ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.226.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 226/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. března 2007 o dovolání obviněného L. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 13 To 360/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 52/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 1 T 52/2005, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost P. o., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podle §226 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost P. o., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 13 To 360/2006, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému L. K. uložil za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle skutkových zjištění soudů spáchal obviněný L. K. trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že dne 10. 1. 2000 převzal z pokladny společnosti P. o., a. s., pokladní hotovost ve výši 469.700,- Kč určených na úhradu faktury JUDr. J. P., splatné dne 14. 1. 2000, přičemž k převzetí finanční částky nebyl JUDr. J. P. zmocněn, a ani mu ji nepředal, finanční částku použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti P. o., a. s., škodu ve výši 469.700,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 13 To 360/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný namítl, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s odvolacími důvody a učinil podle jeho názoru nová skutková zjištění ohledně oprávněnosti zápočtu pohledávek ze dne 2. 3. 2000. Přitom uvedl, že svým zápočtem pohledávek ze dne 2. 3. 2000 započetl existující pohledávky za společností P. o., a. s., přičemž nešlo o pohledávky ze smluvních vztahů, ale šlo o pohledávky z důvodu bezdůvodného obohacení. V této souvislosti obviněný namítl, že měl nárok na vydání bezdůvodného obohacení a neměl v úmyslu částky předané v souvislosti s fakturou zpronevěřit. Pokud by na jeho straně neexistovaly splatné pohledávky za P. o., a. s., byla by částka 469.700,- Kč do poklady společnosti vrácena. V závěru namítl tzv. opomenutí významných důkazů s tím, že neměl možnost řádné obhajoby, když mu nebylo umožněno napadnout nový skutkový závěr, který učinil odvolací soud ohledně započtení pohledávek. Navrhl proto, aby rozsudek soudu druhého stupně byl Nejvyšším soudem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Poukázala na to, že těžiště dovolacích námitek obviněného se týká oprávněnosti zápočtu provedeného obviněným dne 2. 3. 2000. V tomto směru učinil odvolací soud jednoznačné skutkové zjištění, že pohledávky, které obviněný jednostranně započetl proti pohledávce P. o., a. s., na vrácení částky 469.700,- Kč, nebyly pohledávky vzniklé ze vztahu s touto společností, ale ze vztahu mezi obviněným jako fyzickou osobou a J. K., popř. společností D. I., a. s., a dovodil, že nedošlo k platnému započtení. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že i z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný v tomto směru napadl skutková zjištění. Jde tedy o námitky skutkové, které formálně neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle Nejvyšší státní zástupkyně je z hlediska trestní odpovědnosti obviněného otázka tvrzeného zápočtu pohledávek bez zásadního významu. Podle tzv. skutkové věty rozsudku obviněný L. K. převzal peníze z pokladny společnosti již 10. 1. 2000 a tímto dnem byl trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. dokonán, když si obviněný vytvořil možnost výlučné dispozice s uvedenou částkou a současně z této dispozice vyloučil společnost P. o., a. s. Ze skutkových zjištění soudů ani nevyplývá, že by obviněný měl vůbec v úmyslu peníze JUDr. J. P. skutečně předat. Nejvyšší státní zástupkyně považuje dále za bizarní tvrzení obviněného, že se vyzvednutím peněz připravoval na možnost, že by s ohledem na výhrůžky JUDr. J. P. byl nucen mu peníze předat. Okolnost, že by obviněný následně provedl dubiosní zápočet proti nároku poškozené společnosti je z hlediska existence formálních znaků trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. zcela irelevantní. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že pod uplatněný dovolací důvod lze s určitou dávkou tolerance podřadit námitku obviněného, která se týká subjektivní stránky trestného činu. Majetek společnosti P. o., a. s., však byl ve vztahu k obviněnému majetkem cizím a existence domnělého nároku obviněného vůči společnosti na majetkové plnění nevylučuje trestní odpovědnost obviněného za trestný čin zpronevěry. Připomněla, že existenci subjektivní stránky trestného činu lze dovodit i z toho, že obviněný uspokojoval své nároky vůči společnosti popsanými manipulacemi a nepostupoval tak, aby jeho pohledávky byly uspokojeny řádným a transparentním způsobem. Z těchto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasila s tím, aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Z hlediska naplnění formálních znaků uvedeného trestného činu, je rozhodující okamžik, kdy si pachatel přisvojí věc, která byla odevzdána do jeho faktické moci, aby s ní nakládal určitým způsobem. Ze skutkových zjištění učiněných soudy vyplývá, že obviněný si částku 469.700,- Kč přisvojil dne 10. 1. 2000, tedy ještě před splatností faktury JUDr. J. P., tj. před dnem 14. 1. 2000. Je též nepochybné, že majetek společnosti P. o., a. s., nepatřil obviněnému L. K. a že finanční prostředky této společnosti byly vůči obviněnému věci cizí ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že trestný čin byl dokonán již dne 10. 1. 2000, není třeba se zabývat námitkami obviněného ohledně započtení pohledávek ze dne 2. 3. 2000, když navíc tyto námitky jsou jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jde o tzv. skutkové námitky.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek