ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1232.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1232/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2007 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 3 To 472/2006-122, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 141/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, č. j. 90 T 141/2005-103, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 3 To 472/2006-122, bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto, protože bylo podáno opožděně.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, tj. odvolání obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Krajský soud v Brně toto rozhodnutí opírá o usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 102/2006, jímž zamítl žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání, neboť neshledal, že obviněný lhůtu k podání odvolání zmeškal z důležitých důvodů. Podle názoru obviněného však byly pro navrácení lhůty splněny všechny zákonné předpoklady. Je přesvědčen, že jeho odvolání nemělo být podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto. Obviněný o navrácení lhůty požádal okamžitě, jakmile se dle jeho tvrzení jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že byl schopen vyhledat právní pomoc. S žádostí o navrácení lhůty také podal řádný opravný prostředek. Krajský soud v Brně zaujal názor, že horečnaté onemocnění, kterým obviněný trpěl od 7. 7. 2006 do 18. 7. 2006 a s nímž byl v domácím léčení, nebylo tak závažné, aby bránilo obviněnému v podání opravného prostředku. S tím obviněný nesouhlasí. Uvedl, že jeho zdravotní stav v době, kdy končila lhůta k podání odvolání, byl velmi špatný. Byl fakticky ve stavu jisté bezmocnosti, ležel na lůžku a nebyl schopen běžných životních činností. Nebyl schopen napsat odvolání, ani si uvědomit, kdy mu končí osmidenní lhůta k jeho podání. Své tvrzení obviněný dokládá lékařskou zprávou vyhotovenou praktickou lékařkou. Konstatuje dále, že soud neuvážil okolnost, že nebyl v trestním řízení zastoupen obhájcem a že nebylo nikoho, kdo by za něho v době jeho nemoci mohl odvolání podat. Má za to, že zmeškal lhůtu k podání odvolání z důležitých důvodů. Dodal, že dne 1. 8. 2006 poškozenému nahradil škodu v celkové výši 36.000,- Kč. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 To 472/2006, a jemu bezprostředně předcházející usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 102/2006, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citovaná usnesení obsahově navazující a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci „se závazným právní názorem, že jsou splněny podmínky navrácení lhůty“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., je tedy zřejmé, že jeho námitky směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Obviněný podal odvolání po uplynutí zákonem stanovené osmidenní lhůty. Domáhá se toho, aby Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí tomuto rozhodnutí předcházející, tj. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 102/2006, kterým byla podle §61 odst. 1 tr. ř. a contrario žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání zamítnuta.
Není sporu, že obviněný podal odvolání opožděně. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, č. j. 90 T 141/2005-103, byl obviněnému doručen dne 7. 7. 2006. Obviněný podal odvolání dne 18. 7. 2006. Poslední den lhůty k podání odvolání připadl na den 17. 7. 2006.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 102/2006, není stížnost přípustná. Proti tomuto usnesení není přípustné ani podat dovolání (srov. §265a odst. 1, 2 tr. ř.). Odvolací soud zamítl odvolání obviněného, protože bylo podáno opožděně. Nejvyšší soud se proto mohl zabývat toliko otázkou, zda byly splněny podmínky pro meritorní přezkum rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, č. j. 90 T 141/2005-103. Nic takového však Nejvyšší soud nezjistil. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud odvolací soud odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. odmítl, nelze tomuto rozhodnutí nic vytknout. Ostatně obviněný sám si je vědom skutečnosti, že odvolání podal opožděně. Je však přesvědčen, že lhůtu k podání opravného prostředku zmeškal z důležitých důvodů a že splnil všechny podmínky k navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podotýká, že v rámci dovolání není oprávněn přezkoumávat usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 3 Nt 102/2006, o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, č. j. 90 T 141/2005-103. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 3 To 472/2006-122, jímž bylo odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, Nejvyšší soud shledává jako věcně správné, proto musel dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Následující úvahy uvádí Nejvyšší soud toliko nad rámec dovolání.
Pro účely dovolání předložil obviněný jen zprávu praktické lékařky MUDr. E. N. tohoto znění: „Potvrzuji, že jmenovaný byl v léčení v době od 7. 7. 2006 do 18. 7. 2006 pro horečnaté onemocnění spojené s průjmy, dehydratací, byla nutná intenzivní domácí léčba, při nedodržení léčebných opatření by hrozilo zhoršení stavu a ev. hospitalizace“. Bližší údaje o stavu pacienta zde uvedeny nejsou. Z uvedeného potvrzení nejsou zřejmé další důležité skutečnosti, např. jakými teplotami pacient trpěl, jakým vyšetřením byl podroben, jaká byla nasazena léčba, včetně uvedení konkrétní medikace a jaká byla stanovena diagnóza. Nutno dodat, že obviněný nepředložil potvrzení o pracovní neschopnosti, proto lze mít o vážnosti jeho skutečného zdravotního stavu jisté pochybnosti (jsou pak umocněny níže rozvedenými skutečnostmi).
Nadto se ze spisu podává, že obviněný rozsudek soudu prvního stupně převzal dne 7. 7. 2006 (tedy v den kdy již měl být nemocen). Trpěl-li by tedy tak závažným onemocněním, jak uvádí, ve světle předložené lékařské zprávy MUDr. E. N. to znamená, že rozsudek byl schopen si vyzvednout právě v první den nemoci, tj. v den, kdy stav nemoci musel pociťovat jako nejkritičtější. Uvedená skutečnost pak znevěrohodňuje hodnověrnost lékařské zprávy.
Z úředního záznamu na č. l. 109 dále vyplývá, že obviněný se dostavil den po uplynutí lhůty k podání odvolání, tj. 18. 7. 2006, k Městskému soudu v Brně. Ptal se na možnost podání odvolání se včerejším razítkem a zda by bylo možné podat odvolání později, kdyby si sehnal např. potvrzení o hospitalizaci. Byl rovněž soudcem Mgr. Z. upozorněn na to, že ani jedna z variant nepřichází v úvahu, zvláště pokud nikde hospitalizován nebyl. Jde tedy o další skutečnost, která pravdivost tvrzení o jeho stavu bezmocnosti (obviněného) spolehlivě vyvrací.
Nejvyšší soud nepovažuje tvrzení praktické lékařky za přesvědčivé natolik, aby bylo možno konstatovat, že obviněný zmeškal lhůtu k podání opravného prostředku z důležitého důvodu, tak jak to má na mysli ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. Obviněný nedoložil ani jiné doklady, např. potvrzení o pracovní neschopnosti, k nimž by bylo možno také přihlédnout.
Protože po věcné stránce je usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 3 To 472/2006-122, správné, dovolání obviněného Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann