ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1525.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1525/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. ledna 2007 o dovolání obviněné V. K., roz. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 5 To 509/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 22/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 104 T 22/2006, byla obviněná V. K., roz. D., uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a osmi měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněná V. K. spáchala trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. pod bodem 3) rozsudku tím, že dne 18. 10. 2005 v O.-M., nabídla P. L., a Z. B., o nichž věděla, že nedovršily věku 18-ti let, psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tím způsobem, že připravila dávku této drogy k použití šňupáním, avšak obě shora jmenované drogu odmítly, ale takto připravenou látku užil v nezjištěném množství šňupáním V. A. a nitrožilně B. B., přičemž se tohoto jednání dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 3. 2001, sp. zn. 5 T 99/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 5 To 243/2001, potrestána mimo jiné pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, přičemž z výkonu tohoto trestu byla usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. Pp 47/2002, jež nabylo právní moci dnem 21. 3. 2002, podmíněně propuštěna a byla jí stanovena zkušební doba v trvání čtyř a půl roku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná V. K. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 5 To 509/2006, odvolání obviněné zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 5 To 509/2006, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., když v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí o zamítnutí odvolání je podle ní dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná popřela, že by se dopustila trestného jednání s tím, že pouze vdechováním nosem užívala lék Spofylin. Uvedla, že toxikologickým rozborem ze dne 3. 11. 2005 nebyla prokázána v její moči přítomnost metamfetaminu, přičemž jí nemůže být připisováno k tíži, že usnesení o zahájení trestního stíhání, které mělo vliv na provádění důkazů, jí bylo doručeno až prostřednictvím Policie České republiky dne 3. 11. 2005.
Dále soudům vytkla, že shledaly věrohodnými výpovědi svědkyň Z. B. a P. L. a ze svého hlediska je hodnotila. Ohradila se také proti závěrům znaleckých posudků týkajících se věrohodnosti výpovědí jmenovaných svědkyň a proti tomu, jak tyto závěry znaleckých posudků hodnotily soudy obou stupňů. Obviněná namítla, že hodnocení důkazů soudy bylo nesprávné, nelogické a že tím byla flagrantním způsobem porušena zásada in dubio pro reo. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 5 To 509/2006, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 104 T 22/2006, a aby ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněné, ač je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů a neúplně provedené dokazování, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Taková námitka však nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný zákonný důvod dovolání. Poukázala na skutečnost, že soudy hodnotily důkazy zcela v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a závěry soudů nejsou v rozporu se zásadami formální logiky. Rovněž podle ní není mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry extrémní nesoulad. Připomněla, že námitky obsažené v dovolání jsou zcela shodné s námitkami uplatněnými v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy plně vypořádaly. Navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a pro případ, že by shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadla soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými obviněnou v dovolání, se zabývaly a přesvědčivě vypořádaly soudy již v předchozích stadiích trestního řízení, když v odůvodněních svých rozhodnutí logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, přičemž se rozhodně nejedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Námitka obviněné, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, z nichž následně vyvodily nesprávné právní závěry je, stejně jako její tvrzení, že se nedopustila trestného jednání, jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat také výhrady obviněné ohledně znaleckých posudků týkajících se věrohodnosti svědeckých výpovědí, odborného vyjádření k užívání léku Spofylin, úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti.
Obviněná se tedy dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v řízení v této věci. V této věci vychází judikatura Nejvyššího soudu z toho, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Obviněná tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho, co bylo zmíněno shora, je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, protože v předcházejícím řízení nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není a výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek