Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.03.2007, sp. zn. 7 Tdo 263/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.263.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.263.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 263/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 dovolání obviněného Ing. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2006, č. j. 4 To 443/2006-293, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 54/2005, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1. 9. 2005, č. j. 3 T 54/2005-172, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi)měsíců,jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnáct) měsíců, ve které mu bylo podle §59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. J. K. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 12. 2005, č. j. 4 To 989/2005-210 (resp. 4 Nt 56/2005), tak, že odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl a současně podle §61 odst. 1 tr. ř. zamítl žádost obviněného o navrácení lhůty k podání tohoto opravného prostředku. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 7 Tdo 419/2006, z podnětu dovolání obviněného zamítavé usnesení odvolacího soudu zrušil s tím, že soud se nijak nevypořádal s námitkou obviněného, který uvedl, že dne 11. 10. 2005, tj. v poslední den zákonné lhůty, měl podat samostatně odvolání jeho vhozením do poštovní schránky, a to za účasti dvou svědků, jejichž svědecké výpovědi nabízel jako důkaz pravdivosti svého tvrzení. Dovolací soud v daném případě uložil odvolacímu soudu, jemuž vrátil věc k novému projednání, aby všemi dostupnými prostředky tvrzení obviněného prověřil a po vyhodnocení všech zjištěných skutečností, včetně těch, jež jsou již součástí trestního spisu, znovu o jeho odvolání rozhodl. Krajský soud v Českých Budějovicích tak učinil usnesením ze dne 31. 10. 2006, č. j. 4 To 443/2006-293, jímž podle §253 odst. 1 tr. ř. znovu odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl. Zároveň podle §61 odst. 1 tr. ř. zamítl žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný (dále také jen „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce znovu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že v daném případě nebyly pro zamítnutí odvolání splněny zákonné podmínky. Znovu poukázal na znění §60 odst. 4 písm. a) tr. ř., podle nějž je lhůta zachována také tehdy, pokud je podání ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno, přičemž citované ustanovení nevyžaduje, aby podání bylo podáno jako zásilka zvláštního druhu, např. doporučená. Poštovní zásilkou je pak podle §2 písm. a) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů, věc, která byla provozovatelem převzata jako jeden celek k poskytnutí poštovní služby, tedy i zásilka vhozená do poštovní schránky. Skutečnost, že on sám vhodil své odvolání do poštovní schránky dne 11. 10. 2005, tedy v daném případě v poslední den lhůty pro podání řádného opravného prostředku, dle přesvědčení dovolatele prokazují jeho tvrzení, příslušná listina založená ve spise, jakož i výpovědi k tomu vyslechnutých svědků. Rozpory, které odvolací soud shledal v jejich výpovědích, považuje dovolatel za nepodstatné. Nadto namítl, že mnohdy se o rozpory ani nejednalo. Skutečnost, že v obci M. je poštovní schránka, považuje za zcela nerozhodnou. V této souvislosti podotkl, že po obci chodí pěšky jen zřídka a výrobna betonu, kde pracuje a bydlí, je na jejím okraji. Přes obec projíždí vždy vozem. Toho, že se v M. poštovní schránka nachází, si nebyl vědom a i kdyby to věděl, stejně by předmětný dopis odvezl vhodit do schránky k poštovnímu úřadu v obci B. Dále dovolatel poukázal na to, že z praxe soudů jsou známy případy, kdy občas dochází ke ztrátám či založení spisů nebo jednotlivých písemností vinou ojedinělých a nezaviněných selhání osob zodpovědných za soudní administrativu. Stejně tak jsou známy případy, kdy dojde ke ztrátě běžné poštovní zásilky a tato je pak například doručena adresátovi třebas i po několika letech. V této souvislosti namítl, že závěr odvolacího soudu, že Okresnímu soudu ve Strakonicích nebyla doručena žádná písemnost jako jeho odvolání, nemá oporu v provedeném dokazování, z nějž lze zjistit jen to, že taková písemnost nebyla založena do příslušného trestního spisu. Sdělení o tom, že poštovní schránka v B. nebyla v rozhodný den poškozena a že je pravidelně vybírána dle dovolatele rovněž nemá vztah k projednávané věci, když z něj nevyplývá, že se při manipulaci se schránkou nemohl předmětný dopis ztratit nebo založit. Závěrem dovolatel zdůraznil, že až do projednávané trestní věci nikdy nestál před trestním soudem. Zopakoval, že odvolání podal včas a že nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by to vylučovaly. Připustil, že jeho svědci nevypovídali zcela shodně, ovšem v jejich výpovědích neshledává ničeho, co by jeho tvrzení popíralo. Za této situace měl odvolací soud dospět k závěru, že odvolání podáno bylo, bylo podáno včas, a měl je projednat. Na základě výše uvedených argumentů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a přikázal mu, aby jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1. 9. 2005, č. j. 3 T 54/2005-172, projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Dovolatel vadu rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. Ve své první alternativě dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Podstata tohoto dovolacího důvodu je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek (odvolání) odmítl nebo zamítl. Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku lze shledávat např. v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání pro jeho opožděné podaní, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak jen v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty. Nejvyšší soud zjistil, že obviněným uplatněné námitky dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplňují. Jeho dovolání však shledal zjevně neopodstatněným. Předně je nutno konstatovat, že odvolací soud provedl v opakovaném řízení o odvolání obviněného veškeré důkazy, tak jak je měl na mysli Nejvyšší soud v usnesení 7 Tdo 419/2006 ze dne 19. 4. 2006. Pro prověření tvrzení obviněného o podání písemného odvolání k Okresnímu soudu ve Strakonicích jeho vhozením do poštovní schránky v obci B. dne 11. 10. 2005 zejména vyslechl ve veřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2006 jak samotného obviněného, tak oba svědky M. S. a P. L., za jejichž přítomnosti se tak mělo stát, vyžádal si písemně zprávy od pošty v B. a zaměstnavatele P. L., a hodnotil listinné důkazy obsažené v trestním spise Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 3 T 54/2005. Nejvyšší soud se s obsahem provedených důkazů seznámil a konstatuje, že odvolací soud v nich měl dostatečnou oporu pro závěr, že proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích bylo podáno toliko jedno odvolání dne 12. 10. 2005, a to odvolání vypracované obhájcem obviněného. V této souvislosti nelze souhlasit s námitkou obviněného, že patrné rozpory v jeho výpovědi a ve výpovědích jím navržených svědků byly nepodstatné. Jakkoli výslechy provedené odvolacím soudem svým zaměřením výrazně přesáhly rámec události, která se měla odehrát v odpoledních hodinách dne 11. 10. 2005, měly položené otázky zásadní význam pro zjištění míry věrohodnosti těchto svědků. Právě jejich výpovědi totiž byly za situace, kdy okresnímu soudu nebyla doručena žádná písemnost, o které obviněný mluvil, a dotazem na poště v B. bylo zjištěno, že dne 11. 10. 2005 nebyla poštovní schránka poškozena, přičemž dopisy jsou z ní pravidelně vybírány několikrát denně, pro rozhodnutí odvolacího soudu navýsost podstatné. Lze přitom souhlasit s odvolacím soudem v tom, že pokud by práce, kvůli kterým se měl obviněný rozhodného dne sejít s oběma svědky, byly skutečně vykonány, zajisté by si byly všichni schopni zapamatovat alespoň nejpodstatnější okolnosti jejich provedení, tj. kdo z nich a kdy se na nich fyzicky podílel a jaká hodnota za ně byla poskytnuta jako protiplnění. A konečně, ani Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že obviněný se dne 24. 10. 2005 dostavil na podatelnu okresního soudu a domáhal se u tamní pracovnice, aby mu opatřila odvolání, které si osobně přinesl, razítkem s datem 11. 10. 2005, ačkoliv pokud by odvolání podal tak, jak později uváděl, k tomu neměl žádný rozumný důvod. Skutečnost, že ve spise se jím údajně podané odvolání nenachází, zjistil totiž nahlédnutím do spisu až o dva dny poté, kdy soudní pracovnice jeho výše uvedené žádosti nevyhověla. Tyto zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu vedly dovolací soud k důvodnému závěru, že procesní podmínky pro zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v daném případě splněny byly. Na závěr dlužno dodat, byť to nebylo předmětem dovolacího řízení (§265a tr. ř.), že i Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu, že v projednávané věci nebyly zákonné důvody pro navrácení lhůty. Podle §61 odst. 1 tr. ř. lze povolit navrácení lhůty k podání opravného prostředku toliko tehdy, pokud obviněný nebo jeho obhájce zmešká lhůtu z důležitých důvodů. Takovými vážnými důvody jsou jen události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě, jako jsou např. onemocnění v posledních dnech lhůty, úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce, živelní událost či nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku. O žádný z takových důvodů (ani jim podobných) se však v daném případě nejednalo, neboť za překážku ve výše uvedeném smyslu nelze považovat omyl obhájce v určení posledního dne lhůty pro podání opravného prostředku. Plnění povinností, příp. pokynů daných obviněným jeho obhájci, je interní záležitostí vzájemného vztahu mezi nimi a orgánům činným v trestním řízení nepřísluší jakkoli zasahovat do tohoto vztahu ani z něj vyvozovat tak závažné procesní důsledky, jakým je možnost dodatečného přezkoumávání pravomocného rozhodnutí. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 14. března 2007 Předseda senátu: JUDr. Juraj Malik

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/14/2007
Spisová značka:7 Tdo 263/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.263.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28