ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.444.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 444/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. května 2007 o dovolání obviněného J. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 To 2/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 5/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 54 T 5/2006, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy pokusu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. v bodě 1) rozsudku a ublížením na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. v bodě 2) rozsudku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené R. b. p., z. p., se sídlem ul. M., S. O., částku 308.320,- Kč a poškozené J. Š. částku 50.400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. H. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného J. H. proti výroku o vině, kterým byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. popsaným v bodě 2) rozsudku a poškozená J. Š. proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 To 2/2007, podle §258 odst. 1 písm. b), d) a f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. popsaným pod bodem 2) výrokové části napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 54 T 5/2006, a ve výroku o trestu a dále v části výroku o náhradě škody ohledně poškozené J. Š. a poškozené R. b. p., z. p., se sídlem ul. M., S. O.
Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem pokusu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 6. 5. 2006 v K., část P. B. v., okr. B., v rodinném domě na ul. H., krátce po incidentu s manželkou L. H., stále ve stavu prosté střední opilosti, v prostoru chodby, v blízkosti dveří do bytové části užívané manželi H., kde v danou chvíli stála J. Š., babička L. H., obviněný, vycházeje z těchto dveří při vědomí, že je ozbrojen bodnořezným nástrojem, který je způsobilý přivodit smrtelné poranění při průniku do tělních dutin, kde jsou uloženy životně důležité orgány, zcela bezdůvodně a nečekaně aktivním pohybem levé ruky, v níž držel masivní kuchyňský nůž s jednobřitým ostřím a zašpičatělou čepelí, délky 19 cm a šířky až 4,3 cm, J. Š. jedenkrát bodl tímto nožem do břicha, v důsledku čehož jmenovaná utrpěla bodné poranění trupu v oblasti břicha, napravo od pupku, vytvářející bodný kanál celkové délky nejméně 10 cm, orientovaný v předozadním směru, lehce vzhůru, pronikající šíří stěny do volné dutiny břišní, kde formou dvojité perforace zraňoval střevní kličky tenkého střeva, dále závěs střevní a horní pól pravé ledviny, z níž byl vytnut kus kůry velikosti 3x2x0,5 cm, a končící v zapobřišnicovém prostoru se silným krvácením do dutiny břišní a rozvojem úrazově krvácivého šoku s bezprostředním ohrožením života J. Š., když jejímu úmrtí bylo zabráněno bezodkladným poskytnutím odborné lékařské pomoci a urgentním operačním zákrokem a následným dlouhodobým léčením jmenované. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Za pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a za pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, obviněného odsoudil podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené R. b. p., z. p., se sídlem ul. M., S. O., částku 308.320,- Kč a poškozené J. Š. částku 67.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou J. Š. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 To 2/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zaměřil své námitky výslovně proti výroku o vině, kterým byl nově uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. za jednání popsané v bodě III. rozsudku odvolacího soudu, a v důsledku toho také proti výroku o trestu a té části výroku o náhradě škody, který se týká poškozených J. Š. a R. b. p., z. p., se sídlem ul. M., S. O.
Rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože jeho jednání bylo posouzeno jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., přestože nenaplnil subjektivní stránku tohoto trestného činu. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že při hodnocení subjektivní stránky trestného činu vycházel zejména z délky čepele použitého kuchyňského nože, přestože charakter zbraně podle něj nemůže být jediným kritériem svědčícím o jeho úmyslu usmrtit poškozenou J. Š. Připustil, že bodl poškozenou do dutiny břišní nožem s čepelí o délce 19 cm a šířce až 4,3 cm, ale údajně neměl v úmyslu poškozenou usmrtit a ani „neměl motiv, proč by měl být srozuměn s jejím usmrcením“, když ji nikdy v minulosti fyzicky nenapadl a útok nesměřoval na hrudník. Ohradil se také proti tomu, jak odvolací soud posoudil jeho jednání před a po útoku, tedy předcházející opakované výhrůžky o postřílení rodinných příslušníků a následné dobývání se do bytu, do kterého se uchýlila zraněná poškozená J. Š.. Namítl také, že útok nebyl dlouhodobý, opakovaný, výrazně intenzivní či brutální a že při útoku nepronesl žádné verbální projevy, z nichž by bylo možné dovodit jeho úmysl spáchat trestný čin vraždy.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v napadené části rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 To 2/2007, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla k dovolání obviněného J. H., že skutek zjištěný a popsaný v rozsudku odvolacího soudu naplňuje subjektivní stránku pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. O tom, že jednání obviněného směřovalo k úmyslnému způsobení závažnějšího následku v podobě usmrcení poškozené J. Š. svědčí podle nejvyšší státní zástupkyně nejen způsob provedení činu, druh použitého nástroje, způsob jeho použití, umístění bodné rány na těle poškozené, ale i okolnosti, které činu předcházely, zejména předchozí útok na manželku obviněného L. H., a také okolnosti, které po činu následovaly. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že všechny tyto dílčí skutečnosti jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a odvolací soud je hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu. Zdůraznila, že o nedostatku úmyslu by se dalo uvažovat jen za předpokladu, že by se smrtelný následek nápadně vymykal z logiky posuzovaného činu a jevil se jen nahodilým ve srovnání s tím, jakým způsobem byl útok proveden, jakého předmětu bylo k němu použito, s jakou intenzitou byl útok veden a proti jaké části těla směřoval. Pouze výrazný nesoulad mezi naznačenými charakteristikami útoku na straně jedné a předpokládaným smrtelným následkem, který by nenastal pouze v důsledku poskytnuté lékařské péče na straně druhé, by mohl být podle nejvyšší státní zástupkyně podkladem k tomu, aby jednání obviněného mohlo být právně kvalifikováno jiným způsobem. O takový nesoulad se však v této věci nejedná, a proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud pečlivě posuzoval právní otázku, zda jednání obviněného mělo být posouzeno jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a nebo jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. vzhledem k namítané absenci úmyslu obviněného spáchat trestný čin vraždy a přesvědčivě se s touto otázkou vypořádal na č. l. 519 a 520 spisu. Ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že obviněný spáchal pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud k tomu dodává, že subjektivní stránka trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. je naplněna tehdy, pokud pachatel jedná v úmyslu, byť eventuálním, usmrtit jiného člověka. Úmysl, jako volní vztah pachatele k následku jeho jednání musí být řádně soudem zjištěn a prokázán výsledky dokazování. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 a §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. zák.) zákon nepřikládá a priori žádnému důkazu zvláštní význam (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Při dokazování, zda pachatel jednal v úmyslu zavraždit poškozenou, je nutné vycházet i z okolností objektivní povahy, např. z okolností, za nichž došlo k útoku, jakým motivem byl pachatel veden, z jeho osobních vlastností a jeho vztahu k poškozené, z toho, co útoku předcházelo a jak byl proveden, jakého nástroje bylo použito, zda byl útok veden proti místům, kde jsou uloženy důležité orgány pro život atd. Pokud z těchto okolností lze dospět k závěru, že pachatel měl v úmyslu, byť eventuálním, spáchat vraždu, je možné uznat jej vinným tímto trestným činem, popřípadě jeho pokusem (srov. č. 62/1973, č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud učinil skutková zjištění obsahující všechny okolnosti potřebné pro posouzení subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. Soudy obou stupňů se motivem jednání obviněného, jeho osobními vlastnostmi a jeho vztahem k poškozené J. Š. zabývaly na č. l. 463 – 465 a 518 – 520 spisu a ztotožnily se se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, podle kterých bylo jednání obviněného podmíněno především souhrou jeho osobnostního svérázu, dlouhodobě rozvíjenou negativní osobní emoční a vztahovou bilancí, a to při pocitu frustrovanosti, když jednání obviněného bylo odbržděno požitím alkoholu. Jeho vztah k poškozené J. Š., která byla babičkou jeho manželky poškozené L. H., byl negativní. Proto podle znalce došlo po útoku obviněného na jeho manželku poškozenou L. H. k přenesení situační nevraživosti a trestajících tendencí vůči její babičce, poškozené J. Š., jako osobě, která v jeho subjektivním pohledu byla svými postoji a povahou jeho manželce blízká a přispívala k jeho trápení. Pokud poté obviněný nečekaně bodl poškozenou J. Š. nožem s čepelí o délce 19 cm a šířce až 4,3 cm, tj. zbraní, o níž věděl, že je způsobilá zapříčinit smrtelná zranění, do břicha, tedy do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány, takovým způsobem, že jí způsobil nejméně 10 cm hluboký bodný kanál, orientovaný v předozadním směru, pak s ohledem na jeho zjištěnou inteligenci a na jeho duševní stav, který byl zjištěn znaleckými posudky, musel vědět, že může poškozenou J. Š. usmrtit, když ji do inkriminovaného místa nezasáhl náhodně a ani poškozená nijak nepřispěla (např. vlastním pohybem) k tomu, že byla ránou zasažena právě tato část jejího těla.
Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že úmysl pachatele způsobit jinému těžkou újmu na zdraví, popř. smrt, nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je však třeba zvážit i další okolnosti případu, jako jsou způsob použití tohoto předmětu, intenzita vedeného úderu apod. (srov. č. 35/1991 Sb. rozh. tr.).
Jednoznačný závěr o srozumění obviněného se způsobeným smrtelným následkem lze podle názoru odvolacího soudu učinit jak z toho, co útoku předcházelo, tak i z následného chování obviněného. Obviněný před tím, než zaútočil na poškozenou J. Š. napadl s jiným nožem v ruce poškozenou L. H. v úmyslu způsobit jí vážné zranění, k čemuž nedošlo jen díky její velmi aktivní obraně. Útoku obviněného na jeho manželku poškozenou L. H., kterým spáchal pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a na její babičku poškozenou J. Š., kterým jí reálně ohrozil na životě, rovněž předcházelo opakované vyhrožování fyzickou likvidací celé rodiny. Následné jednání obviněného po útoku na poškozenou J. Š., který nejenže neučinil nic k tomu, aby jím způsobený následek (hrozící smrt poškozené J. Š.) nenastal (např. přivoláním lékařské pomoci), ale naopak se snažil až do příjezdu Policie České republiky, neustále ozbrojen nožem, vyrazit dveře a dostat se do bytu, kde se ukrývala těžce zraněná poškozená J. Š., svědčí o tom, že byl s následkem svého jednání srozuměn.
V této souvislosti je třeba připomenout stanovisko judikatury, že pokud lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane či nenastane, vyjadřuje jeho kladné stanovisko k oběma možnostem, pak lze dovodit jeho srozumění s takovým následkem ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. a z hlediska subjektivní stránky se tak jedná o nepřímý úmysl. Vzhledem ke způsobu provedení útoku, jeho intenzitě, charakteru zbraně, místa na těle poškozené, do kterého byl útok veden, jakož i zjištění, že pachatel nemohl počítat se žádnou konkrétní okolností, která by mohla smrtelnému následku zabránit, vyjadřuje stav lhostejnosti pachatele k usmrcení poškozené jeho srozumění s tímto následkem. Proto takový čin lze za splnění dalších podmínek kvalifikovat jako trestný čin vraždy podle §219 tr. zák., a nikoli pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 11 Tdo 743/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod č. T-590, sv. 25/2004). Z výše uvedených okolností případu je zcela zřejmé, že lhostejným postojem obviněného k tomu, zda smrtelný následek u poškozené nastane, bylo vyjádřeno jeho kladné stanovisko i k tomu, že by poškozenou usmrtil (srov. č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Ze všech těchto okolností vyplývá, že odvolací soud správně dospěl k závěru, že obviněný jednal v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. a naplnil tak subjektivní i objektivní stránku pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek