ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.120.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 120/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. března 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné G. Š., které podala proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 68/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 3 T 68/2005, byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 24. 5. 2004 v době od 17:15 do 18:15 hod. v J. H. v kanceláři autopůjčovny J. H., ul. P. K., využila nepozornosti majitele J. H. a zmocnila se klíčků od vozidla zn. Škoda Fabia, pomocí klíčů pak odcizila zmíněný automobil, který byl zaparkován na ulici před půjčovnou, s vozidlem pak odjela, poškozenému jej nikdy nevrátila a naložila s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž poškozenému J. H. způsobila škodu ve výši 220.000,- Kč.
Za to byla odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1,5 roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 roku, a to s tím, aby ve zkušební době podle svých sil a schopností uhradila poškozenému J. H. trestným činem způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněnému nároku poškozeného J. H. na náhradu škody.
Odvolání obviněné proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání odvolacího soudu, spatřuje obviněná v tom, že v rozhodné době neobdržela žádné předvolání, ačkoliv se zdržovala v místě trvalého bydliště, na počátku měsíce srpna 2006 odjela na dovolenou do I. a teprve po návratu z dovolené našla ve schránce výzvu pošty. Je toho názoru, že odjezdem na dovolenou se nedopustila jednání, na které dopadá ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. a nejednala ve snaze vyhnout se trestnímu řízení. Odvolací soud, že ale přesto ve věci jednal dne 16. 8. 2006.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. nesprávné právní posouzení skutku, spatřuje obviněná v tom, že žalovaný skutek není trestným činem, jak tomu nasvědčují jí uvedené důkazy, které však soudy obou stupňů odmítly jako nevěrohodné, a to zejména výpověď jejího manžela. Namítá, že hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zásadami obsaženými v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., nebyly náležitě přezkoumány všechny okolnosti případu a zejména její tvrzení, že se v kritický den nacházela na konzulárním úřadu ČR v B., o čem svědčilo vízum udělené toho dne jejímu manželovi. Navrhla proto, aby bylo podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu zrušeno a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo krajskému soudu přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou do vlastních rukou ve smyslu §64 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to na adresu, kterou udala jako adresu pro doručování, je v zásadě bez významu, zda se zdržovala v místě doručování, když na její případ dopadá ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. V takovém případě nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K námitkám obviněné ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že tyto ve skutečnosti tomuto důvodu neodpovídají a věcně jej nenaplňují. Jejich podstatou jsou totiž výhrady skutkové povahy, neboť směřují do rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Obviněná tak vychází z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, pak státní zástupkyně neshledává žádný rozpor a nejde tak o případ jejich extrémního nesouladu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání.
Protože námitky obviněné uplatněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že jsou důvodné.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát zásilku (do vlastních rukou) do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Obviněná v dovolání namítá, že se v době doručování v místě doručování nezdržovala, což svědčí pro závěr, že se nemůže uplatnit první podmínka zákonné fikce doručení ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. Odvolací soud v tomto směru žádné zjištění neučinil a naopak je zřejmé, že vycházel z fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. na adresu, kterou obviněná označila pro účely doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2006 (č. l. 164 tr. spisu) je zřejmé, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněné doručováno na adresu jejího trvalého bydliště v R. r., jak to konečně je zřejmé i z nedoručené zásilky na č. l. 163 tr. spisu. Ač obviněné bylo v průběhu trestního stíhání doručováno na tuto adresu a ona si také zásilky řádně přebírala, nemůže být při doručování na tuto adresu uplatněna druhá fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., pokud adresát tuto neoznačil pro účely doručování. Tak je tomu i v případě obviněné, která opakovaně uvedla jako adresu pro účely doručování J. H., V. (viz č. l. 23 a 67 tr. spisu). Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by tuto adresu pro účely doručování obviněná změnila.
Odvolací soud tak svým postupem, kdy konal dne 16. 8. 2006 veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, ač tato nebyla řádně o jeho konání vyrozuměna, odepřel obviněné její právo osobně se zúčastnit veřejného zasedání o jejím odvolání a uplatnit v jeho průběhu práva, které obviněné trestní řád poskytuje. Došlo tak k porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání a ve věci byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Na druhé straně nedošlo námitkami obviněné k naplnění druhého uplatněného důvod dovolání. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z konkrétních námitek obviněné, jak byly výše podrobně uvedeny, je zřejmé, že těmto požadavkům neodpovídají a nejsou proto způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzení obviněné, že žalovaný skutek není trestným činem podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. totiž nevychází ze skutku jak byl zjištěn soudem I. stupně, ale naopak vychází z jeho popření s tím, že soud nesprávně jako nevěrohodné odmítl obviněnou navržené důkazy, že důkazy nesprávně soudy hodnotily v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a nepřezkoumaly náležitě všechny okolnosti případu. Obviněná tak jednoznačně vychází ze své verze, že se žalovaného jednání nedopustila tak, jak to zjistily soudy v původním řízení. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k zjištěnému porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, ale nemohlo usnesení odvolacího soudu z hlediska zákonnosti obstát a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.
Úkolem odvolacího soudu bude, aby za dodržení všech zákonných podmínek, znovu odvolání obviněné projednal a rozhodl o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš