ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1417.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1417/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. prosince 2007 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 To 425/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 15/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 To 425/2006, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. a byl podle §251 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 To 425/2006, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že posoudily skutek jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., přestože pouze chtěl koupit vozidla za jejich skutečnou cenu. Ohradil se proti závěru odvolacího soudu, že vozidla získal nezjištěným způsobem a odkázal na svoji výpověď ohledně kupní smlouvy, jejíž existence je podle něj doložena i výpovědí svědka J. P.
Podle obviněného je situace u koupě a prodeje nákladních vozidel jiná než v případě osobních vozidel, když je v praxi běžné, že nákladní vozidlo je k dispozici osobě, která o něj má zájem. Obviněný namítl, že s předmětnými nákladními vozidly a přívěsy nenakládal jako s vlastními a neužíval je, i když za ně uhradil zálohy, protože mu k nim nebyly předány veškeré příslušné doklady. Dokud neměl k vozidlům všechny potřebné doklady, parkoval je pouze na pozemku, který měla pronajatý společnost jeho manželky, a to způsobem, který podle něj nemohl být považován za ukrývání, případně přechovávání věcí. Vzhledem k těmto skutečnostem nenaplnil ani subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., protože nejednal úmyslně, ale nanejvýš v nevědomé nedbalosti.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 To 425/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 95 T 15/2005, který napadenému usnesení předcházel. Další postup dovolacího soudu nenavrhl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že převážná část námitek obviněného směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž podle ní dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán, protože námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Jedinou právní námitkou je podle ní tvrzení obviněného, že s vozidly ani s přívěsy nenakládal jako s vlastními a neužíval je, když je pouze parkoval v prostorách společnosti S. O. s., s. r. o., kde měla jeho manželka v nájmu dílenské a venkovní prostory k provozování své živnosti. Podle nejvyšší státní zástupkyně však ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný vybavil vozidla popsaná v bodech 2) a 5) i přívěs v bodě 4) rozsudku odvolacího soudu nepoctivým způsobem novými registračními značkami a vozidlo uvedené pod bodem 1) a přívěs pod bodem 3) rozsudku odvolacího soudu byly zaparkovány v areálu pronajatého manželkou obviněného bez registračních značek, jejichž absence již sama o sobě svědčí o pochybném původu vozidel. Dále uvedla, že způsob parkování předmětných vozidel, který vylučuje jejich vlastníka, aby s nimi nakládal, naplňuje zákonný znak „ukrývá“ skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Námitkou primárně skutkového charakteru, která nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterou se nelze v dovolacím řízení zabývat, neboť je pouze polemikou se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů, je výhrada obviněného, že uzavřel kupní smlouvu se společností N., s. r. o., jejímž předmětem byla předmětná vozidla a přívěsy, což je údajně doloženo svědeckou výpovědí J. P., kterou měly soud obou stupňů hodnotit jako věrohodnou. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že touto námitkou se soudy obou stupňů podrobně zabývaly na č. l. 445 - 448 a 494 – 500 spisu a dospěly k přesvědčivému závěru, že obhajoba obviněného je nepravdivá. Skutečnost, že obviněný neuzavřel ohledně uvedených vozidel kupní smlouvu se společností N., s. r. o., vozidlům nezkontroloval VIN čísla, jedno vozidlo mělo dokonce poškozenou spínací skříňku, a přesto pro ně opatřoval registrační značky, svědčí s dalšími okolnostmi o tom, že si musel být vědom toho, že tato vozidla a uvedené přívěsy byly získány trestnou činností. Obviněný tedy naplnil subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.
K námitce obviněného, že nenakládal s předmětnými vozidly a přívěsy jako s vlastními, neužíval je a pouze je zaparkoval v prostorách, které si pronajala jeho manželka způsobem, který nenaplňuje znak „ukrývá“ skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., Nejvyšší soud uvádí, že při „ukrytí věci“ jedná pachatel trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. s věcí tak, že ji odstraní z dosahu možného odhalení nebo zjištění u pachatele, spolupachatele, účastníka jiného trestného činu, např. krádeže. Podílník získává tím nad věcí dispoziční moc. Tímto způsobem jedná proto, aby z ukryté věci mohl opatřit sobě nebo jinému prospěch, příp. aby znemožnil odhalení a převzetí věci oprávněnými osobami. O ukrývání jde tedy např. i tehdy, když pachatel drží věc z dosahu možného odhalení oprávněnými osobami, avšak skutečnost, že věc má u sebe, netají před jinými, zejména jemu blízkými osobami. Ze zákonných znaků trestného činu podílnictví podle §251 „ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá“ vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu musí s předmětem útoku (cizí věcí, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou) určitým způsobem nakládat, případně mít nad ní určitou dispoziční moc (srov. č. 57/1965 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud uvádí, že způsob, kterým obviněný parkoval předmětná vozidla naplňuje znak „ukryje“ skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože vzhledem k místu, kde byly předmětné vozidla a přívěsy zaparkované, s nimi mohl disponovat a zároveň byly na takovém místě, kde je mohly oprávněné osoby jen ztěží najít. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že obviněný vozidlům a přívěsům opatřoval během doby, po kterou je parkoval, nové registrační značky.
Z těchto skutečností je tak zcela zřejmé, že obviněný naplnil veškeré zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí, netrpí vytýkanými vadami a dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek