ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.976.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 976/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. září 2007 o dovolání obviněného Ing. I. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2007, č. j. 9 To 142/2007-669, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 75/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2007, č. j. 9 To 142/2007-669, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného Ing. I. H. a okresního státního zástupce Plzeň-jih proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 2. 2007, č. j. 1 T 75/2006-630. Tímto rozsudkem byl obviněný Ing. I. H. uznán vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c), §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle §248 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Spoluobviněný Ing. I. J. byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl mu uložen podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni obviněný podal dovolání.
V dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený „v písm. g) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení)“. Obviněný zpochybňuje naplnění obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. „přisvojit si cizí věc“ a dále naplnění subjektivní stránky trestného činu, tj. úmyslného zavinění. Obviněný podotkl, že v usnesení ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 6 Tdo 257/2006, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dosud provedené dokazování nenasvědčuje tomu, že by obviněný byl srozuměn minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. s tím, že stroje do České republiky nebudou vráceny a že v tomto směru je třeba dokazování doplnit. Soud prvního stupně doplnil dokazování, na jehož základě shledal, že obviněný se po subjektivní stránce dopustil trestného činu přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. S tím však obviněný nesouhlasí. Je přesvědčen, že z výsledků doplněného dokazování nelze dovodit žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že obviněný při vyřizování celních dokladů věděl, že vyvážené stroje nebudou vráceny do Č. r., a zároveň byl srozuměn s tím, že jejich vlastníkovi vznikne škoda. Konstatuje, že již v původním řízení byly provedeny důkazy, které se vztahovaly k jeho činnosti v obchodních společnostech S., a. s., M., a. s., a B. T., spol. s r. o. a k ekonomické situaci těchto společností. Domnívá se tedy, že v dalším řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti týkající se jeho činnosti, které by měly negativní dopad na ekonomickou situaci těchto subjektů. Pokud došlo v rozporu s podmínkami uzavřené leasingové smlouvy – bez souhlasu vlastníka – k vývozu strojů do zahraničí, nebylo spolehlivě zjištěno, že pachatel byl srozuměn s tím, že vývozem strojů do zahraničí dojde ke zmaření základního účelu svěření věci a zároveň i srozuměn s tím, že vlastníkovi předmětu leasingu vznikne škoda. Má za to, že jeho obhajoba, totiž že účelem vývozu strojů do zahraničí bylo jejich efektivnější využití, nebyla vyvrácena. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 9 To 142/2007, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř., aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když v souvislosti s tímto uplatněným dovolacím důvodem mimo jiné uvedl, že v řízení mu předcházejícím je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v podaném dovolání zpochybnil naplnění zákonného znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. „přisvojit si cizí věc“ a dále poukazuje na absenci subjektivní stránky trestného činu, resp. úmyslného zavinění.
V dané věci Nejvyšší soud již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 6 Tdo 257/2006, jímž z podnětu dovolání obviněného Ing. I. H. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 2005, č. j. 9 To 542/2005-418, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 8. 2005, č. j. 1 T 75/2005-398. Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 8. 2005, č. j. 1 T 75/2005-398, také ohledně obviněného Ing. I. J. a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla vrácena soudu prvního stupně s tím, že podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-jih bylo přikázáno, aby věc obviněných Ing. I. H. a Ing. I. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle ustálené soudní judikatury pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch. Protože podle učiněného skutkového zjištění došlo k vývozu strojů – pásové pily Pezzolato Mini profi 800, omítací pily ORP 750/120 a rozřezávací pily dvouhřídelové – do zahraničí (konkrétně do R.), přičemž obviněný jako obchodní zástupce pro prodej společnosti B. T., spol. s r.o. P. podepsal jako deklarant jednotnou celní deklaraci a podal i ostatní celní dokumenty potřebné k vývozu strojů, bylo v dané věci rozhodné, zda po subjektivní stránce obviněný věděl, že bude zmařen účel svěření předmětu leasingu, resp. zda bylo zřejmé, že věc neoprávněně svěřená jiné osobě bude vrácena. Za tímto účelem soud prvního stupně provedl další důkazy a podle názoru Nejvyššího soudu zcela přesvědčivě odůvodnil, proč dospěl k závěru o vině obviněného.
Zejména je třeba uvést, že zjištění okolnosti, že oba obvinění (avšak zejména obviněný Ing. I. H.) dlouhodobě spolupracovali v různých společnostech – S., a. s., M., a. s., a B. T., spol. s r. o. – jednoznačně svědčí o tom, že obvinění si museli být vědomi toho, že předání předmětu leasingu do užívání třetího subjektu a jeho umístění mimo území ČR může skončit tím, že věc nebude do Č. r. vrácena. Je zřejmé, že celá transakce úzce souvisí s osobou N. A. B.. Ohledně této osoby je nutno poukázat zejména na zjištění soudu prvního stupně, tedy že N. A. B. byl v R. stíhán za rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, přičemž pro ruské orgány se stal nedosažitelným, neboť začal podnikat v Č.r. v různých společnostech, které uzavíraly nestandardní obchody a převáděly svůj majetek. Pokud jde o společnost M., a. s., byl jí adresován soudní příkaz zakazující nakládat s majetkem, který byl díky aktivitě obviněných převeden na firmu B. T., spol. s r.o. Obě tyto společnosti přitom neplnily své závazky, přičemž ve vztahu ke společnosti M. byl N. A. B. odsouzen za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Proti B. bylo rovněž zahájeno trestní stíhání pro rozsáhlou trestnou činnost ke škodě společnosti M., a. s., a ke škodě českého státu. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že měl platit některým firmám v R. za průzkum těžby dřeva, avšak tyto subjekty o takových smlouvách nic nevědí nebo dávno nevyvíjejí podnikatelskou činnost. K subjektivní stránce trestného činu se rovněž váže výpověď svědka JUDr. J. M. Ten vypověděl, že M., a. s., začala obchodovat se dřevem z oblasti A., odkud pocházel B. Jak uvedl, i kdyby dřevní hmota byla zadarmo, na takovou vzdálenost by doprava byla dražší než dřevo, které by se nakoupilo v Č. r. Není tedy pravdou, jak tvrdí obviněný, že se soud prvního stupně nevypořádal s obhajobou obviněného, že mělo dojít k efektivnějšímu využití strojů, neboť jejich vývoz do zahraničí z obchodního hlediska nebyl v žádném případně pro B. T., spol. s. r. o., výhodný. Je zjevné, že nešlo o případ ojedinělý, neboť svědek se zmiňuje také i o dalších případech. V jednu dobu dokonce nechal zablokovat výjezd z objektu M., a. s. Podařilo se mu tak zabránit rozebrání kotelny a jejímu odvezení do R., jak měl v úmyslu B. V této souvislosti nelze přehlédnout, že svědek do společnosti M., a. s., nastoupil někdy v roce 2000. Neznal tedy N. A. B. tak dlouho jako obviněný Ing. H., který navíc uměl velice dobře rusky a B. ho díky tomu využíval i jako tlumočníka, přesto obchodní praktiky N. A. B. znal. Z obchodního rejstříku Krajského soudu v Plzni se podává, že obviněný Ing. H. byl členem dozorčí rady S., a. s., založené v roce 1995, ve které byl členem představenstva také N. A. B. V roce 2001 byl na tuto společnost vyhlášen konkurs. „Brutální“ odvážení majetku, strojů a zařízení z areálu M., a. s., potvrzuje rovněž svědkyně Mgr. V. B., konkursní správkyně úpadce K. V.
Lze tedy shrnout, že doplnění dokazování ozřejmilo nejen okolnosti doprovázející vývoz strojů do R., nýbrž také vztahy mezi spoluobviněnými a s N. A. B., totiž že obviněný Ing. H. byl jeho tlumočníkem, byli spolu v úzkém kontaktu a že figurovali spolu v několik dalších společnostech, které skončily v konkursu. Ve svém souhrnu jde o okolnosti jednoznačně svědčící v neprospěch obviněného. Není tedy pochyb, že obviněný byl minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. srozuměn s tím, že jeho jednáním může dojít k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, tj. ke způsobení škody na majetku leasingové společnosti, neboť ve světle zjištěných okolností je zřejmé, že leasingové splátky nebudou uhrazeny a stroje ani nebudou vráceny. Podrobně k působení Ing. H. a N. A. B. se vyjadřuje i odvolací soud na str. 4 – 5 odůvodnění usnesení. Z toho nelze rovněž přehlédnout, že již v době, kdy společnost M., a. s., uzavírala leasingové smlouvy, působil obviněný Ing. I. H. v dozorčí radě. Stav hospodaření této společnosti mu byl bezesporu znám, stejně jako okolnost, že v uvedeném období (od ledna 1999 do června 2000) byl obviněný N. A. B. stíhán za trestný čin podle §147 tr. zák. Nejvyšší soud proto nesdílí názor obviněného, že subjektivní stránka trestného činu zpronevěry mu nebyla dokázána. Na úmyslné zavinění lze usuzovat mimo jiné ze skutečností, které po doplněném dokazování vyšly najevo a jsou shora uvedeny. V tomto směru byla správně doplněna i skutková věta výroku o vině.
Obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem na základě doplněného dokazování a soudům, byť přes hmotně právní instituty, ve své podstatě vytýká, nesprávné hodnocení důkazů, potažmo nesprávně zjištěný skutkový stav. Takové námitky však jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantní.
Přestože obviněný zaměřil námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podal dovolání též s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., proto i tímto dovolacím důvodem se musel Nejvyšší soud zabývat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný v dovolání uplatnil obě varianty tohoto dovolacího důvodu.
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. I. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann