ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.465.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 465/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. května 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 1/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 7 T 1/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. (za užití §143 odst. 1 tr. zák.), kterého se dopustil tím, že (stručně uvedeno) v přesně nezjištěný den od 21. 4. 1997 do 16. 8. 2001, na směnce vystavené dne 21. 4. 1997 na jeho řad p. B. B. jako výstavcem, znějící na částku 420.000,- Kč s termínem splatnosti dne 30. 8. 1997, změnil – přepsal daný údaj na datum 30. 8. 1999, čím zastřel, že již dne 30. 8. 2000 došlo k marnému uplynutí promlčecí doby a tedy zániku jeho nároku z předmětné směnky a poté nechal dne 30. 8. 2001 doručit Krajskému soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu vůči žalovaným B. B. a V. Z., jakožto avalovi dané směnky, soud tomuto návrhu vyhověl, byl nařízen výkon rozhodnutí a došlo i k nařízení exekuce na majetek V. Z.
Za to byl odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, se zařazením podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odkázání V. Z. a s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu. Nově pak podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let, a to za současného vyslovení dohledu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně uvedl, že si je vědom, že z tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění a proto namítá, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu I. stupně není trestným činem. Je toho názoru, že při důsledném respektování především zásady in dubio pro reo, nemohou být zjištění soudu podkladem pro závěr, že se daným skutkem dopustil jakéhokoliv deliktu podle trestního zákona. Sám, že popírá svoje zavinění s tím, že směnka neměla vyplněný datum splatnosti. Anomálie poslední číslovky vysvětluje tím, že se mohl při vypisování splést a dodatečně psát správnou číslovku, případně použil jiného mechanizmu jejího psaní, což občas dělává. Ani jeden z těchto postupů, že ale nesvědčí o padělání již existujícího údaje na směnce. Ve věci, že existují dvě skupiny svědeckých výpovědí, a to v jeho prospěch a neprospěch, obě skupiny mají vzájemné rozpory snižující jejich věrohodnost a lze proto dovodit pouze určitou pravděpodobnost, že k přepsání datumu došlo. Druhá skupina důkazů pak svědčí pro eventualitu, že tomu tak nebylo. Situaci přitom nemění ani oba posudky z oboru ručního písma, resp. technického zkoumání listin, které uvádí pouze určité eventuality na základě určité míry pravděpodobnosti, nikoliv však jednoznačné závěry. Poukázal rovněž na výsledky občanskoprávního řízení souvisejícího s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, kde ze strany osob povinných ze směnky nezazněla námitka ohledně přepisu jakéhokoliv údaje v ní uvedeného, když navíc toliko v tomto řízení byl k dispozici originál směnky. V civilním řízení, že tak nebyly pochybnosti o pravosti směnky a přes vydání odsuzujícího rozsudku v trestní věci, které bylo civilnímu soudu známo, nebyl shledán důvod k povolení obnovy řízení. Obviněný proto navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Hradci Králové přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jím uplatněné námitky stojí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu. V posuzované věci, že neexistuje ani nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu citovaného dovolání obviněného je ale zřejmé, že námitky obviněného ve své podstatě nevychází ze skutku zjištěného soudem I. stupně a potvrzeného soudem odvolacím, ale jsou zaměřeny na dosažení jeho změny v té části, kde bylo soudem po skutkové stránce vzato za prokázané, že na předmětné směnce byl napsán termín její splatnosti dne 30. 8. 1997 a obviněný tento údaj přepsal na datum 30. 8. 1999, aby tak zastřel marné uplynutí promlčecí lhůty a zánik jeho nároku ze směnky. Obviněný tak v podstatě v dovolání popírá pro jeho vinu podstatná skutková zjištění a v rozporu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhá jejich změny a na základě toho i rozhodnutí o jeho nevině. Tohoto cíle se tak, při vědomí výkladu daného důvodu dovolání, evidentně snaží dosáhnout tvrzením o úplnosti skutkových zjištění a že skutek popsaný ve výroku rozsudku krajského soudu není trestným činem, ale konkrétně z hlediska právního posouzení tohoto skutku nic nenamítá. Stejně tak obviněný nenamítá ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Takovýto rozpor přitom neshledal ani Nejvyšší soud, když otázkou zda a kdo přepsal datum splatnosti na směnce se podrobně zabývaly soudy obou stupňů a své úvahy a závěry ohledně hodnocení důkazů logicky a řádné odůvodnily.
Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkou obviněného, která stojí mimo rámec uplatněného důvodu dovolání, tj. že směnka neměla vyplněný datum splatnosti a mohl se splést či jinak psát číslovku při vypisování směnky, že závěr o přepsání datumu je pouze určitou pravděpodobností.
Protože obviněný pouze v obecné rovině učinil hmotně právní námitku, že v rozsudku uvedený skutek není trestným činem, aniž jakkoliv konkretizoval, kterou stránku skutkové podstaty považuje za nenaplněnou a v kterých konkrétních znacích, Nejvyšší soud rovněž obecně konstatuje, že se touto otázkou zabýval ale v právním posouzení skutku vady neshledal.
Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš