ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.105.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 105/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. února 2007 o dovolání obviněného D. M. , nezaměstnaného, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 10 To 171/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 67/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 2 T 67/2005, byl obviněný D. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. pod bodem 2) rozsudku a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. pod bodem 4) rozsudku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, přičemž byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let.
Obviněný spáchal trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že společně s obviněnými M. Š. a L. C. dne 3. 1. 2005 kolem 18:00 hod. v D. P. , okres H. K. , před domem čp. 58 poté, co M. T. , dobrovolně nastoupil do osobního motorového vozidla, po něm požadovali vydání finanční částky ve výši 15.000,- Kč a v případě, že požadovanou hotovost nemá, tak k prodeji jeho osobního motorového vozidla zn. V. V. , s tím, že pokud jim požadovaný obnos ve lhůtě do 4. 1. 2004 do 18:00 hod. nevyplatí, zapálí jeho tchýni dům a na zdůraznění svých výhrůžek obviněný D. M. udeřil poškozeného M. T. nejméně dvěma ranami pěstí do obličeje a obviněný M. Š. jej udeřil jednou ranou loktem do obličejové části, přičemž když z vozidla vystupoval, byl obviněným L. C. upozorněn na to, že pokud by spolupracoval, nemuselo k tomu dojít.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněný D. M. spáchal tím, že dne 3. 1. 2005 kolem 18:00 hod. v H. K. a v D. P. řídil osobní motorové vozidlo zn. R. S. , stříbrné barvy, ačkoli věděl, že není držitelem řidičského průkazu a že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 5 T 79/2002, jenž nabyl právní moci dne 3. 2. 2003, mu byl za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen mj. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. M. odvolání proti výrokům o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř. usnesením ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 10 To 171/2006, jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 10 To 171/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., které jsou podle obviněného naplněny tím, že odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl usnesením jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, přestože rozsudek údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání popřel, že by se dopustil výše popsaného jednání a soudům obou stupňů vytkl, že nedostatečně zjistily skutkový stav. Dále namítl, že skutek, tak jak byl popsán v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, byl nesprávně posouzen jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože údajně neobsahuje skutková zjištění ohledně použití násilí nebo pohrůžky násilí obviněným vůči poškozenému M. T. v úmyslu, aby ten něco konal. K trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že z tzv. skutkové věty nelze učinit závěr, že tento trestný čin spáchal, protože na základě skutkových zjištění nebylo možno dospět k závěru, že skutečně řídil předmětné motorové vozidlo.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 10 To 171/2006, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 2 T 67/2005, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že převážná část uplatněných námitek obviněného směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž podle ní dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán, když námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Právní námitkou je podle ní pouze tvrzení obviněného, že skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně neměl být posouzen jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle nejvyšší státní zástupkyně je jak z popisu skutku, který obsahuje konkrétní skutková zjištění, tak i z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že obviněný společným jednáním s dalšími dvěma osobami poškozeného násilím a pohrůžkou násilí nutili, aby něco konal. Dále poukázala na to, že tato skutková zjištění jsou blíže rozvedena v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen ,,Nejvyšší soud“) vycházel při projednání dovolání z těchto skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterými se nelze v dovolacím řízení zabývat, je nutno považovat jak výhrady obviněného, že se nedopustil uvedeného jednání, tak i výtky obviněného, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav u obou trestných činů. Polemikou s učiněnými skutkovými zjištěními je také tvrzení obviněného, že neřídil předmětné motorové vozidlo.
Právní námitkou je pouze tvrzení obviněného, že jeho jednání nemělo být soudy posouzeno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože popis skutku údajně neobsahuje skutková zjištění ohledně použití násilí nebo pohrůžky násilí obviněným vůči poškozenému M. T. v úmyslu, aby ten něco konal. Nejvyšší soud podotýká, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je zřejmé, že obviněný se dopustil vůči poškozenému M. T. přímého násilí, když jej dvakrát udeřil pěstí do obličeje a pohrozil mu násilím spočívajícím v tom, že zapálí jeho tchýni dům, pokud jim poškozený nezaplatí požadovanou finanční částku, přičemž takto jednal společně s obviněným M. Š., který poškozeného udeřil loktem do obličeje a obviněným L. C. , což vyplývá i z výroku tohoto obviněného, že pokud by poškozený M. T. spolupracoval, nemuselo k tomu dojit.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Pohrůžkou násilí je pak u trestného činu vydírání podle §235 tr. zák. jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Pohrůžkou násilí přitom nemusí směřovat přímo proti napadenému, ale i např. vůči blízkému příbuznému či se může týkat i násilí na majetku (srov. Š., P., P. F., R., S. Trestní zákon. Komentář II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. P.: C. H. B., 2004, s. 1389).
Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů učinily na základě skutkových zjištění správný právní závěr ohledně naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. použití násilí nebo pohrůžky násilí v úmyslu přinutit jiného, aby něco konal, a tento závěr vyjádřily ve výroku o právním posouzení skutku (tzv. právní větě).
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Obviněný tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho, co bylo zmíněno shora, je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, protože v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek