ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1229.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1229/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. listopadu 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 67 To 136/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 22/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 43 T 22/2007, byl obviněný P. B. uznán vinným pod bodem ad I. pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem ad II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a byl odsouzen podle 234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Trestných činů se obviněný dopustil v podstatě tak, že ad I. v období od 15. 9. 2006 do 18. 10. 2006, celkem ve dvanácti případech napadal ženy, a to značně vysokého věku, případně různé provozovny či benzínové pumpy, kam vstupoval ozbrojen nožem, případně plynovou pistolí, maskován kuklou a pod pohrůžkou touto zbraní, donutil poškozené vydat peněžní hotovost, tržbu, alkohol, cigarety, dobíjející kupony do mobilních telefonů a další věci a způsobil tak škodu ve výši 444.725,- Kč, ad II. dne 29. 10. 2006 v obchodním centru I. v prostorách prodejny T. T. využil chvilkové nepozornosti prodavačky, které z prostor pod pultem poblíž pokladny odcizil mobilní telefon zn. S. E. v hodnotě 3.000,- Kč, přičemž jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 6 T 152/2005, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen za spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání výhradně proti výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 67 To 136/2007, podle §258 odst. 1 písm. d), f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu v celém rozsahu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke společnosti C. P. C. R. , s. r. o. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., odsoudil obviněného podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a podle §39a odst. 3 tr. zák. ho zařadil do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které zaměřil proti výroku o trestu. Vady rozsudku spatřuje v nesprávném hmotně právním posouzení podle §21 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. a absenci zohlednění polehčujících okolností ve smyslu §33 tr. zák. Uvedl, že se k trestné činnosti plně doznal a pomohl objasnit skutky, které ani poškození neoznámili. Tím, že odvolací soud nevzal tyto skutečnosti v potaz, tak výrazně oslabil důvěru v právní řád, zejména v institut doznání, které není vůbec zohledněno při ukládání trestu. Obviněný je přesvědčen, že generální prevence se délkou mu uloženého trestu míjí účinkem, neboť výše trestu při skutečnosti, že se doznal, trestnou činnost oznámil a plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, je negativním signálem pro společnost. Při ukládání trestu podle obviněného soud nevzal v potaz jeho faktickou délku. Z předchozího řízení je podle něj zřejmé, že je závislý na svých dcerách a manželce a že tyto jsou motivací k jeho nápravě. Při výměře trestu soud údajně nepřihlédl k následujícím polehčujícím okolnostem ve smyslu §33 tr. zák., obviněný spáchal trestný čin pod tlakem závislosti, jeho jednání bylo výsledkem úmyslu získání peněz na splnění závazků, které zatěžovaly rodinu, kterých nedostatek měl v důsledku hráčské závislosti na výherních automatech, dále že trestné činnosti upřímně litoval. Soud tedy nevzal v potaz jeho dosavadní bezúhonný život. Znalecký posudek MUDr. J. Š. , Ph. D., deklaruje, že jeho pobyt na svobodě není nebezpečný a že má obviněný dobré předpoklady a schopnosti k resocializaci. Při rozhodování o výši trestu o této skutečnosti soud podle obviněného patrně neuvažoval.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 67 To 136/2007, zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jde o námitky, které nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř., neboť ve vztahu k výroku o uložení trestu, který dovolatel svým mimořádným prostředkem mohl napadnout, přichází v úvahu jen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž dovolacím důvodem je tu jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod však není naplněn námitkami v tom smyslu, že uložený trest je nepřiměřený, že je příliš přísný, neboť soud nesprávně vyhodnotil skutečnost, že obviněný se ke své trestné činnosti doznal, trestnou činnost oznámil a spolupracoval s orgány činným v trestním řízení. Rovněž námitku, že soud nepřihlédl k polehčujícím okolnostem podle §33 tr. zák. nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. Námitky obviněného vůči pravomocnému výroku o trestu nelze uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy podle názoru státního zástupce deklaroval sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tím, že soudům vytkl to, že při rozhodování o trestu nesprávně vyhodnotily okolnosti rozhodné pro určení konkrétní míry trestu, případně závěry znaleckého posudku, opřel své dovolání o námitky, které jím uplatněný dovolací důvod, ale ani žádný jiní, nenaplňují.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší sodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal dovolání výlučně proti výroku o trestu rozhodnutí soudu druhého stupně a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené důvody a který je koncipován tak, že ve vztahu k samotnému výroku o trestu připouští pouze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným pod bodem ad I. pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem ad II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jde o přípustný druh trestu, který byl obviněnému uložen ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v §234 odst. 1 tr. zák. v rozpětí od dvou let do deseti let. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, obviněný ostatně ani neuplatnil.
Obviněný založil své námitky v podstatě na tom, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť soud nesprávně vyhodnotil skutečnost, že se k trestné činnosti doznal, trestnou činnost oznámil a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, a vztáhl tyto námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Uvedené námitky nespadají pod dovolací důvod podle citovaného ustanovení, a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.
Za situace, kdy je mezi dovolacími důvody, jak jsou stanoveny v §265b odst. 1 tr. ř., uveden dovolací důvod, který se výslovně vztahuje pouze k samotnému výroku o trestu, tato konstrukce znamená, že prostřednictvím jiných dovolacích důvodů nelze samotný výrok o trestu napadat. Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, je možné samotný výrok o trestu napadat jen prostřednictvím toho dovolacího důvodu, který se k němu výslovně vztahuje, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezahrnuje námitky proti přiměřenosti trestu, i když otázka přiměřenosti trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení §31 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Ohledně obou uvažovaných dovolacích důvodů lze konstatovat, že spočívají v porušení hmotného práva. Pokud jde o jejich vzájemný vztah, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecným hmotně právním dovolacím důvodem, z jehož rámce je otázka samotného trestu vyňata s tím, že je předmětem speciálního hmotně právního důvodu podle §265i odst. 1 písm. h) tr. ř. Jestliže by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnoval i nepřiměřenost trestu, bylo by stanovení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečné, nefunkční a v podstatě i nelogické, protože dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by pokrýval i to, co je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo sazbu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nemůže být naplněn námitkami proti přiměřenosti trestu. Tento závěr vyplývá také z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož smyslem je náprava jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, kterými jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo sazbu, tj. nad její horní hranici nebo pod její spodní hranicí. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu „pouhé“ nepřiměřenosti, byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud tedy konstatuje, že námitky, jimiž obviněný zpochybnil přiměřenost uloženého trestu a jimiž soudům vytýkal, že nevzaly dostatečný ohled na polehčující okolnosti, nejsou zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiným důvodem podle §265b tr. ř. Nad rámec dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že otázkou přiměřenosti trestu se zabýval na základě shodných námitek uplatněných v odvolání obviněného soud druhého stupně a shledal, že trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný vzhledem k okolnostem případu, kdy se obviněný dopustil trestné činnosti ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení, dopustil se dvanácti útoků trestného činu loupeže v krátkém časovém sledu a jednoho trestného činu krádeže, šlo o útoky se zbraní, popř. byl obviněný maskován kuklou, tmavými brýlemi a poškozenými byly vesměs ženy, v několika případech dokonce značně vysokého věku.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Jana Budína podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš