrzení, že se nezúčastnil napadení poškozené ani na něm žádným způsobem neparticipoval. Obviněný tak existenci dovolacího důvodu shledal ve vadném procesním postupu soudů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, jež mělo za následek vadný skutkový závěr. Tím se obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak bylo již shora uvedeno, dovoláním se zásadně nelze domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Své námitky tak obviněný formuloval tak, že jimi ve skutečnosti nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale jeho výhrady směřovaly výlučně proti konečnému skutkovému závěru o jeho účasti na protiprávním jednání, jež bylo správně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Pouze pro úplnost a nad rámec přezkumu dovolání Nejvyšší soud k možnosti opakování rekognice dodává, že ustanovení §104b odst. 4 tr. ř. dovoluje orgánům činným v trestním řízení přistoupit k jejímu opakování. V dané věci byla rekognice provedena původně před zahájením trestního stíhání proti dovolateli, v rámci níž bylo poškozené předloženo fotoalbum, podle něhož měla určit pachatele svého napadení. Teprve v důsledku označení osob poškozenou mohlo dojít k zahájení trestního stíhání obviněných, jež jako pachatele označila. V řízení před soudem tedy v souladu s platným zněním zákonné úpravy bylo přistoupeno k opětovné rekognici in natura, tedy ukázáním osoby, jež útočila proti poškozené. Procesnímu postupu soudu tak nelze v daném případě nic vytknout.
Protože tedy obviněný založil své podání v celém rozsahu jen na ryze skutkových námitkách, ocitl se mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud je proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová