ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1258.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1258/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. listopadu 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 5 To 218/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 135/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 3 T 135/2006, byl obviněný P. F. uznán vinným trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. popsaný v bodě I. rozsudku byl obviněný P. F. odsouzen podle §213 odst. 3 tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Za trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 14 T 26/2006, který obviněný převzal dne 3. 4. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. popsaný pod bodem IV. rozsudku byl obviněný odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu bylo podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. uloženo ochranné ústavní sexuologické léčení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. F. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 5 To 218/2007, zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výrocích o trestu pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. (bod I. rozsudku soudu prvního stupně), pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. popsané v bodech II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §37a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Výrok o trestu uvedený v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III. a výrok o uložení ochranného sexuologického ústavního léčení zůstal nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 5 To 218/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že jeho jednání popsané pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně mělo být posouzeno jen jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., protože svou nezletilou dceru S. F. nevystavil stavu nouze, když byla zajištěna ze strany matky, jejího současného partnera a podporou Úřadu městské části Praha 3, přičemž obviněný byl v té době odkázán na sociální dávky a měl tak příjem jen 2.000,- Kč. Své nezletilé dceři koupil oblečení nebo školní potřeby a její matce na její výživu občas přispěl částkou 200,- až 300,- Kč.
K trestným činům pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. uvedl, že se těchto skutků nedopustil. Ohradil se proti tomu, že soudy uvěřily výpovědím nezletilých svědků T. L. a L. Š., přestože jsou v nich zásadní rozpory a připomněl, že věrohodnost svědecké výpovědi nezletilého poškozeného T. L. byla silně otřesena vzhledem k jeho předchozím nepravdivým tvrzením a ani nezletilá svědkyně L. Š. není s ohledem na závěry znaleckého posudku věrohodnou osobou.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „podle §265 odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 5 To 218/2007, zrušil ve výroku o vině trestným činem podle §213 odst. 1, 3, §242 odst. 1 a §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §265m) odst. 1 věta první mne podle §226 písm. a) tr. ř. mne zprostil obžaloby z trestného činu podle §213 odst. 1, 3, §242 odst. 1 a §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., případně po zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že s námitkami obviněného se dostatečně vypořádal již odvolací soud, který náležitě vyložil, proč uvěřil svědecké výpovědi nezletilé poškozené L. Š. i výpovědi nezletilého T. L. Tyto výtky obviněného jsou podle jejího názoru námitkami proti skutkovým zjištěním, která nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením skutku a dovolací soud je jimi vázán. Právní námitkou je podle ní pouze tvrzení obviněného, že nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 3 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že ze znění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 3 tr. zák. vyplývá, že k jejímu naplnění postačuje, aby stav nouze v důsledku jednání pachatele hrozil, nikoli aby nastal. To znamená, aby v důsledku neplnění vyživovací povinnosti pachatele došlo k situaci, že vyživovaná osoba by si nemohla sama bez pomoci jiných osob opatřit ani základní prostředky k životu. Právě skutečnost, že matce nezletilého dítěte musel být poskytnut příspěvek na zajištění výživy dítěte, je důkazem toho, že v případě neposkytnutí tohoto příspěvku by bylo dítě vystaveno nebezpečí nouze. Nejvyšší státní zástupkyně proto dospěla k závěru, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou vadou, kterou by bylo možné odstranit v dovolacím řízení a navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení a jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 181 – 182 a 199 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. F.
Za námitky skutkového charakteru, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, je nutno považovat výhrady obviněného týkající se hodnocení svědeckých výpovědí nezletilých svědků T. L. a L. Š. Za námitku skutkového charakteru, která je pouhou polemikou se skutkovým zjištěním je nutno považovat také tvrzení obviněného, že se skutků popsaných pod body II. a III. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nedopustil, že skutkový děj proběhl jinak a jeho sdělení, že své nezletilé dceři koupil oblečení nebo školní potřeby a matce na její výživu občas přispěl částkou 200,- až 300,- Kč. Obviněný se těmito námitkami pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek pro který byl stíhán. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání a takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Jedinou relevantní uplatněnou námitkou, je výtka obviněného, že jeho jednání popsané pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu mělo být posouzeno jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., když jeho nezletilá dcera podle názoru obviněného nebyla ve stavu nouze.
Trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Zákonné znaky skutkové podstaty podle §213 odst. 3 tr. zák. naplní ten, kdo činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Nouzí ve smyslu §213 odst. 3 tr. zák. se rozumí nedostatek základních prostředků pro život. Životní úroveň, která se považuje za nouzi, je relativní, takže je třeba ji posuzovat ve vztahu k současné průměrné životní úrovni občanů (srov. č. 23/1987 Sb. rozh. tr.). Přitom postačí, že oprávněná osoba je vydána nebezpečí nouze. Z pojmů použitých v zákoně totiž plyne, že těžší následek nemusí nastat, nýbrž stačí, že nouze oprávněné osobě hrozí. To znamená, že se v důsledku neplnění vyživovací povinnosti ze strany pachatele vytvoří situace, kdy oprávněná osoba, pokud by se jí nedostalo pomoci odjinud, si nemůže opatřit ani základní prostředky k životu. Tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je naplněna i tehdy, když hrozící nouze byla odvrácena matkou dítěte, příp. jiných osob na úkor uspokojování jejich vlastních potřeb a při mimořádném pracovním vypětí, popř. poskytnutím státního příspěvku na výživu dítěte (srov. č. 42/1982 Sb. tr. rozh.). K odpovědnosti za trestný čin podle §213 odst. 3 tr. zák. postačí nedbalostní zavinění podle §6 písm. b) tr. zák.
Ze skutkových zjištění uvedených v popisu skutku vyplývá, že obviněný neplnil matce nezletilé S. F. vyživovací povinnost stanovenou mu zákonem a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2000, sp. zn. 10 P 60/2000, čímž ji dostal do tíživé finanční situace, v jejímž důsledku se obrátila na Úřad městské části Praha 3 s žádostí o poskytnutí zálohového příspěvku. Nejvyšší soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 vedeného pod sp. zn. 3 T 116/2006 zjistil, že matce nezletilé byl Úřadem městské části Praha 3 poskytován příspěvek na výživu dítěte (č. l. 17 – 18 spisu), protože oprávněná osoba, tj. nezletilá S. F., se stala vzhledem k neplnění vyživovací povinnosti obviněným sociálně potřebnou. Nelze také přehlédnout, že obviněný sám v dovolání připustil, že jeho nezletilá dcera byla finančně podporovaná a zajišťovaná partnerem její matky.
Obviněný tedy svým jednáním způsobil, že se oprávněná osoba ocitla v postavení, že na ni bylo nahlíženo jako na osobu sociálně potřebnou a byla odkázána na pomoc třetích osob a musel jí být vyplácen příspěvek na výživu, a obviněný ji tak přinejmenším vydal nebezpečí nouze. Naplnil tím veškeré zákonné znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek