ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.173.2007.2
sp. zn. 7 Tdo 173/2007-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2007 dovolání obviněného M. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 613/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 111/2006 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 613/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 6 T 111/2006, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, při současném zrušení výroku o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 1 T 28/2006, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozené M. Ž. škodu ve výši 490,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal okresní státní zástupce v Ostravě v neprospěch obviněného odvolání proti výroku o vině trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a proti výroku o trestu. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 613/2006. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen ve výroku o vině trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. byl obviněný uznán vinným dalším trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57 a odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu pobytu na území města O. na tři roky. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 1 T 28/2006.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl co do výroku o vině a trestu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že útok, který Krajský soud v Ostravě posoudil na rozdíl od Okresního soudu v Ostravě jako trestný čin loupeže, provedl M. G. bez jeho součinnosti. Obviněný proto odmítl odpovědnost za trestný čin loupeže a ve shodě s rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě připustil odpovědnost za nepřekažení trestného činu. Poukázal na to, že M. G. z místa utekl, nebyl zajištěn a nebyl v řízení ani vyslechnut. Podle obviněného nepřicházelo v úvahu, aby při absenci výpovědi M. G. jako pachatele loupeže byla dovozována jeho odpovědnost za spolupachatelství. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby ho uznal vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a aby mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na dvanáct měsíců.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházejí řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Jako uvedený trestný čin posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění a předtím v podstatných částech i podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v tom, že „dne 23. 3. 2006 kolem 17.30 hodin v O. , Č. ul., na zastávce městské hromadné dopravy H. s. poté, co jeden z nezjištěných spolupachatelů přistoupil k poškozenému A. B. a na dotaz obviněného a dalšího nezjištěného pachatele uvedl, že jde zarábat prachy, obviněný M. B. a další nezjištěný spolupachatel k nim přistoupili, postavili se poškozenému za záda a za této situace vyzval nezjištěný pachatel poškozeného, aby s ním poodstoupil, což poškozený učinil, přičemž obviněný a další nezjištěný muž zůstali nadále od nich stát ve vzdálenosti asi dvou metrů, a po záporné odpovědi poškozeného na dotaz prvního spolupachatele, zda má peníze, počal mu vyhrožovat, a to i fyzickým násilím, takže poté, co byl vyzván tímto pachatelem k vydání mobilního telefonu, poškozený ze strachu z obviněného a dalších spolupachatelů mobilní telefon vydal, čímž obviněný způsobil poškozenému A. B. škodu ve výši 600,- Kč“.
Tento popis skutku ve výroku napadeného rozsudku je velmi nepřehledný až nejasný, avšak z toho, jak jsou skutková zjištění obou soudů konkretizována v odůvodnění jejich rozsudků, je zřejmé, že pouze jeden z nezjištěných mužů, a to ten, který se vyjádřil, že jde „zarábat prachy“, také vyzval poškozeného, aby s ním poodstoupil, dotazoval se ho, zda má u sebe peníze, vyhrožoval mu, vyzval ho k vydání mobilního telefonu a vydaný mobilní telefon od poškozeného převzal. Účast obviněného podle těchto zjištění spočívala v tom, že byl na místě přítomen, přičemž s dalším nezjištěným mužem stál za zády poškozeného.
Z uvedených skutkových zjištění, která se týkají chování samotného obviněného, nevyplývá nic, co by bylo možné označit za jednání ve smyslu znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Tato zjištění neodpovídají ani subjektivní stránce tohoto trestného činu.
Krajský soud v Ostravě považoval obviněného za spolupachatele trestného činu loupeže. Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Podmínkou spolupachatelství tedy je po objektivní stránce společné jednání a po subjektivní stránce úmysl k tomu směřující.
Spolupachatelství obviněného vyvozoval Krajský soud v Ostravě ze zjištění, že poškozený A. B. se podřídil výzvě a výhrůžkám nezjištěného muže a vydal mobilní telefon ze strachu, který měl také z přítomnosti obviněného a třetího muže, o kterých se domníval, že hlídají, protože se kolem sebe rozhlíželi. Tento subjektivní dojem poškozeného nemíní Nejvyšší soud bagatelizovat, avšak přesto musí konstatovat, že není dostatečným podkladem pro závěr o tom, že jednání obviněného mělo znaky spolupachatelství trestného činu loupeže.
Závažné pochybnosti vyvstávají v tom směru, zda vůbec šlo o společnou akci obviněného a ostatních dvou mužů, resp. toho z nich, který poškozeného připravil o mobilní telefon, tj. o takovou akci, která byla provedena v dohodě obviněného s ostatními muži, resp. alespoň jedním z nich. Případná úvaha o tom, že obviněný byl s dalšími muži na přepadení poškozeného předem domluven, je v rozporu se zjištěním, že když obviněný s dalším mužem přišel na místo, kde třetí muž, který nakonec poškozeného připravil o mobilní telefon, již byl s poškozeným v kontaktu, ptal se muž, s nímž obviněný přišel, onoho třetího muže, co dělá. Za této situace není vůbec jasné, zda a jak došlo k nějaké dohodě obviněného s ostatními dvěma muži o společném jednání proti poškozenému. Obecně nelze vyloučit spolupachatelství trestného činu loupeže u osob, jejichž jednání spočívá např. v tom, že poškozeného obstoupí a touto svou přítomností zesilují účinnost jednání toho spolupachatele nebo těch spolupachatelů, kteří fyzicky provedou útok na poškozeného ve formě násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. V posuzované věci se však tato úvaha nesrovnává se zjištěním, že muž, který poškozenému vyhrožoval a kterému poškozený vydal mobilní telefon, nejprve vyzval poškozeného, aby za ním poodstoupil, což poškozený učinil. Tím se poškozený ve skutečnosti poněkud vzdálil od obviněného a dalšího muže, kteří stáli za ním. Přitom podle zjištění soudů obviněný i onen další muž zůstali stát na místě. To znamená, že poškozeného nenásledovali a že nezmenšili vzdálenost vzniklou poodstoupením poškozeného. Pokud by obviněný skutečně byl spolupachatelem, bylo by logické, aby tuto vzdálenost zmenšil a aby určitým sevřením poškozeného v malém prostoru na něho vyvinul psychický nátlak v tom směru, aby se podřídil výzvě k vydání mobilního telefonu. Okolnost, že muž, který poškozeného připravil o mobilní telefon, provedl čin poté, co poškozeného vyzval, aby poodstoupil směrem za ním, tedy směrem od obviněného a dalšího muže, ukazuje spíše na to, že šlo o jeho samostatnou akci, na které se obviněný nepodílel způsobem, který by bylo možné označit za společné jednání ve smyslu znaků spolupachatelství.
Pochybnosti, které byly rozvedeny v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, nejsou ani v odůvodnění napadeného rozsudku žádným způsobem vysvětleny.
Lze tedy uzavřít, že skutek, tak jak ho soudy zjistily, nevykazuje – pokud jde o obviněného M. B. – znaky spolupachatelství trestného činu loupeže podle §9 odst. 2 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. Napadený rozsudek je tudíž rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě znovu rozhodne o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec