ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1123.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1123/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. října 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 67 To 187/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 111/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 T 111/2003, byl obviněný O. F. uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě I. rozsudku a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě II. rozsudku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby ve zkušební době nahradil podle svých sil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti M., v. o. s., J. U. , B. , částku 111.000,- Kč, poškozenému P. D. , bytem P. , P. , částku 46.000,-Kč, poškozené V. Š. , bytem Ch. , částku 23.000,- Kč a poškozenému J. M. , bytem L. , V. B. , částku 26.500,-Kč.
Obviněný spáchal trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že v době po 5. listopadu 1999 v P. , ze sídla své společnosti T. , spol. s r. o., se sídlem P. , K. , odeslal faxové objednávky dále uvedeným přepravcům k zajištění přepravy zboží pro různé odběratele jménem společnosti T. , spol. s r. o., se sídlem v P. , nám. Dr. H. , kterou však jako jediný jednatel a společník převedl dne 5. listopadu 1999 smlouvou o převodu obchodního podílu na M. N. , a nebyl oprávněn jednat jejím jménem, přičemž věděl, že faktury přepravců neuhradí a peníze odeslané odběrateli si ponechá pro svoji potřebu, a dále jménem společnosti T. , spol s r. o., od 15. května 2001 z jejího sídla rovněž objednával provedení přepravy, přestože věděl, že společnost je v platební neschopnosti a závazky není schopna hradit a tak (v bodě I. rozsudku) jménem jednatele společnosti T. , spol. s r. o., dne 10. února 2000 objednal u společnosti S. , spol. s r. o., se sídlem v P. , T. , přepravu zboží z I. do společnosti B. T.T.W., a. s., se sídlem v J. , přeprava byla realizována a odběratelem uhrazena na účet společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 24. dubna 2000 se splatností dne 9. dubna 2000 na částku 42.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 15. února 2000 objednal u téže společnosti objednávku přepravu zboží z I. do společnosti T. O. , spol. s r. o., se sídlem v O. a B. , s. r. o., se sídlem v L., přeprava byla realizována a uhrazena uvedenými společnostmi, avšak fakturu ze dne 24. února 2000 se splatností dne 9. dubna 2000 na částku 30.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 16. února 2000 objednal u této společnosti objednávkou přepravu zboží z I. do společnosti P. V. se sídlem v H. B. , společnosti Š. se sídlem v Ú. nad L. , společnosti P+P se sídlem v M. a společnosti V. se sídlem v K. V. , uvedené společnosti přepravu zaplatily společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 29. února 2000 se splatností dne 15. března 2000 na částku 41.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 14. února 2000 objednal u společnosti P. D. – DV S. , se sídlem P. , P. , objednávkou přepravu zboží ze společnosti E. H. do společnosti I. Ltd. se sídlem v B. , R. , přeprava odběratelem byla zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti P. D. – DV S. ze dne 14. března 2000 se splatností 28. dubna 2000 na částku 50.000,- Kč neuhradil, čímž způsobil škodu v celkové výši 163.000,- Kč a (v bodě II. rozsudku) jako jednatel společnosti T. , spol. s r. o., dne 23. října 2001 objednal objednávkou u společnosti V. I. , spol. s r. o., se sídlem v B. , přepravu zboží z P. do společnosti A. Nábytek se sídlem v Ú. nad L. , přeprava byla realizována a společností A. zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti V. I. , spol. s r. o., ze dne 5. listopadu 2001 se splatností 20. prosince 2001 na částku 18.000,- Kč neuhradil, dne 22. ledna 2002 objednal u společnosti A. , s. r. o., se sídlem v Č. L. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. – Nábytek v B. , P. , Ú. n. L. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti A. , s. r. o., ze dne 1. února 2002 se splatností 6. dubna 2002 na částku 19.500,- Kč neuhradil, dne 12. února 2002 objednal u společnosti M. – S. , spol. s r. o., se sídlem v O. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. Nábytek v B. , P. , Ú. n. L., přeprava byla realizována, odběratelem společnosti T. , spol. s r. o., zaplacena, avšak fakturu společnosti M. – S. , spol. s r. o., ze dne 13. března 2002 se splatností 27. dubna 2002 na částku 22.000,- Kč neuhradil, dne 9. dubna 2002 objednal u společnosti V. Š. se sídlem v L. n. S. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. Nábytek v B. , P. , Ú. n. L. a P. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 19. dubna 2002 se splatností 19. června 2002 na částku 23.000,- Kč neuhradil, dne 15. května 2001 objednal u společnosti J. M. – J. se sídlem v L. , V. B. , objednávkou přepravu zboží z B. , SRN, do různých prodejen společnosti A. Nábytek v Ú. n. L. , P. , P. a B. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti J. ze dne 21. května 2001 se splatností 5. července 2001 na částku 26.500,- Kč neuhradil, čímž způsobil škodu v celkové výši 109.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. F. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 67 To 187/2007, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 67 To 187/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., které jsou podle obviněného naplněny tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože rozsudek údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný připomněl, že jednou z okolností charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu je uvedení někoho v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Popis skutku však podle něj neuvádí žádné okolnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr, že někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo někomu zamlčel podstatné skutečnosti. Jednání popsané ve skutkové větě výroku údajně spočívá v pouhém založení závazku a jeho nesplnění. Takové jednání však samo o sobě není trestným činem a podle Listiny základních práv a svobod a článku 11 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nesmí být nikdo zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
Obviněný uvedl, že měl zájem podnikat jako jednatel ve společnosti T. , spol. s r. o., a společnosti T. , spol. s r. o., s úmyslem dosáhnout zisk. Skutečnost, že podnikání těchto společností nebylo ziskové podle něj neznamená, že by se již ziskovým nemohlo nikdy stát, respektive, že by podníkání bylo vedeno s podvodným smyslem. Namítl, že závěr o jeho úmyslném jednání je v rozporu s provedenými důkazy a v popisu skutku je vyjádřen jen formálně.
V této souvislosti obviněný připomněl, že jednání pachatele trestného činu podvodu nespočívá pouze v tom, že ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí, ale i v tom, že někoho uvede v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. V předmětné věci podle něj spočívá omyl v tom, že poškození nedostali zaplaceno za provedené přepravní služby, ač si to při jejich poskytnutí představovali. Připustil, že si byl při sjednávání jednotlivých dopravních služeb s třetími osobami vědom vzniku z nich vyplývajících obchodních závazků, které zřejmě nebude schopen včas a řádně uhradit, avšak nebyl srozuměn s tím, že je nikdy neuhradí. Spoléhal na to, že prostředky na jejich úhradu získá dalšími obchody a dodal, že utržené peníze použil na běžný chod společností a zaplacení nejaktuálnějších dluhů. Podle jeho názoru lze pouze dovodit, že nepřiměřeně spoléhal, že získá další prostředky na uhrazení poskytnutých služeb a v jeho jednání by bylo možné spatřovat pouze trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 67 To 187/2007, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 T 111/2003, a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 465 – 466 a 482 - 487 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného O. F.
K výhradě obviněného, že soudy měly hodnotit plnou moc udělenou svědkem M. N. tak, že obviněný byl oprávněn jednat jménem společnosti T., spol. s r. o., Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že svědek M. N. byl v dané věci typickým tzv. bílým koněm. O tom svědčí mimo jiné následné jednání M. N. , který se poté, co se stal jediným jednatelem a společníkem společnosti T. , spol. s r. o., nestaral o její stav, fakticky ji neřídil a společnost nevyvíjela žádnou činnost. Nejvyšší soud podotýká, že zastoupení vzniká podle §23 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci. Dohoda o plné moci je dvoustranným právním úkonem mezi zmocnitelem a zmocněncem, na základě kterého se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu. Naproti tomu plná moc je jednostranný právní úkon, který tento vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem osvědčuje. Soudy obou stupňů také poukázaly na výpověď svědka M. N. , podle které udělil plnou moc obviněnému jen k tomu, aby přebíral poštu a předával mu ji, nikoli k tomu, aby jménem společnosti T. , spol. s r. o., uzavíral jakékoli smlouvy. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že výtka obviněného týkající se plné moci je nerozhodná pro závěr o tom, zda obviněný spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě I. rozsudku či nikoli, protože ze všech skutkových zjištění je patrné, že obviněný v okamžiku uzavírání smluv věděl, že je nedodrží a faktury dopravcům neuhradí.
Obviněný také namítl, že byla nesprávně posouzena subjektivní stránka spáchaných trestných činů podvodu. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že byly učiněny v tomto ohledu dostatečná skutková zjištění, přičemž právní závěr o subjektivních znacích trestných činů se zakládá na skutkových zjištěních soudů obou stupňů vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/72 Sb. rozh. tr.).
Ze skutkových zjištění a ostatně i z tvrzení samotného obviněného je totiž zřejmé, že obviněný objednával pro různé odběratele u dopravců přepravu zboží, přestože věděl, že jim provedenou přepravu neuhradí řádně a včas. Bylo tomu jednak vzhledem ke špatné finanční situaci společnosti T. , spol. s r. o., která byla v platební neschopnosti a jednak proto, že obviněný objednával jménem společnosti T. , spol. s r. o., služby s úmyslem je neuhradit, což je patrné zejména z toho, že si inkasované peníze ponechal pro svoji potřebu, vyhýbal se kontaktu s věřiteli atd. Tyto skutečnosti dopravcům při objednávání služeb zamlčel. Poškození dopravci plnili objednávky uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, protože jim okolnosti finanční situace společnosti T. , spol. s r. o., a vlastnictví společnosti T. , spol. s r. o., nebyly známy, o čemž svědčí mimo jiné i to, že jakmile se dověděli o tom, že uskutečněná přeprava jim nebude včas a řádně zaplacena, neprovedli již žádnou další objednávku. Zamlčením těchto skutečností objektivně došlo ke zmenšení majetku poškozených a k obohacení společnosti T. , spol. s r. o., a společnosti T. , spol. s r. o., resp. obviněného, který měl k účtu společnosti T. , spol. s r. o., dispoziční oprávnění a inkasované plnění si ponechal pro vlastní potřebu, což bylo nepochybně jeho záměrem.
O úmyslném podvodném jednání obviněného svědčí dále to, že se opakovaně vyhýbal kontaktu s poškozenými a že zaplatil pouze třem poškozeným, a to vždy jen malou část pohledávek (2.000,- Kč). Je tedy zřejmé, že obviněný již v době uzavírání obchodních závazků nejednal v úmyslu smlouvy dodržet, ale chtěl se svým jednáním obohatit ke škodě poškozených společností, a jednal tak v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů vyplývá, že obviněný naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným.
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Obviněný tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, protože v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek