ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1002.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1002/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. září 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 6 To 83/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 151/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 1 T 151/2006, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanáct měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 19. 8. 2005 jako zaměstnanec společnosti S. P., a. s., na svém pracovišti v P., vystavil dodací list č. 90 na dodávku 22365 kg betonářské oceli v hodnotě 231.477,75 Kč, kde jako odběratele uvedl společnost S. P. – M., ač tento materiál na stavbu metra objednán nebyl a po jeho nakládce dal smluvnímu přepravci J. S. pokyn, aby po výjezdu z areálu dodací list zničil a materiál odvezl do J. v P., firmě M. O. K., v. o. s., což se však nestalo, neboť vozidlo bylo s materiálem zadrženo ještě před opuštěním objektu společnosti S. P.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 6 To 83/2007, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soudy obou stupňů kriminalizovaly jeho lidskou chybu, aniž by vycházely z jednotlivých důkazů a tyto posuzovaly jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti. Prakticky podle něj nebyly prokázány potřebné znaky trestného činu podvodu, protože by najisto muselo být stanoveno a prokázáno, kdo měl být uveden v omyl a čím, případně, kdo měl využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti a zejména, kdo se měl ke škodě cizího majetku obohatit. Závěry, které odvolací soud v odůvodnění prezentuje jsou podle něj absurdní, nepravdivé, neboť vůbec nevychází z dosud provedeného dokazování. Soud prvního stupně dokonce uvedl vymyšlené skutečnosti, jako že svědkovi S. řekl, že dodací list je vystaven jen naoko, s tím, že ve skutečnosti pojede do J. v P. Stejně tak je podle obviněného vymyšlené i tvrzení o tom, že se jedná o organizovanou aktivitu větší skupiny osob spočívající ve vyvážení železa ze společnosti S. P. Obviněný je přesvědčen, že tato spekulativní a nepravdivá tvrzení jednoznačně svědčí o zaujatosti soudu. Všechna tvrzení soudů jsou podle něj zcela jednoznačným postojem vyjadřujícím presumpci viny, aniž by byla respektována skutková zjištění. Obviněný zdůraznil, že je zcela nemožné uvádět v omyl osobu, která ve své svědecké výpovědi zcela přesně uvede jaký materiál, kam a kdy má dovézt, navíc uvede, že informaci o množství a místo kam je potřebné materiál dovézt se dozví jednak od dispečinku a stejnou informaci se dozví od něj. Uvedl, že dispečink je nezávislá instituce a informace této instituce, jež představovala paní R., se shoduje s informací od něj, takže řidiči – S. bylo okamžitě jasné, že v dodacím listě je uveden chybně odběratel. Pokud měl S. pochybnosti měl se zeptat, což neučinil a mohl požádat dispečink o objasnění. Neučinil to, namísto toho se poptával po svých známých, ale až poté, co si materiál nechal naložit. Zdůraznil, že firma M. O. K., v. o. s., byla řádným odběratelem a objednávky mohly být činěny telefonicky a poté písemně deklarovány, což bylo v souladu s ustálenou praxí. Řidič S., který objednávku měl plnit, věděl jaký materiál a komu poveze a stejnou informaci obdržel i od něj, takže v žádném případě nemohl být uváděn v omyl, byť na dodacím listě byla jeho chybou uvedena firma S. P. M. Kdyby se řidič S. řídil chybně vyplněným dodacím listem a dovezl materiál do S. P. M., byl by vrácen zpět, protože takovýto materiál tato firma nezpracovává. Pokud soud tvrdí, že jde o fingovaný dodací list, pak toto tvrzení nemá podle obviněného oporu v provedeném dokazování. Spekulace soudu o možném obohacení firmy M. O. K., v. o. s., vychází podle obviněného z neznalosti ustálené praxe a de facto i z přímé výpovědi řidiče S. Stejně tak se žádný ze soudů nezabýval, zda v tomto konkrétním případě existuje motiv k podvodnému jednání. Podvodného jednání se lze dopouštět pokud neexistuje dokumentace. Nezávislá dispečerská instituce však má dostatek dokladů o objednávce firmy M. O. K., v. o. s., a stejně tak doklady o tom, že odvozem objednaného materiálu pověřila řidiče S. Obviněný je přesvědčen, že existence či neexistence dodacího listu byla v tomto případě irelevantní a svědčí jen o účelové snaze jej kriminalizovat. Soudy zcela opomněly tvrzení řidiče S., že neexistující dodací list lze nahradit potvrzením tzv. stazky, která pak poslouží jako účetní doklad. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů musel být srozuměn, že se jedná o lidskou chybu a že v žádném případě nemohlo dojít k naplnění znaku podvodu, byť ve formě pokusu, neboť svědek S. od prvopočátku věděl jaký materiál a kam poveze, což vyloučilo jakoukoliv možnost uvedení v omyl. Obviněný má za to, že odvolací soud v rozporu s dosud provedenými důkazy „nerespektoval zjištěný skutkový stav tvrzení svědka S. o tom, že měl dodací list zničit a materiál odvézt do J. v P.“. Takže je podle obviněného prakticky nemožné mluvit o uvádění v omyl, když je celé jednání zadokumentováno u nezávislého zdroje, dispečerské firmy. Předložení celé dokumentace dispečerské firmy mohlo blíže konkretizovat skutečnost, že řidič S. nemohl mít sebemenší pochybnost o adresátu dodávky. Obviněný je přesvědčen, že celá kriminalizace jeho jednání je jen snahou zbavit se ho jako zaměstnance a nepohodlného odborového pracovníka. Soudy pak nevzaly v potaz, že neustále pracoval přesčas v sobotu i v neděli, takže byl přepracován a mohlo dojít k administrativní chybě. Pro odsouzení z podvodu podle obviněného chybí úmysl i motiv. Soud nevzal vůbec v potaz, že pokud by se S. vrátil z J. bez potvrzení o dodaném zboží, musel by jeho hodnotu zaplatit on sám včetně dopravy, a to bez ohledu na to, zda má či nemá dodací list. Ilegální odvoz materiálu jak byl předpokládán je nemožný, protože odhalení by nastalo ihned skrze dokumentaci, jež měla k dispozici dispečerská firma. Odvolací soud se s těmito shora uvedenými skutečnostmi nevypořádal a skutek po právní stránce nesprávně posoudil, ačkoli je obviněný přesvědčen, že se žádného protiprávního jednání nedopustil.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby nebo aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že se protiprávního jednání nedopustil, že soudy obou stupňů kriminalizují jeho lidskou chybu, že nebyly prokázány potřebné znaky trestného činu podvodu, nebylo najisto stanoveno, kdo byl uveden v omyl, čím, případně, kdo měl využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti a zejména, kdo se měl ke škodě cizího majetku obohatit, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, že závěry odvolacího soudu jsou absurdní, nepravdivé a nevychází z provedeného dokazování ani námitkami, že soudy uvedly vymyšlené skutečnosti a tvrzení, která podle obviněného svědčí o jejich zaujatosti. Soudy pak podle obviněného nerespektovaly skutková zjištění. Obviněný sám v dovolání obsáhle popisuje svou verzi průběhu skutkového děje spočívající v toliko chybném vyplnění objednávky, přičemž zcela pomíjí skutkové zjištění soudu prvního stupně, že S. dal pokyn, aby po výjezdu z areálu dodací list zničil a materiál odvezl do J. v P. Zejména toto skutkové zjištění, je přitom pro posouzení jeho podvodného úmyslu podstatné. Obviněný také opakovaně namítá, že řidič S. nemohl být uveden v omyl, což je ale nepodstatné. Bylo zjištěno, že obviněný vystavil fingovaný dodací list na vývoz železa ze společnosti S. P. v hodnotě 231.477,75 Kč, s tím, že má být náklad dodán jinam, a to společnosti M. O. K. Tímto jednáním obviněný uváděl v omyl společnost S. P. a ke škodě jejího majetku by, pokud by byl trestný čin dokonán, způsobil škodu nikoliv malou. Ve všech případech jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Pokud jde o námitku obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu, je zřejmé, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Zde je ovšem zřejmé, že uvedenou námitku lze posuzovat jako součást již shora uvedených námitek skutkových, jejichž cílem bylo ve své podstatě docílit změny skutkového stavu věci v tom smyslu, že nedal přepravci pokyn k zničení dodacího listu po výjezdu z areálu a že jej vadně vyhotovil jen v důsledku administrativní chyby. Z těchto odlišných skutkových závěrů pak obviněný dovozuje i absenci úmyslné formy zavinění. Za těchto okolností pak pouhý odkaz na problematiku hmotně právní, nemůže být považován za právně relevantní důvod dovolání. Vzhledem k uvedenému bylo nutno postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš