ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.152.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 152/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2007 o dovolání obviněné A. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 14 To 202/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 170/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 10 T 170/2005, byli obvinění M. T., J. V. a A. K. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Obviněná A. K. byla za tento trestný čin odsouzena podle §187 odst. 1 tr. zák., §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtrnáct měsíců, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci.
Proti rozsudku podala odvolání jen obviněná A. K., a to jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 14 To 202/2006, bylo odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná A. K. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Toto usnesení napadla v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že „skutek … měl být právně posuzován jiným způsobem“, aniž blíže uvedla, v čem konkrétně je stávající právní posouzení skutku podle jejího názoru chybné a jak konkrétně jinak měl být skutek posouzen. Poukázala na okolnosti svého jednání a vyjádřila názor, že při vyslovení viny mělo být upuštěno od jejího potrestání. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v tom, že dne 13. 3. 2003 obvinění A. K. a. J. V. po dohodě s obviněným M. T. v Ch. zakoupili z prostředků obviněné A. K. nejméně devět balení léku Modafen, chemikálie a předměty určené k výrobě a aplikaci pervitinu, to vše odvezli do H., okr. T., kde všichni společně v době od 13. 3. 2003 do 16. 3. 2003 vyrobili nejméně dva gramy pervitinu, ačkoli pervitin (metamfetamin) je zařazen podle zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky, a obvinění J. V. a A. K. si ho nitrožilně aplikovali či jim byl aplikován.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vyrobí psychotropní látku. Tyto zákonné znaky uvedeného trestného činu byly posuzovaným skutkem evidentně naplněny. Paušální a blíže nekonkretizovaná námitka obviněné A. K., že sutek měl být právně posouzen jinak, nemůže obstát. Vzhledem k tomu, že tato námitka byla formulována jen povšechně, nemá Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby se s ní vypořádal jinak než konstatováním, že právní posouzení skutku, tak jak je vyjádřeno v rozhodnutí soudů obou stupňů, je správné. Za nutné považuje jen dodat, že soudy se řídily právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho usnesení ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1220/2005, jímž byla dřívější rozhodnutí soudů zrušena z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně a jímž bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci.
Na právní posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. nemohla mít vliv okolnost, že obviněná A. K. se činu dopustila pod vlivem osobní závislosti na obviněném M. T., ani další skutečnosti z toho vyplývající. Soudy k tomu přihlédly tím, že obviněné uložily trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranici zákonné trestní sazby s použitím ustanovení §40 odst. 1 tr. zák.
K námitkám obviněné, které směřovaly proti výroku o trestu a jimiž se obviněná snažila dosáhnout upuštění od potrestání, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Tyto námitky jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát proto, že je vadný výrok o vině, lze výrok o trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila. Dále se Nejvyšší soud výrokem o trestu, který byl obviněné uložen, nezabýval.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné A. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za vhodné upozornit, že v záhlaví rozsudku Okresního soudu v Táboře je nesprávně uvedeno datum jeho vyhlášení dne 29. 3. 2005, ačkoli k vyhlášení rozsudku došlo dne 29. 3. 2006.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec