ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1314.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1314/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. listopadu 2007 v neveřejném zasedání dovolání obviněného M. Š. podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2006, č. j. 9 To 524/2006-247, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 66/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. září 2006, č. j. 9 T 66/2006-208, byl obviněný M. Š. (dále také jen „obviněný“) spolu se spoluobviněnou S. H., roz. K., uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1 tr. zák a podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl zároveň uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se výše jmenovaní ve zkrácené verzi společně dopustili tím, že v noci ze dne 21. 3. 2006 na 22. 3. 2006 ve společně užívaném bytě v P., ul. M., po předchozí domluvě se záměrem získat pro vlastní potřebu pervitin, za použití společným úsilím sestaveného laboratorního a pomocného zařízení a shromážděných chemických látek, tj. věcí podrobně uvedených na č. l. 57 - 58 spisu, které do bytu donesla dne 21. 3. 2006 z přesně nezjištěného sklepa v N. ul. v P. S. H., tablet z nejméně 8 blíže neurčených balení léků Nurofen Stopgrip, které v přesně nezjištěné době v blíže neurčených lékárnách koupil obviněný, a za použití elektrického sporáku se snažili realizovat chemický proces směřující k vyrobení látky obsahující metamfetamin, tedy látky zařazené mezi psychotropní látky v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž v uvedeném počínání byli vyrušeni policisty provádějícími v bytě domovní prohlídku, když do této doby stihli vyrobit celkem 0,72 gramu d-pseudoefedrinu, který je meziproduktem při výrobě metamfetaminu, přičemž z tohoto množství bylo při dokončení chemického procesu možno získat až 0,807 gramu chloridu metamfetaminu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Z podnětu odvolání obviněného M. Š. Krajský soud v Plzni výše označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody a nově ho odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků se zařazením do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím soudem ustanovené obhájkyně dovolání, které výslovně opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení stíhaného skutku. Ve výrocích o vině ve věci vydaných rozsudků spatřuje pochybení v tom, že soudy nevzaly v potaz velmi malé množství drogy, které mohlo být ze surovin zajištěných při domovní prohlídce vyrobeno, a neuvěřily jeho vyjádření, že po zjištění chemického složení právě z tohoto důvodu od pokusu dobrovolně upustil. Množství 0,807 gramu drogy je dle názoru zcela určitě menší než malé a pro závislého člověka prakticky k ničemu. Odvolací soud se vůbec otázkou, zda množství drogy, kterou by z tak malého množství vyrobil, by bylo vůbec možno použít jako tzv. dávku pro osobu drogově závislou. Dovolatel v této souvislosti předkládá vlastní skutkovou verzi, podle níž pouze zjišťoval obsah plastových lahví a pomocí lakmusového papírku zjistil, že suroviny jsou k výrobě nevhodné. Pokud policista přelil obsah tálu do plastové láhve, nemohl být obsah horký. Jinak by se o něj popálil nebo by byla horkým obsahem zdeformována plastová láhev. Odvolací soud spojuje tento fakt s délkou policejní prohlídky, nicméně ta nebyla tak dlouhá, aby rozpálený tál, který si dlouho zachovává vysokou teplotu, během ní vychladl. Dovolatel nepopřel, že si v minulosti pervitin sám vyráběl a byl za to i odsouzen. V tomto případě však od tohoto jednání upustil, a to zcela ve smyslu §8 odst. 3 tr. zák. Pouhé zjištění chemického složení látky nemůže být dle jeho názoru kvalifikováno jako pokus o získání drogy. Podle znění zákona je pokusem takové pro společnost nebezpečné jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu. V tomto případě však ono směřování chybí, neboť od výroby drogy, byť to bylo třeba jen pro nedostatečné množství surovin, sám upustil. Z hlediska možného množství vyrobené drogy by navíc byla společenská nebezpečnost jeho činu menší než malá a tudíž nelze hovořit o trestném činu ani ve formě pokusu s použitím nezpůsobilého prostředku.
S ohledem na výše rekapitulovanou argumentaci dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině i o trestu, neboť má za to, že jeho vina pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1 tr. zák. nebyla prokázána. Ačkoliv to ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně nezmínil, lze mít za to, že současně navrhuje, aby byl zproštěn obžaloby pro uvedený trestný čin. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se pokusu trestného činu dopustil, navrhl alespoň zrušení výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu a snížení trestu na samou dolní hranici rozmezí trestní sazby podle §187 odst. 1 tr. zák., a to právě s ohledem na množství drogy, kterou mohl vyrobit, a tedy nízkou společenskou nebezpečnost svého jednání.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která je ze základních obecných hledisek označila za přípustné. Konstatovala však, že námitkami v něm vznesenými se zabýval již odvolací soud, s jehož závěry je nutno plně souhlasit. Odkázala přitom na výpověď svědka L., který při domovní prohlídce vypínal plotýnku sporáku, na které byl skleněný tál, v němž bylo zjištěno 0,72 gramu d-pseudoefedrinu. Funkčnost sporáku potvrdila i svědkyně K. Množství drogy nalezené při domovní prohlídce u obviněného bylo větší než malé a jeho jednání tak bylo správně kvalifikováno jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1 tr. zák. Protože skutková zjištění učiněná soudy nejsou dle jejího názoru v rozporu s jejich právními závěry, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně lze podřadit pod některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ze znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o něž obviněný formálně opřel své dovolání, vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je tedy skutek, tak jak ho zjistil soud, přičemž v dovolání lze namítat, že soudem zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nelze v něm však nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Jinými slovy, v dovolání nelze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudem s cílem dosáhnout primárně jejich změny či dokonce zvratu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští přezkum skutkového základu rozhodnutí dovolacím soudem jako soudem třetí instance. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě je tím zcela naplněno. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Za námitku, která není zaměřena proti právnímu posouzení jeho skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno považovat poukaz obviněného na skutečnost, že od výroby drogy sám dobrovolně odstoupil, když zjistil, že obsah plastových lahví přinesených spoluobviněnou H. byl k tomu nevhodný. Nalézací soud na základě provedeného dokazování výpovědí por. Bc. O. L. jako jednoho z policistů provádějících v inkriminovaný den domovní prohlídku v bytě pronajatém S. H. zjistil, že v době vniknutí policistů do předmětného bytu se na největší z plotýnek elektrického sporáku nacházel skleněný tál a v něm nějaká tekutina, přičemž plotýnka byla zapnutá a vypínal ji právě až svědek L. Funkčnost plotýnky potvrdila rovněž svědkyně K. Jestliže na základě těchto výpovědí soud uzavřel, že obvinění byli ve výrobě drogy vyrušeni policisty, dovolací soud v jeho postupu nespatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, který jediný by mohl podle judikatury Ústavního soudu odůvodnit zásah do zjištěného skutkového děje v řízení o dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. I. ÚS 553/05 aj.). Této námitce obviněného proto nelze přiznat opodstatnění.
Námitka druhá, a sice že potenciální množství vyrobené drogy by bylo menší než malé a společenská nebezpečnost činu pro společnost tak v daném případě byla nepatrná, obviněným deklarovaný důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje, avšak i tuto vyhodnotil Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
Předně je nutno uvést, že objektem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Trestná je výroba takových látek i pro vlastní potřebu a zákon zde na rozdíl od ustanovení §187a nestanoví, jaké množství látky, se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu. Nepochybně je nutné v konkrétních případech přihlížet i k množství vyrobené látky jako k okolnosti determinující společenskou nebezpečnost jednání jinak naplňujícího formální znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., avšak množství není jediným kritériem pro posouzení materiální stránky činu. Nalézací soud se mírou společenské nebezpečnosti jednání obviněného a tedy i jeho trestnosti zabýval na str. 5 - 6 odůvodnění svého rozhodnutí způsobem, který dovolací soud považuje za dostatečný a po věcné stránce zcela správný. Pochybení, kterého se dopustil při ukládání trestu, napravil svým rozhodnutím o řádném opravném prostředku soud odvolací, který obviněnému uložil trest ve výměře plně vystihující nižší závažnost stíhaného skutku na straně jedné, ale i skutečnost zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti, a sice kriminální závadovost osoby obviněného, k jehož nápravě nevedly ani dříve uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody, na straně druhé.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Tento postup má podklad v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik