ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.895.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 895/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. srpna 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 5 To 9/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 19/2006, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2007, č. j. 5 To 9/2007-80.
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2006, č. j. 1 T 19/2006-68, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., a byl podle §249 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost nahradit ve zkušební době podmíněného odsouzení škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 3. 2007, č. j. 5 To 9/2007-80, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §223 odst. 1 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že „dne 7. 11. 2005 v době od 0.30 do 0.45 hod. v T., ul. Ž., okr. Ú. n. L., vnikl nezjištěným způsobem do zde zaparkovaného osobního automobilu zn. Škoda 120L, SPZ, v majetku poškozeného K. K., bytem T., H., v úmyslu užít ho k jízdě bez vědomí vlastníka či uživatele, vytrhl dráty ze spínací skříňky, jejíchž pomocí automobil nastartoval a odjel s ním do ul. T. v T., kde s ním v areálu fotbalového hřiště havaroval a z místa odešel“, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., zastavil.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že o zastavení trestního stíhání obviněného bylo rozhodnuto, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. Ve svém dovolání poukazuje na to, že podkladem pro učiněný závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem se stalo zjištění, že skutek, ohledně něhož byl příkazem Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy ze dne 23. 1. 2006, č. j., shledán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, neboť porušil ustanovení §3 odst. 3, §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), §18 odst. 1 a §47 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a v důsledku podaného odporu podle §76 odst. 2 zákona o přestupcích zastaveno, je skutkem totožným se skutkem, pro který bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání v předmětné trestní věci. Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na to, že trestný čin neoprávněného užívání cizí věci, pro který se trestní stíhání proti obviněnému vedlo, je trestným činem majetkové povahy a jeho znak, tj. zmocnění se cizího motorového vozidla není ani částečně shodný se znaky, pro které se vedlo a následně bylo stíhání pro přestupek zastaveno (přestupek proti plynulosti silničního provozu). Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na něj obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2007, č. j. 5 To 9/2007-80, vyplývá, že tento provedl mj. důkaz přestupkovým spisem a ze „Záznamu rozhodnutí o zastavení řízení“ vydaného odborem kontroly Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2006, sp. zn., zjistil, že řízení o přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vedené proti P. M., bylo po podání odporu podle §76 odst. 2 cit. zákona zastaveno, a to s odůvodněním, že sankce, kterou lze za přestupek uložit, je bez významu vedle trestu, který byl nebo bude podle očekávání uložen obviněnému z přestupku za jiný čin v trestním řízení. Na základě shora uvedeného pak dospěl odvolací soud k závěru o nutnosti postupovat podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a trestní stíhání obviněného zastavit, neboť v předmětné trestní věci uvedený skutek je totožný se skutkem, o kterém bylo již před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně pravomocně rozhodnuto v přestupkovém řízení na odboru dopravy Magistrátu města Ústí nad Labem (viz shora).
Ze spisu Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy č. j., vyplývá, že tímto orgánem byl dne 23. 1. 2006 vydán příkaz, že P. M. je vinen přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, neboť porušil ustanovení §3 odst. 3, §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), §18 odst. 1, §47 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., když uvedeného přestupku se dopustil tím, že „dne 7. 11. 2005 v 00.35 hod. v ulici T. v T., jako řidič motorového vozidla tovární značky Škoda, registrační značky, zde řídil odcizené vozidlo ve směru od T. na P., kdy po vyjetí z levotočivé zatáčky, na přímém úseku komunikace, nezvládl řízení vozidla a vyjel vpravo, kde narazil do branky MSK T., kterou porazil. S vozidlem dále ujel cca 20 metrů, kde poté narazil přední částí vozidla do zdi kabin. Následně vozidlo ponechal na místě dopravní nehody a odešel. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění, došlo k hmotné škodě na vozidle. Lustrací ve výpisu z registru řidičů bylo zjištěno, že p. M. není držitelem příslušného řidičského oprávnění“. Po podaném odporu obviněným proti tomuto příkazu rozhodl odbor dopravy Magistrátu města Ústí nad Labem dne 24. 3. 2006 pod sp. zn. o zastavení řízení o přestupku vedeném proti P. M., kterého se měl dopustit dne 7. 11. 2005 v 00.35 hod. v ulici T. v T., jako řidič motorového vozidla tovární značky Škoda (viz popis shora).
Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá, že vůči obviněnému bylo vedeno řízení o přestupku z důvodu, že porušil ustanovení §3 odst. 3, §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), §18 odst. 1, §47 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. Ze znění příslušného zákona vyplývá, že P. M. měl v řízení o přestupku porušit ustanovení §3 odst. 3, které uvádí, že „Řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81, nebo žadatel o řidičské oprávnění, který se pod dohledem učitele řidičů podrobuje výuce v rámci výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, §4 písm. a), které uvádí, že „Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu“, §4 písm. b), které uvádí, že každý je povinen „řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle §75 odst. 5 a zastavování vozidel podle §79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“, §5 odst. 1 písm. b) „Řidič je kromě povinností uvedených v §4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích“, §18 odst. 1 „Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled“, §47 odst. 5 „Dojde-li při dopravní nehodě ke hmotné škodě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech nižší než 20 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni ohlásit tuto nehodu policistovi, jestliže se nedohodnou na zavinění nebo byla-li hmotná škoda způsobena na majetku třetí osoby“.
Ze shora uvedených ustanovení stejně jako rozhodnutí správního orgánu vyplývá, že skutek, pro který bylo vedeno správní řízení, byl posuzován jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Oproti tomu trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný v podané obžalobě bylo vedeno pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Zmíněné ustanovení trestního zákona uvádí, že tohoto trestného činu se dopustí ten, „kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli nepatrnou tím, že takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá“. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že objektem tohoto trestného činu je neoprávněné užívání cizí věci, přičemž předmětem útoku v předmětné trestní věci je motorové vozidlo. Tento trestný čin je mj. zařazen do hlavy deváté trestního zákona, tj. mezi trestné činy proti majetku, přičemž zmocnění se cizího motorového vozidla v úmyslu přechodně je užívat se nekryje se znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích (ve znění účinném do 30. 6. 2006).
V souvislosti s otázkou porušení zákazu dvojího postihu za tentýž čin (ne bis in idem) považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí č. 10/2007 Sb. rozh. trest., které byť popisuje jinou situaci, vyjadřuje shora zmíněnou zásadu, když uvádí, že není porušením zákazu dvojího postihu za tentýž čin („ne bis in idem“) ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.), byl-li obviněný jako řidič motorového vozidla v souvislosti s jednou jízdou jednak postižen ve správním řízení pro přestupky spočívající v tom, že nezastavil řízené vozidlo na signál policisty „Stůj“ a že po pronásledování obviněného a jeho zastavení policií se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi, a jednak odsouzen za trestné činy spočívající v tom, že při zastavování jím řízeného vozidla najížděl na policistu a že řídil vozidlo v době, kdy mu to bylo zakázáno správním orgánem. Uvedené přestupky a trestné činy jsou totiž odlišnými skutky (činy), jejichž zákonné znaky se nepřekrývají, byť byly spáchány v bezprostřední časové návaznosti.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích (ve znění účinném do 30. 6. 2006) překážku věci rozhodnuté nevytvořilo a tudíž nebyly dány zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného P. M. podle §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., jak ve svém usnesení učinil Krajský soud v Ústí nad Labem. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedený závěr musel podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2007, č. j. 5 To 9/2007-80, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souvislosti s problematikou dvojího postihu za tentýž čin (ne bis in idem) odkazuje Nejvyšší soud na rozhodnutí č. 10/2007 Sb. rozh. trest.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann