ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1037.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1037/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2007 dovolání obviněné M. Č., roz. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24. října 2006, č. j. 13 To 390/2006-3188, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 170/2005, a rozhodl takto:
Z podnětu podaného dovolání se podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24. října 2006, sp. zn. 13 To 390/2006, pokud jím byl ponechán nedotčen výrok v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T 170/2005, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněným J. P., M. Č., L. K. a P. B. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu poškozené W., stavební spořitelně, a. s., se sídlem P., J. n., ve výši 160.000,- Kč a výrok v uvedeném rozsudku, jímž byla obviněné M. Č. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost spolu s obviněnými J. P. a J. H. společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené G. C. M., a. s., se sídlem P., V., ve výši 3.999,- Kč, jakož i uvedený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích v těchto výrocích.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 tr. ř. se poškozená W., stavební spořitelna, a. s., se sídlem P., J. n., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody v rozsahu zrušené části výroku o náhradě škody rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T 170/2005, který se jí týká, na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T 170/2005, byla mimo jiné obviněná M. Č. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve formě pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák., a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve formě pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák., jichž se měla dopustit jednáním popsaným v části II. pod body 1-18, 21-23, 25-27, 29-31, 33-40 a 43-46 výroku rozsudku, které podle skutkových zjištění soudu obecně spočívalo v tom, že v jednotlivých případech společně s dalšími obviněnými na padělané doklady, které si sami vyráběli, nebo pod fiktivními jmény a smyšlenými údaji uzavírali smlouvy o revolvingových půjčkách, smlouvy o stavebním spoření, smlouvy o úvěru nebo smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě buď vylákali nebo se v některých případech neúspěšně pokusili vylákat v rozsudku uvedené peněžní částky, a tím v této výši způsobili, resp. by způsobili v rozsudku označeným finančním ústavům a společnostem škodu tam konkrétně uvedenou. Za tyto trestné činy a za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a osminásobný trestný čin úvěrového podvodu spáchaný ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 11. 2005, č. j. 3 T 31/2005-3326, byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a devět měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Současně okresní soud podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z výše označeného trestního příkazu. O náhradě škody bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. podrobně uvedenými na stranách 23 a 24 rozsudku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 2006, sp. zn. 4 T 170/2005 podala obviněná společně s dalšími spoluobviněnými odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 24. října 2006, sp. zn. 13 To 390/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podala obviněná M. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na částečně nesprávném právním posouzení jejího jednání resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V prvé řadě namítla, že ne ve všech případech, kde byla uznána vinnou i pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. byly skutečně použity padělky občanských průkazů. V případech uvedených ve výroku rozsudku nalézacího soudu pod body 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10, 17, 18, 19 a 20 se nikdy nejednalo o vyhotovení nepravých občanských průkazů. Akciové společnosti P., nebyly předkládány originály osobních dokladů, ale pouze obyčejné kopie, na nichž teprve poté došlo ke změně osobních údajů. Prostá kopie veřejné listiny však není veřejnou listinou a nelze tedy tvrdit, že v daných případech došlo k padělání veřejné listiny. Ve druhé části dovolání obviněná napadla výroky o náhradě škody s tím, že pokud byla v osmi případech dílčích útoků (výroky v části II. pod body 19, 20, 24, 28, 32, 41, 42 a 47) viny zproštěna a v jiných případech část škody nahradila (bod 3), měly by se tyto skutečnosti promítnout do výroků o náhradě škody. Přesto jí však byla povinnost k náhradě škody uložena ve stejném rozsahu jako ostatním spoluobviněným, kteří na rozdíl od ní uznáni vinnými byli. Částky, o něž měla být její povinnost k náhradě škody zmenšena, rozvedla dovolatelka v závěrečné části podaného mimořádného opravného prostředku, kde také navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Námitkám dovolatelky stran posouzení jejích dílčích skutků popsaných pod body 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10, 17, 18 výroku o vině, pokud budou mít oporu ve spisovém materiálu, je dle jejího názoru nutno přiznat opodstatnění s poukazem na ustálenou rozhodovací praxí soudů, podle níž kopie veřejné listiny, která není úředně ověřena příslušným subjektem k tomu oprávněným, není dostatečně věrohodným důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít a tedy za daného stavu věci taková listina nemá charakter veřejné listiny ve smyslu znaku skutkové podstaty trestného činu podle §176 tr. zák. Jestliže ve výše uvedených případech byly použity prosté kopie originálů občanských průkazů, aniž by byly opatřeny ověřovací doložkou příslušného orgánu, pak nebylo důvodu pro přijetí právního závěru, že se dovolatelka dopustila pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Zmiňovanou vadu právního posouzení skutku však není dle názoru státní zástupkyně nezbytné napravovat cestou mimořádného opravného prostředku, neboť tato nesprávnost nemohla nikterak ovlivnit postavení obviněné v předmětném trestním řízení, když převažující část výroku o její vině takovou vadou netrpí a do výroku o trestu, který jí byl uložen ještě za její další sbíhající se trestnou činnost za podmínek uvedených v §35 odst. 2 tr. zák. a vyměřen ještě při spodní hranici trestní sazby podle §250 odst. 3 tr. zák., se tak nemůže promítnout. Námitky obviněné stran výroků adhezní povahy označila státní zástupkyně za námitky procesně právní a tudíž nespadající pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Přitom však nad rámec tohoto řízení podotkla, že zprošťující části výroku o vině obviněné mělo odpovídat vypuštění jejího jména z příslušného dílčího výroku o náhradě škody. Argumentaci obviněné již uskutečněným dílčím plněním ve vztahu ke skutku popsanému ve výroku odsuzujícího rozsudku však odmítla s tím, že v daném případě je založena solidární odpovědnost všech pachatelů trestného činu a způsob jejich vzájemného vypořádání je již věcí jiného řízení.
S odvoláním na výše parafrázovanou argumentaci státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněné je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je tedy skutek, tak jak ho zjistil soud, přičemž v dovolání lze namítat, že soudem zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V dovolání však nelze nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Jinými slovy, v dovolání nelze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudem s cílem dosáhnout primárně jejich změny či dokonce zvratu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští přezkum skutkového základu rozhodnutí dovolacím soudem jako soudem třetí instance. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě je tím zcela naplněno. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Výše uvedeným kritériím a tedy uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají obě námitky obviněné.
Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že i v dílčích skutcích popsaných v bodech 1, 2, 4, 5, 7, 9, 10, 17 a 18 bylo jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. posouzeno jednání, které vždy spočívalo v tom, že obvinění na základě žádosti o poskytnutí půjčky uzavřeli na smyšlené jméno a osobní údaje klienta smlouvu o revolvingové půjčce se společností P., a. s. Přitom ze skutkové věty výroku rozhodnutí nalézacího soudu, pokud jde o výše označené dílčí skutky, nijak nevyplývá, že by pro účely žádosti o poskytnutí půjčky byly vyrobeny a použity padělky (kopie) veřejné listiny. Pojem veřejné listiny není právním předpisem definován; za veřejné listiny jsou považovány listiny vydané soudy nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné. Z obsahového hlediska zpravidla (předepsaným způsobem) konstituují či deklarují práva a povinnosti, právní vztahy anebo se jimi osvědčuje určitý stav (skutečnosti). Veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák. je též kopie veřejné listiny, je-li ověřená příslušným orgánem (k tomu viz č. 30/1979 Sb. rozh. tr.). Naopak kopie veřejné listiny, která není úředně ověřena příslušným subjektem k tomu oprávněným, není dostatečně věrohodným důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít a tedy za daného stavu taková listina nemá charakter veřejné listiny ve smyslu znaku skutkové podstaty trestného činu podle §176 tr. zák. (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 27/2003). Jestliže tedy ve výše označených případech podvodných útoků, na kterých se dovolatelka podílela (nejedná se tedy o útoky pod body 19 a 20, které dovolatelka v této souvislosti také zmínila, ačkoli se bezprostředně netýkají její osoby), byly použity prosté kopie originálů občanských průkazů, aniž byly opatřeny ověřovací doložkou k tomu příslušného orgánu, nelze v těchto skutcích jednání obviněných, a tedy ani dovolatelky, kvalifikovat současně jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
I když námitka obviněné o nesprávném právním posouzení jejího jednání ve výše označených devíti skutcích má své opodstatnění, je na druhou stranu nutno přisvědčit názoru státní zástupkyně, že tato dílčí nesprávnost nijak nemůže ovlivnit její postavení v předmětném trestním řízení, když v převažující části výroku o vině (jedná se o 30 dílčích skutků) se obviněná trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. dopustila a navíc jí byl uložen trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ještě za její další sbíhající se trestnou činnost závažnějšího charakteru, a to při spodní hranici zákonné trestní sazby podle §250 odst. 3 tr. zák. Otázka naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §176 tr. zák. ve výše rozvedeném smyslu již byla, jak je patrno, v praxi soudů vyřešena a ani z jiného důvodu obecně nečiní její řešení potíže. Ve věci nadto není nutno provádět žádné další úkony potřebné k jejímu objasnění, nebo dokonce doplňovat dokazování ve veřejném zasedání. Pokud by se tedy obviněná omezila toliko na namítání částečně nesprávného právního posouzení, její mimořádný opravný prostředek by bylo namístě odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Námitky obviněné však směřovaly i proti výrokům adhezní povahy. K nim Nejvyšší soud předně konstatuje, že nesdílí názor státní zástupkyně, podle kterého tyto námitky přesahují rámec v dovolání deklarovaného či jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť směřují toliko vůči vadné aplikaci §228 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že jiné nesprávné hmotně právní posouzení se může jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu způsobenou trestným činem, dojde-li k porušení hmotně právního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za škodu, rozsah náhrady škody, společnou odpovědnost za škodu apod. (k tomu např. NS 17/2002-T413, NS 25/2004-T 589, TR NS 6/2004-T 703).
Nejvyšší soud se tedy namítanými vadami výroku o náhradě škody věcně zabýval. Přitom dospěl k závěru, že za zjevně neopodstatněnou je nutno považovat námitku obviněné stran její povinnosti společně a nerozdílně s ostatními obviněnými nahradit škodu poškozené Č. o. b., a. s., ve výši 200.000,- Kč. Tuto námitku obviněná založila na tvrzení, že tato povinnost u ní měla být snížena v důsledku jejího částečného zproštění obžaloby, a to o 100.000,- Kč. Z rozsudku soudu prvního stupně je přitom patrné, že obviněná byla obžaloby zproštěna mimo jiné u skutku popsaného pod bodem 28) výroku odsuzující části rozsudku, kde Č. o. b., a. s., vznikla škoda ve výši 100.000,- Kč. Škoda ve stejné výši ovšem Č. o. b., a. s., vznikla pokaždé i v případě jednání popsaných pod body 26) a 27) výroku odsuzující části rozsudku, jichž se ovšem podle skutkových závěrů soudu obviněná účastnila. Z trestního spisu je přitom patrné, že poškozená banka uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé právě jen v případech popsaných ve výroku rozsudku pod body 26) a 27) (č. l. 2275-2278 spisu), která celkem činila 200.000,- Kč. Jestliže tedy nalézací soud uložil obviněné povinnost spolu s ostatními obviněnými tuto škodu ve výši 200.000,- Kč společně a nerozdílně nahradit, pak jeho rozhodnutí má podklad v učiněných skutkových závěrech a je zcela správné.
Pochybení soudů neshledal dovolací soud ani v jednotlivých výrocích ohledně nároků poškozených poboček Č. s., a. s., když i zde je nutno uzavřít, že jim byla přiznána náhrada škody v rozsahu objektivně prokázaném ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. a vůči těm obviněným, kteří se na jejím způsobení vždy podíleli, včetně dovolatelky.
Naopak za opodstatněnou je nutno považovat námitku obviněné ohledně jí uložené povinnosti spolu s ostatními obviněnými společně a nerozdílně zaplatit škodu poškozené G. C. M., a. s., se sídlem P., V., ve výši 3.999,- Kč. Nalézací i odvolací soud zde zjevně přehlédly skutečnost, že obviněná byla obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 42) výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž tato škoda vznikla, zproštěna. Výrok o její povinnosti k náhradě této škody tak zde nemá zákonnou oporu. Zrušení její povinnosti účastnit se solidárně na náhradě této škody se nijak netýká spoluobviněných J. P. a J. H., proto ohledně nich nebyl dovoláním napadený rozsudek ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích Nejvyšším soudem zrušen a proto nebylo nutno ani odkazovat poškozenou společnost G. C. M. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občansko právních.
Dovolatelce je nutno dále přisvědčit i v námitce, že soudy nevzaly v úvahu částečnou úhradu vzniklé škody z její strany poškozené W., stavební spořitelně, a. s., ve výši 35.000,- Kč. K té došlo dne 12. 5. 2006, tedy před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci (č. l. 3081 spisu). Pokud okresní soud poté přesto zavázal obviněné J. P., M. Č., L. K. a P. B. nahradit škodu v plné výši, tak jak vznikla jednáním popsaným pod bodem 3) odsuzující části výroku rozsudku a jak byla poškozenou stavební spořitelnou uplatněna, pochybil, protože obviněné zavázal znovu k úhradě i té části způsobené škody ve výši 35.000,- Kč, která již byla zmíněnou platbou nahrazena. Naproti tomu u námitky ohledně údajného zaplacení další částky 102.000,- Kč dne 23. 10. 2006 výše uvedené neplatí, neboť k této platbě došlo zjevně až poté, kdy bylo o náhradě škody rozhodováno soudem prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že částečná úhrada škody obviněnou ve výši 35.000,- Kč ovlivňuje v tomto směru i postavení ostatních spoluobviněných, bylo namístě v souladu s principem beneficium coahesionis (srovnej ustanovení §§261 a 265 tr. ř.) zrušit celý výrok, jímž byla obviněným uložena povinnost nahradit poškozené W., stavební spořitelně, a. s., škodu ve výši 160.000,- Kč, kterou obvinění společně způsobili jednáním popsaným pod bodem 3) odsuzující části výroku rozsudku nalézacího soudu. Protože však již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto jak o vině, tak i o trestu, přičemž Nejvyšší soud důvody pro změny těchto výroků neshledal, omezil se s ohledem na pozici adhezního řízení v rámci řízení trestního, kdy není účelné, aby se trestní řízení vedlo výlučně jen o náhradě škody, na postup podle §265 tr. ř. a poškozenou W., stavební spořitelnu, a. s., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O dovolání obviněné rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, když tento postup má podklad v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 11. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik