ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1088.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1088/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 31. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 7 To 4/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 45/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 1 T 45/2001, byl obviněný M. B. uznán vinným přípravou trestného čin vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetijedna let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 85/2001, ve spojení z rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 To 171/2002, jakož i všechna ostatní rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že (zkráceně) dne 2. 10. 2000 kolem 10:00 hod. v J. – V. , okres Ch. , v kanceláři firmy Fa B. , s. r. o., s dosud nezjištěným mužem fyzicky napadl poškozeného M. A. , kterého opakovaně nezjištěný muž udeřil dřevěnou pálkou do nohou až upadl na zem, spoutal mu za zády ruce kovovými pouty, kopal ho do hlavy a těla a obviněný B. ho přiložením textilie napuštěné neznámou látkou přivedl do bezvědomí, v tomto stavu ho naložili do vozidla Š. a odvážel ho k blíže nezjištěné vodní nádrži v úmyslu ho usmrtit z důvodu msty za jeho výpověď ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 59/2000, kde oba byli v postavení obžalovaných, přičemž cestou se mu podařilo způsobit dopravní nehodu, po které byl obviněný zadržen příslušníky Městské policie, a jednání se dopustil poté, co na přelomu let 1997 – 1998 zorganizoval usmrcení poškozeného JUDr. Č. F. , aby se mu pomstil za to, že ten přivodil svou činností notáře jiné trestní řízení proti němu a v důsledku i přislíbené odměny byl poškozený dne 23. 1. 1998 zastřelen, za což byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 2 T 85/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 To 171/2002, podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 7 To 4/2006, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. B. odsoudil za přípravu trestného činu vraždy podle §7 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. a též za účastenství na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002, ve věci sp. zn. 1 T 59/2000 Krajského soudu v Ústí nad Labem, a též za návod k trestnému činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 To 171/2002, ve věci sp. zn. 2 T 85/2001 Krajského soudu v Ústí nad Labem, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetijedna let. Podle §39a odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň zrušil výroky o trestech v rozsudcích Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002, a ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 7 To 171/2002, jakož i všechna ostatní rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Obviněný je přesvědčen, že rozsudek je nesprávný a prohlašuje, že se trestného činu tak, jak je v rozhodnutí uveden, nedopustil, považuje se za nevinného, neboť nepřipravoval vraždu poškozeného a maximálně se dopustil trestného činu omezování osobní svobody. Odkázal v tomto směru především na závěrečnou řeč obhájce při hlavním líčení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2005, jakož i na obsah odvolání ze dne 2. 5. 2006. Ze všech provedených důkazů je podle něj nepochybné, že poškozeného A. naložil do auta, svázal mu ruce za zády a posléze s ním v obci J. havaroval. Pokud bylo jeho jednání kvalifikováno jako příprava k trestnému činu vraždy (obviněný znovu poukázal na závěrečnou řeč obhájce a na obsah odvolání), došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když došlo toliko k naplnění skutkové podstaty trestného činu omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 7 To 4/2006, a to ve výroku o vině i trestu a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že z obecných hledisek je možné jeho dovolání označit za přípustné, avšak vytkla, že jím uváděný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť uváděné argumenty se týkají čistě hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Státní zástupkyně konstatovala, že argumenty uváděné v dovolání jsou pouze opakováním obhajoby z řádného opravného prostředku obviněného s tím, že s těmito okolnostmi se soud druhého stupně podrobně vypořádal. Dále uvedla, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Má tedy za to, že dovolání M. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a dále že uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že se uvedeného trestného činu nedopustil, že nepřipravoval trestný čin vraždy, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Také je zřejmé, že obviněný v dovolání sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v odůvodnění pouze obecně odkázal na závěrečnou řeč obhájce při hlavním líčení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2005, jakož i na obsah odvolání ze dne 2. 5. 2006. Nejvyšší soud ale může přezkoumat napadené rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Námitkami uvedenými v závěrečné řeči nebo v odvolání, na které obviněný odkazuje, se proto nezabýval, když není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby z předchozích vyjádření obhájce nebo z odvolání vyjímal takové námitky, které odpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když odkazuje na námitky uplatněné již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Z námitek uvedených v dovolání je přitom zřejmé, že obviněný svůj nesouhlas s právním posouzením jeho jednání jako přípravy vraždy podle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., nezakládá na znění skutku jak byl zjištěn již soudem prvního stupně, když za nepochybné a zcela prokázané považuje toliko zjištění, že poškozeného A. naložil do vozidla, svázal mu ruce za zády a posléze s ním v obci J. havaroval. Tento, podle obviněného zcela prokázaný skutkový stav, pak podle něj nezakládá kvalifikaci jednání jako přípravu k trestnému činu vraždy, ale jde pouze o omezování osobní svobody. Tím ale obviněný považuje za neprokázanou a zcela tak pomíjí tu část jeho jednání, která byla právě podkladem pro právní posouzení skutku oběma soudy. Zejména tak obviněný nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že přiložením textilie napuštěné neznámou látkou přivedl poškozeného do bezvědomí, v tomto stavu ho naložil do vozidla a odvážel ho k blíže nezjištěné vodní nádrži v úmyslu ho usmrtit z důvodu msty za jeho výpověď v jiné trestní věci. Poškozený však cestou nabyl vědomí a podařilo se mu způsobit dopravní nehodu, po které byl obviněný zadržen.
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš