ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.616.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 616/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 dovolání, které podal L. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 Nt 1046/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006, zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006, bylo L. D. podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě.
Proti tomuto usnesení podal L. D. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Vůči konstatovanému usnesení soudu druhého stupně a v něm uvedeném výroku podal L. D. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. j), k) tr. ř.
V odůvodnění podání (ve znění doplňku ze dne 24. 4. 2007) dovolatel konstatoval, že soud prvního stupně nesprávně posoudil provedené důkazy, neprovedl důkazy navržené obhajobou a rozhodl o uložení ochranného opatření, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Na těchto vadách také spočívá usnesení Krajského soudu v Ostravě, který podanou stížnost zamítl. Dovolatel má za to, že nejsou dány důvody pro stanovení ochranné léčby, a to zejména skutečnost, že by byl nebezpečný pro společnost. Netrpí duševní chorobou – paranoidní schizofrenií. Pouze se léčí s emoční labilitou a žádné jiné příznaky paranoidní schizofrenie na sobě nepociťuje. K neurologovi MUDr. P. chodí pravidelně každé tři měsíce od svých osmnácti let, přičemž v současné době užívá lék Dogmatil. Dovolatel namítl, že v tomto směru žádal soud o doplnění spisu o jeho zdravotní dokumentaci, ze které by bylo zřejmé, že se léčí. Tento návrh však byl i soudem druhého stupně zamítnut.
Dále dovolatel konstatoval, že u jeho osoby se jednalo o první konflikt se zákonem. Zdůraznil, že podniká v oboru prodeje mobilních telefonů, z čehož je zřejmé, že se neustále pohybuje mezi lidmi, a to bez konfliktů. Podle jeho mínění je třeba vzít v úvahu, že celý jediný incident se odehrál již v září roku 2005 a předtím i potom žádný jiný konflikt neměl. V tomto směru požadoval předvolání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k zodpovězení otázky týkající se aktuálního zdravotního stavu své osoby, a to pro zhodnocení návrhu na ochranné opatření v současné době, avšak návrh byl soudem zamítnut.
Závěrem mimořádného opravného prostředku dovolatel podtrhl, že soudy obou stupňů vycházely pouze ze znaleckého posudku, který byl v rámci trestního řízení vypracován, ale bez znalostí průběhu léčby u MUDr. P., což mělo za následek nesprávné posouzení a rozhodnutí věci, tj. že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a je namístě nařídit ochranné léčení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, i usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006, a soudu prvního stupně přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru uplatněné námitky odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Nelze však přihlížet k těm výhradám, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Pokud jde o relevantní námitky, tak státní zástupce poukázal na ustanovení §72 odst. 1 tr. zák. s tím, že byla nepochybně splněna první zákonná podmínka pro uložení ochranného léčení, neboť L. D. se dopustil jednání naplňující objektivní znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a nebyl trestně odpovědný v důsledku duševní choroby – paranoidní schizofrenie. Další zákonná podmínka spočívající v nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě však naplněna nebyla. Z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá, jak vysoký je u dovolatele stupeň pravděpodobnosti opakování agresivních projevů, zda u jeho osoby hrozí opakování takových projevů nezvladatelné agresivity, které by měly charakter útoku na zájmy chráněné trestním zákonem, tj. jenž by naplňovaly objektivní znaky úmyslných trestných činů či dokonce zvlášť závažných úmyslných trestných činů. Také není zřejmé, zda z jeho strany hrozí opakování pouze slovní nebo i fyzické agrese. Soudy se též nezabývaly dosavadním chováním a způsobem života dovolatele z hlediska projevů jeho duševní poruchy. Není zřejmé, zda incident ze dne 27. 9. 2005 byl ojedinělým, nebo se již v minulosti ve více případech dopouštěl v důsledku duševní choroby fyzických nebo alespoň slovních útoků vůči jiným osobám a zda takové útoky opakoval i po tomto datu. Státní zástupce současně zdůraznil, že zmíněné skutečnosti neznamenají, že ochranné psychiatrické léčení by u L. D. vůbec nepřicházelo v úvahu, když pro jeho uložení by mohla svědčit např. zřejmá absence náhledu chorobnosti na straně dovolatele. Dosavadní zjištění, jak jsou vylíčena v odůvodnění soudních rozhodnutí, však nedovolují učinit jednoznačný závěr o tom, že u jmenovaného hrozí recidiva závažnějších útoků na zájmy chráněné trestním zákonem. V tomto směru je proto nutno považovat námitky uplatněné v dovolání za částečně důvodné.
Naproti tomu státní zástupce shledal jako bezpředmětné výhrady dovolatele týkající se neurologické léčby, neboť jde o léčbu z jiného odvětví medicíny, nežli je odvětví psychiatrie. Rovněž upozornil, že v mimořádném opravném prostředku uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není argumentačně podložen a při rozhodování nelze k němu přihlížet.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, i usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006, a podle §265l odst. 1 tr. ř. prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání L. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. j), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
j) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Především je nutno uvést, že L. D. v podání uplatnil i důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který ale vůbec argumentačně nezdůvodnil. Přitom z napadených soudních rozhodnutí není ani zjevné, že by některý výrok v nich chyběl nebo byl neúplný. Naproti tomu jeho námitka, že nejsou dány důvody pro uložení ochranné léčby, a to zejména skutečnost, že by byl nebezpečný pro společnost, důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, včetně výroku v usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. platí, že soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zákon v §72 odst. 4 větě první až třetí tr. zák. stanoví, jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak.
Ve stručnosti lze připomenout, že k uložení ochranného léčení podle §72 odst. 1 tr. zák. in fine nestačí pouhé spáchání činu jinak trestného osobou ve stavu nepříčetnosti. Pobyt takové osoby na svobodě musí být i pro budoucnost nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákonem. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy. Splnění této podmínky je třeba posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby a na základě posudku znalce z oboru psychiatrie i o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že pobyt nepříčetné osoby na svobodě je i pro budoucnost v uvedeném smyslu nebezpečný (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 11/1974).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Ostravě důsledně podle zákona, když dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §72 odst. 1, 4 tr. zák. u osoby L. D. Prvostupňový soud správně u jmenovaného shledal, že jde o pachatele činu jinak trestného, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný. V tomto směru své konstatování opřel o zcela konkrétní skutková zjištění, jak jsou v podrobnostech popsána v odůvodnění napadeného usnesení. Zejména poukázal nejen na jednání dovolatele vůči poškozené J. L. (naplnilo objektivní stránku trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.), ale též na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž u L. D. konstatoval duševní poruchu – paranoidní schizofrenii. Současně uvedl: „Pro tuto chorobu není léčen, neboť odmítá užívat navrženou terapii. K projevům této choroby patří emocionální labilita, tenze a nezvladatelná agresivita. Jeho schopnosti rozpoznávací byly sníženy, a to podstatně, schopnost ovládat své jednání byla vymizelá a obviněný nebyl schopen zdržet se svého jednání. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že vzhledem k afektivní tenzi a nezvladatelné agresivitě je obviněný pro společnost nebezpečný a z medicínského hlediska je vzhledem ve vztahu ke společnosti nutné psychiatrické léčení. Pokud bude obviněný spolupracovat, bude postačovat ochranné léčení ambulantní formou. Obviněný přitom nemá náhled chorobnosti. Znaleckým posudkem byl také vyvrácen argument, že obviněný se již pro svou poruchu lečí, když ze znaleckého posudku vyplynulo, že se léčí pouze na neurologii, tedy pro neurologické, nikoli pro psychiatrické obtíže.“ Následně soud prvního stupně uzavřel: „…L. D. se dopustil jinak trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přičemž není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, a proto mu soud v souladu s ustanovením §72 odst. 1 tr. zák. uložil ochranné léčení psychiatrické, když vzhledem k léčebným možnostem a povaze choroby lze očekávat, že svůj účel splní ochranné léčení ambulantní…“ (vše na str. 2 a 3 usnesení okresního soudu). S rozhodnutím prvostupňového soudu včetně konstatované argumentace se ve svém usnesení ztotožnil Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval o stížnosti L. D.
Z popsaných skutkových zjištění podle Nejvyššího soudu nevyplývá, že u dovolatele jde o osobu, ohledně níž je vysoce pravděpodobné, že znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy, tj. aby mohl být učiněn jednoznačný závěr, že pobyt L. D. na svobodě je ve smyslu znění §72 odst. 1 tr. zák. nebezpečný. Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno vyvozovat vždy jenom z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, popř. jeho recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 58/1968). V posuzované věci mělo být zjišťováno, jak je u dovolatele vysoký stupeň pravděpodobnosti opakování projevů agresivní povahy, které by měly charakter útoku na zájmy chráněné trestním zákonem, tj. jenž by naplňovaly objektivní znaky úmyslných trestných činů nebo dokonce zvlášť závažných úmyslných trestných činů. Dále zda z jeho strany hrozí pouze slovní či fyzická agrese. Pozornost měla být věnována i dosavadnímu chování a způsobu života L. D. z hlediska projevů jeho duševní poruchy. Rovněž není z napadených rozhodnutí zřejmé, zda incident ze dne 27. 9. 2005 byl ojedinělým, nebo se již v minulosti dopouštěl v důsledku duševní choroby fyzických nebo alespoň slovních útoků vůči jiným osobám a zda takové útoky opakoval i po tomto datu. Na tyto skutečnosti též důvodně upozorňuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání. Z konstatovaných důvodů nemohou obě napadená soudní rozhodnutí obstát a dovolání bylo podáno důvodně.
Za irelevantní je však potřebné označit tvrzení L. D. týkající se neurologické léčby jeho osoby, neboť jde o léčbu z jiné oblasti zdravotnictví, než je psychiatrie.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 3 To 12/2007, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 0 Nt 1046/2006. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Ostravě znovu posoudí, zda jsou u osoby L. D. splněny zákonem stanovené podmínky po uložení ochranného psychiatrického léčení, přičemž lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení. Ve veřejném zasedání by měla být vyslechnuta MUDr. Z. S., která vyšetřovala duševní stav jmenovaného a vypracovala ohledně jeho osoby dne 1. 1. 2006 znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť od zmíněného znaleckého posouzení uplynula již delší doba.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadených rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k