ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1248.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1248/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2007 o dovolání obviněného R. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 9 To 614/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 168/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R.. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, byl obviněný R. Č. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že obviněný je povinen nahradit poškozené firmě A. B., hostinská činnost, se sídlem v B. , F. , škodu ve výši 117.786,- Kč.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 9 To 614/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že byl nesprávně uznán vinným trestným činem zpronevěry, neboť ze znaků uvedeného trestného činu nebyl naplněn znak spočívající v tom, že předmětem útoku je věc, která byla pachateli svěřena, a zároveň namítl nedostatek zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (ve znění účinném v době činu) se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v tom, že obviněný R. Č. dne 25. 10. 2005 v brzkých ranních hodinách v herně-baru O. v K. , T. , okr. B. –v. , jako obsluhující personál, kterému bylo provozovatelem herny-baru A. B. předáno k výkonu jeho pracovní činnosti a k provozu herny a baru zboží a peněžní hotovost, z herny-baru odešel a z těchto prostředků si ponechal a použil pro vlastní potřebu peněžní hotovost ve výši 117.786,- Kč ke škodě firmy A. B. , hostinská činnost, se sídlem v B. , F.
Tento skutkový stav evidentně naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Námitkám obviněného, uplatněným v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není možné v žádném případě přisvědčit. Podle zjištění soudů se obviněný činu dopustil v postavení zaměstnance, který práci obsluhy herny-baru konal na podkladě dohody o provedení práce. Z tohoto titulu byl oprávněn přijímat tržby a vyplácet výhry. Tyto prostředky mu byly jeho zaměstnavatelem svěřeny za jednoznačně vymezeným účelem, který souvisel s provozem baru-herny. V době, kdy obviněný své pracoviště svévolně opustil, disponoval částkou 117.786,- Kč v hotovosti, která se skládala zčásti z přijatých tržeb a zčásti z toho, co mu bylo zaměstnavatelem dodáno za účelem výplaty případných výher hostů. Tuto částku, která mu byla zaměstnavatelem fakticky svěřena, byť to nebylo provázeno nějakým formálním aktem, např. uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti podle §176 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, si obviněný odnesl, zpět do zaměstnání již se nevrátil, nepokračoval v něm a peníze si ponechal. Z těchto skutkových okolností je jasné, že jeho jednání směřovalo proti věci, která mu byla svěřena ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák., a že toto jednání bylo záměrné, nesené tzv. přímým úmyslem podle §4 písm. a) tr. zák., jak v souladu se svými skutkovými zjištěními konstatovaly oba soudy.
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval o výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Těmito námitkami obviněný soudům vytýkal, že neakceptovaly jeho tvrzení, podle něhož když opustil zaměstnání, žádné peníze si neodnesl. Takto pojaté námitky se vymykají z rámce zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z této dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. V dovolání není možné uplatňovat námitky proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaké skutkové závěry na jejich podkladě učinil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v zákoně. Mezi těmito důvody není skutkový důvod. Cestou dovolání není možné napadat skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud Brno-venkov a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně.
Část námitek obviněného směřovala výslovně proti výroku o náhradě škody. Nejde-li o situaci, kdy výrok o náhradě škody nemůže obstát již proto, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o náhradě škody napadat s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v souladu s hmotně právní povahou tohoto dovolacího důvodu musí dovolatel namítat porušení hmotného práva, např. nesprávnou aplikaci toho hmotně právního předpisu, který soud na otázku náhrady škody aplikoval. V posuzovaném případě obviněný nic takového nenamítal a mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu vytýkal nesprávnost procesního postupu soudů, přičemž jejich postup označoval za postup v rozporu s ustanoveními §43 tr. ř. až §49 tr. ř., §228 tr. ř., §229 tr. ř. Již z toho je zřejmé, že obviněný vytýkal porušení p r o c e s n í c h ustanovení, ačkoli dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva. Obviněný tedy proti výroku o náhradě škody nenamítal nic, co by korespondovalo s dovolacím důvodem. Nejvyšší soud se proto námitkami obviněného ohledně výroku o náhradě škody dále nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec