ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1556.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1556/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. ledna 2007 o dovolání obviněného J. Ž. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 To 143/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 133/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 21 T 133/2005, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena povinnost uhradit ve zkušební době dlužné výživné a dále spolu s hrazením dluhu řádně plnit běžné výživné.
Obviněný spáchal trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. tím, že v období od 1. 12. 2002 do 13. 9. 2005, vyjma měsíce května 2005, v K., okres N. J., a jinde na území České republiky soustavně a po delší dobu neplnil vyživovací povinnost k nezletilé P. P. ve výši 1.000,- Kč měsíčně vždy k prvnímu dni v měsíci předem k rukám oprávněné E. P. podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 9 Nc 220/1998, který nabyl právní moci dne 25. 9. 1999, a za uvedené období jí tak na výživném dluží celkem 14.805,- Kč a Městskému úřadu v K., který za obviněného vyplácel oprávněné příspěvek na výživu dítěte, dluží celkem 17.695,- Kč a v tomto období činil kroky k tomu, aby se vyživovací povinnosti zbavil či její vymáhání ztížil tím, že je bez zaměstnání a nenahlásil se do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, čímž se zbavil možnosti mít pravidelný finanční příjem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. Ž. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 To 143/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 To 143/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je podle něj dán tím, že byla údajně porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání, když odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, přestože byl řádně omluven a soud nevyužil veškeré možnosti k zajištění jeho přítomnosti, zejména když se neúčastnil hlavního líčení před soudem prvního stupně. Tímto postupem bylo podle obviněného rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a podle obviněného je proto naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Soudům obou stupňů dále vytkl, že neprovedly žádný z důkazů, které navrhoval a soudy proto nedostatečně zjistily skutkový stav. Dále podotkl, že je delší dobu nezaměstnaný, nemá pravidelný příjem a nemůže brát podporu v nezaměstnanosti, protože je společníkem obchodní společnosti, která však již delší dobu nevyvíjí žádnou činnost a není jí odměňován.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. 4 To 143/2006, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby jeho odvolání znovu projednal, případně aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 21 T 133/2005, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá pouze nedostatečně zjištěný skutkový stav, který však nemůže být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. K námitkám obviněného ohledně jeho nepřítomnosti u hlavního líčení a veřejného zasedání uplatněnými pod důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř. připomněla, že se jimi podrobně zabýval odvolací soud na str. 2 – 5 svého rozhodnutí a s jeho závěry se plně ztotožnila. V této souvislosti podotkla, že obviněný měl opakovaně možnost se k věci vyjádřit, což však neučinil a s výmluvami na špatný zdravotní stav se k jednání soudu nedostavoval, aniž by soudu doručil byť jediné potvrzení od lékaře. Dále poukázala na skutečnost, že obviněný nenavrhl jediný konkrétní důkaz, a to ani v dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Námitky obviněného, které zpochybňují zjištěný skutkový stav, jsou námitkami skutkovými, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z citované zákonné formulace je patrno, že zmíněný dovolací důvod nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
Nelze přitom opomenout fakt, že námitky obviněného týkající se tohoto důvodu dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení, a zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal na str. 2 – 5 svého usnesení. Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v trestní věci obviněného J. Ž.
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla publikována pod č. 209/1992 Sb., a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že jde o právo obviněného a nikoli jeho povinnost, a proto je obviněný může, ale nemusí využít. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Podle §202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211 tr. ř.
Obviněný má tedy právo na projednání věci v jeho přítomnosti, v žádném případě však nejde o jeho povinnost, když podle §33 odst. 1 tr. ř. obviněný není povinen vypovídat, a tudíž v případech, kdy se obviněný přes řádné předvolání k hlavnímu líčení bez řádné omluvy nedostaví, zákon v podstatě presumuje, že obviněný nehodlá využít svého práva být přítomen při dokazování, a proto dokazování může proběhnout v jeho nepřítomnosti.
Nejvyšší soud zjistil, že proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. dne 13. 9. 2005 (č. l. 56 spisu). Obviněný byl vyslechnut k věci dne 13. 9. 2005 a měl tak možnost se vyjádřit k tomu, co mu bylo kladeno za vinu. Přesto však poté, co byl upozorněn na změnu právní kvalifikace a byl náležitě poučen, odmítl vypovídat (č. l. 59 – 60 spisu). Rovněž mu byl sdělen termín, kdy měl možnost prostudovat si spis. Obviněný se však k prostudování spisu nedostavil.
Dne 29. 9. 2005 byla podána u Okresního soudu v Novém Jičíně obžaloba na obviněného J. Ž. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák. (č. l. 72 spisu), která mu byla řádně doručena, což vyplývá jak z jeho přípisu z 10. 10. 2005, tak i z dodejky založené na č. l. 78 spisu. Přestože obviněný převzal dne 25. 11. 2005 na č. l. 76 spisu výzvu, aby ve lhůtě 14-ti dnů označil důkazy, které navrhuje, neučinil tak. Obviněný byl předvolán k hlavnímu líčení konanému dne 11. 1. 2006, avšak toto předvolání si převzal až 9. 1. 2006, a proto bylo dne 3. 2. 2006 nařízeno hlavní líčení na 13. 3. 2006. Obviněný převzal předvolání k němu dne 8. 3. 2006 (č. l. 79 – 81 spisu). Dne 13. 3. 2006 se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil a muž, který se představil jako pan H., telefonicky sdělil soudu, že obviněný se nedostaví k hlavnímu líčení pro poruchu vozidla. Hlavní líčení bylo poté vedeno v souladu s ustanovením §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného.
Omluva obviněného rozhodně nebyla řádná, jak správně uvedly soudy obou stupňů, protože omluva učiněná prostřednictvím údajného známého obviněného, kterou nebylo možno nijak ověřit, nebyla včasná a ani v ní nebyl vyjádřen požadavek na konání hlavního líčení v jeho přítomnosti. Soud prvního stupně po zjištění doručení předvolání o hlavním líčení všem oprávněným osobám a poté, co dospěl k závěru, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, vyhlásil usnesení o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Soud vyslechl svědkyni E. P., provedl důkaz přečtením výpovědi obviněného, provedl důkaz listinami a poté rozhodl odsuzujícím rozsudkem o vině a trestu obviněného. Hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného za splnění všech zákonných předpokladů stanovených v §202 tr. ř., když obviněnému byly dány k uplatnění jeho práva orgány činnými v přípravném řízení (a následně také v řízení před soudem) dostatečné možnosti, ale tyto sám o své vůli nevyužil (srov. č. 70/1980 Sb. rozh. tr.).
Obdobná situace je i v případě jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání. Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, že Krajskému soudu v Ostravě byl spis s odvoláním obviněného předložen dne 26. 5. 2006 (č. l. 92 spisu) a dne 29. 5. 2006 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 16. 16. 2006, o čemž byl obviněný vyrozuměn prostřednictvím vzoru 7a tr. ř., který převzal dne 5. 6. 2006 (č. l. 93 spisu). V den konání veřejného zasedání obviněný faxovou zprávou omluvil svou neúčast a požádal o odročení jednání s tím, že následně doloží lékařskou zprávu (č. l. 99 spisu). Veřejné zasedání bylo odročeno na 26. 6. 2006, avšak obviněný si vyrozumění o jeho konání nevyzvedl. Z tohoto důvodu bylo veřejné zasedání odročeno na 14. 7. 2006, o čemž byl obviněný vyrozuměn dne 4. 7. 2006 (č. l. 105 spisu) a jeho obhájkyně, kterou si zvolil dne 11. 7. 2006, což soudu sdělil dne 13. 7. 2006, o něm byla vyrozuměna 13. 7. 2006. Ani k tomuto veřejnému zasedání se obviněný s odkazem na svůj zdravotní stav ani jeho obhájkyně nedostavili, a proto soud opět odročil konání veřejného zasedání na 14. 8. 2006, o čemž obviněného vyrozuměl vzorem 7a tr. ř., který si obviněný s výzvou k předložení lékařských zpráv převzal dne 20. 7. 2006 a jeho obhájkyně vyrozumění převzala dne 17. 7. 2006. Obviněný sdělil soudu, že potřebné lékařské zprávy doručí soudu nejpozději při veřejném zasedání dne 14. 8. 2006. K veřejnému zasedání se však obviněný ani jeho obhájkyně bez omluvy nedostavili, nepožádali o jeho odročení a soudu ani nebyly doručeny uvedené lékařské zprávy. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2006 v 13:00 hod. u Krajského soudu v Ostravě pak vyplývá, že senát odvolacího soudu rozhodl podle §202 odst. 2 tr. ř. usnesením o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. V něm bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného (č. l. 119 spisu).
Z ustanovení §238 odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. O přítomnosti obviněného zde zmínka není. Z citovaného ustanovení tedy nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání. Naopak, zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný J. Ž. však nebyl v době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě, ve kterém bylo rozhodováno o jeho odvolání, ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné věci, tudíž ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je v daném případě nepoužitelné, a nemohlo být proto ani porušeno.
Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění k veřejnému zasedání. Předvolávají se osoby, jejichž osobní účast je při veřejném zasedání nutná. Ostatní osoby se o konání veřejného zasedání pouze vyrozumívají. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a je třeba je předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Konkrétní okruh osob předvolaných k veřejnému zasedání stanoví předseda senátu v rámci přípravy veřejného zasedání, přičemž v jeho průběhu může soud podle potřeby rozhodnout o nutnosti předvolat osoby další, nebo naopak upustit od osobní přítomnosti některých osob v případech, kdy není podle zákona ani podle mínění soudu potřebná. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k veřejnému zasedání, a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat.
V tomto případě byl obviněný i ohledně konání odročeného veřejného zasedání vyrozumíván prostřednictvím vzoru 7a tr. ř. – Vyrozumění o veřejném zasedání. Obsahem písemnosti doručované obviněnému do vlastních rukou tak bylo mj. poučení, že veřejné zasedání se může konat v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto zcela správně a v souladu se zákonem konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud k tomu podotýká, že obviněný měl po celé trestní řízení dostatek možností se k věci vyjádřit, což však úmyslně neučinil a nekonkrétními a ničím nepodloženými omluvami ztěžoval postup v řízení před soudem. Z jednání obviněného také implicitně vyplývá, že využil svého základního práva ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř., tj. práva nevypovídat, což soudy akceptovaly a za splnění všech zákonných podmínek provedly řízení před soudem.
V této souvislosti je nutné dodat, že není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh případným požadavkům a chování obviněného. Naopak je na obviněném, chce-li využít svých práv, aby svoji činnost a chování přizpůsobil průběhu trestního řízení a postupu soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 72/2006).
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádně vedeném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač provedeno být mělo, takže dovolatel byl zkrácen na svém právu na přístupu k odvolacímu soudu. Dovolací důvod tak dopadá jednak na případy, ve kterých byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, jednak na případy, ve kterých byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). S ohledem na výše uvedené nebyl dán ani tento důvod dovolání. Podstata uvedeného dovolacího důvodu totiž spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V případě obviněného J. Ž. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o odvolání obviněného rozhodl ve veřejném zasedání usnesením tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tak není dán, když v předcházejícím řízení nebyl naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Lze jen dodat, že ze zmínky obviněného o jeho příjmu nelze dovodit, že se vztahuje k době spáchání trestného činu, nehledě k tomu, že obviněný v dovolání tvrdil, že má výživné zaplaceno a nic nedluží.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek