ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.203.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 203/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 6. března 2007 dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 75/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 89 T 75/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 89 T 75/2006, byl obviněný M. M. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 21. 12. 2005 v době kolem 22:30 hod. v B., na ulici J. před domem úmyslně udeřil rukou, v níž držel igelitovou tašku, do čelního skla zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. SEAT IBIZA, červené barvy, čímž rozbil čelní sklo a dále poškodil anténu vozidlo a způsobil tak majitelce vozidla A. R., škodu ve výši celkem 7.374,- Kč. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře stotřicet hodin.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytkl, že shledaly svědecké výpovědi strážníků Městské policie v B. P. T. a D. P. věrohodnými, přestože se mu údajně mstí za to, že měl v minulosti konflikt s jinými strážníky Městské policie v B. Podle něj není technicky možné, aby rozbil čelní sklo vozidla úderem rukou nebo igelitovou taškou a odmítl tvrzení, že by měl v této tašce kovovou karabinu, když tato skutečnost nevyplývá ze žádného důkazu.
Dále obviněný namítl, že soudy nesprávně posoudily rozsah způsobené škody, neboť nepostupovaly v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., když nerespektovaly hierarchii kritérií pro stanovení výše škody. Podle něj měly soudy použít pro stanovení výše škody primární kritérium, kterým je cena, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává, a nikoli kritérium účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo podobné věci, protože obdobně staré čelní sklo lze běžně koupit na vrakovišti za cenu 1.000,- Kč. Pokud by soudy stanovily výši škody podle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo podobné věci, tak měly ve smyslu Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, odečíst od vynaložených nákladů částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením. Soudy však od nákladů na obstarání nového čelního skla a antény neodečetly jejich amortizaci před poškozením, a v důsledku toho nesprávně právně kvalifikovaly skutek jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., když obviněný svým jednáním nezpůsobil ani škodu nikoli nepatrnou, a proto nenaplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
V závěru dovolání se obviněný ohradil i proti tomu, že v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není uvedeno, z jakých důkazů soudy vycházely, jakými úvahami se řídily a z jakých kritérií při stanovení výše škody. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, avšak nenavrhl, jak má následně Nejvyšší soud České republiky postupovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že podané dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterými se nelze v dovolacím řízení zabývat, je nutno považovat jak výtky obviněného týkající se hodnocení svědeckých výpovědí městských strážníků P. T. a D. P., tak i tvrzení obviněného, že nerozbil čelní sklo vozidla úderem rukou ani igelitovou taškou, neboť jsou pouze polemikou se skutkovými zjištěními soudů.
Právní námitkou je pouze výhrada obviněného, že soudy nesprávně právně posoudily zákonný znak skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterým je „způsobení škody nikoli nepatrné“.
Škodou nikoli nepatrnou, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., se rozumí podle §89 odst. 11 tr. zák. škoda dosahující nejméně částky 5.000,- Kč.
Nejvyšší soud především uvádí, že podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Toto ustanovení je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (srov. č. 39/2002 Sb. rozh. tr.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm.
Pokud je poškozena věc, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku či zařízení, a lze ji opravit nebo jinak uvést do původního stavu, pak je třeba při stanovení výše škody vycházet především z účelně vynaložených nákladů na uvedení funkčního celku v předešlý stav. Hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, takovou vzniklou škodu zpravidla náležitě nevystihuje. Takto je třeba postupovat i v případech, kdy se poškození věci, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku a kterou lze opravit nebo uvést do původního stavu (např. přední sklo motorového vozidla), ačkoliv se v místě a v čase činu prodává, do ceny věci, resp. funkčního celku nepromítá. Podle Nejvyššího soudu přichází v úvahu stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. rozbití oken u motorového vozidla či světlometů apod.). Při tomto způsobu stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005). Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že soudy bylo použito správné kritérium pro stanovení výše škody způsobené trestným činem.
Přestože je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením, tedy zohlednit amortizaci věci, v konkrétním případě čelního skla a poškozené antény, znalec Ing. F. S. ve svém odborném vyjádření ze dne 14. 2. 2006 se touto otázkou vůbec nezabýval. V hlavním líčení se k amortizaci vyjádřil tak, že stáří vozidla nemá vliv na čelní sklo, protože čelní sklo plní svou funkci v souladu se zákonem nebo neplní, přičemž hodnota skla s drobnými oděrkami, které ještě plní svou funkci nemůže klesnout o více než 20 %, o tento případ se však v uvedené věci nejedná. Uvedl, že poškozené čelní sklo musí být nahrazeno novým, protože „my ho neumíme z technického hlediska nahradit nějakým sklem použitým“ (viz. č. l. 87 spisu). K amortizaci antény se znalec vůbec nevyjádřil a ani na tuto otázku nebyl soudem dotázán. V odůvodnění svého rozsudku se soud prvního stupně touto otázkou blíže nezabýval, když uzavřel, že „znalec Ing. F. S. se vyjádřil ke skutečnosti, která měla vliv na výši způsobené škody a uvedl, že přední čelní sklo automobilu bylo nahrazeno zcela totožným, jaký měl automobil v době útoku obviněného“. Odvolací soud v odůvodnění usnesení odmítl námitku obviněného, že by se znalec nezabýval amortizací čelního skla, když podle jeho názoru byl znalec Ing. F. S. vyslechnut velmi pečlivě soudem prvního stupně a odpověděl na všechny otázky. Z těchto důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy obou stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav, když z odborného vyjádření znalce Ing. F. S. ve spojení s jeho výpovědí učiněnou v hlavním líčení dne 13. 9. 2006 není možné učinit závěr o tom, zda jednání obviněného naplňuje znak trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a to „způsobení škody nikoli nepatrné“, protože jde o důkaz jednak neúplný, když se vůbec nezabývá amortizací poškozené antény a jednak zmatečný ve vztahu k závěru o technické nemožnosti nahrazení čelního skla jiným použitým čelním sklem. Znalec přitom poškozené vozidlo ani neprohlédl (viz. č. l. 8 spisu), jak sám uvedl ve svém odborném vyjádření. Je totiž obecně známo, že k výměně předních čelních skel běžně dochází a zásadně výměna čelního skla za jiné použité čelní sklo je možná, vyjma některých nových modelů některých značek automobilů.
Soudy tak důsledně nepostupovaly podle §89 odst. 12 tr. zák., když v rozporu s výše uvedenou judikaturou při stanovování výše škody neodečetly od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci (deset let starého vozidla) částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením, tj. v tomto případě poškozené antény a nedostatečně se zabývaly i amortizací čelního skla, případně možností jej nahradit obdobně použitým čelním sklem. Při poškození věci starší nebo opotřebené se přihlédne ke snížení její hodnoty (srov. č. 33/1967 Sb rozh. tr.). Za této situace nelze ze stávajících skutkových zjištění dospět k závěru, že škoda dosáhla výše škody nikoli nepatrné ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., tedy 5.000,- Kč, a proto ani k tomu, že jsou naplněny veškeré zákonné znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť napadené rozhodnutí z výše uvedených důvodů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. 5 To 579/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 89 T 75/2006. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyly podkladu.
Protože po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Pro posouzení, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., se soud prvního stupně neobejde bez znaleckého posudku příslušného znalce z oboru ekonomiky, který v posudku stanoví hodnotu čelního skla i antény vozidla SEAT IBIZA, které patří poškozené A. R., ke dni spáchání trestného činu, v němž vezme zřetel k opotřebení obou poškozených věcí. Protože napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek