ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.475.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 475/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 6 To 603/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 5/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 4 T 5/2006, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 26. 9. 2005 v H. , okres O. , na ulici v blízkosti autobusové zastávky kolem 20:00 hodin jako řidič osobního vozidla zn. R. K. nesledoval náležitě situaci v silničním provozu, v důsledku čehož přehlédl podnapilého chodce M. B. , který přecházel vozovku z levé strany na pravou ve směru jízdy obviněného v době, kdy jeho osobní vozidlo bylo vzdáleno 56,9 m a v čase 0,55 s před střetem se otočil čelem proti vozidlu, v důsledku čehož došlo ke střetu, při kterém utrpěl zranění – otřes mozku, částečné uvolnění horních vnitřních řezáků, sériovou zlomeninu 3. až 9. žebra vpravo s vniknutím vzduchu a krvácením do pravé pohrudniční dutiny s následným kolapsem pravé plíce, zhmoždění pravé plíce a neúplnou zlomeninu vřetenní kosti pravého předloktí bez posunu úlomků s dobou léčení do 6. 2. 2006.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 6 To 603/2006, odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem okolnostem skutkového děje a znalecký posudek, o který soud své rozhodnutí opírá, nebere v úvahu všechny okolnosti, které obsahuje ohledání místa dopravní nehody. Nebere v úvahu zejména množství 2,45 g/kg alkoholu v krvi poškozeného. Soud se podle něj nezabýval při vzniku následku uvedeného v §224 tr. zák. jednáním obviněného a poškozeného, kdy zde spolupůsobilo více příčin. Soud nehodnotil každou příčinu, co do jejího významu pro vznik následků zvlášť a neurčoval její důležitost pro následek. Soud se dále údajně nevypořádal s rozpory ve výpovědi poškozeného. Otázkou, kterou se soud vůbec nezabýval zůstává, kdy poškozený vůbec vozovku přecházel. Namítá, že skutkový děj mohl probíhat jinak, že poškozený, když přecházel vozovku mimo přechod a byl v silně podnapilém stavu, mohl po přejití vozovky a vstupu na vyvýšený travnatý pás oddělující vozovku od chodníku dostat tzv. balanc a tak se vrátit zpět do vozovky. Tím lze podle obviněného bez spekulací vysvětlit, jak se před přijíždějící vozidlo poškozený dostal z pravé strany a proto jej obviněný nemohl vidět přecházet vozovku. Z hlediska obhajoby nebylo údajně prokázáno, že poškozený před přijíždějícím vozidlem přecházel, ale je to jen vyvratitelná domněnka obžaloby, ke které se soud přiklonil a snažil se ji ve svých konstrukcích prokázat. Obviněný zopakoval, že soud náležitě nezjistil skutkový stav věci a své závěry opírá o nezjištěné skutečnosti, žádným způsobem nevzal v úvahu a nevyhodnotil výpověď svědka J. K. Výpověď poškozeného B. u hlavního líčení vykazuje rozpory s výpovědí v přípravném řízení, lze se proto podle obviněného domnívat, že výpověď je účelová. Jestliže si tedy chodec počínal v rozporu se zákonem, a tak vyvolal nebezpečnou situaci, bylo z hlediska nedbalostního zavinění nezbytné vyhodnotit, zda mohl takovéto chování dalšího účastníka silničního provozu obviněný předpokládat a počítat s ním. Z důkazů, jež byly dosud provedeny nevyplývá, že by mohl před střetem z jakékoli skutečnosti zjistit, že se ve vozovce nachází podnapilá osoba, a proto mu nelze přičítat k tíži, že při dodržení rychlosti jízdy odpovídající situaci na přímém úseku, nereagoval na diskontinuitu na vozovce. Z hlediska nedbalostního zavinění existuje podle obviněného kromě míry povinné opatrnosti i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit v konkrétním případě. O zavinění z nedbalosti může jít jen tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. V jeho případě však údajně nebylo prokázáno, že by nezachoval míru povinné opatrnosti, tj. že by řídil automobil vyšší rychlostí, než jaká by odpovídala dané situaci. Obviněný namítal, že na daném místě a za daných podmínek nemohl počítat s nebezpečným počínáním podnapilého chodce, o jehož pohybu na vozovce v době bezprostředně předcházející dopravní nehodě vůbec nevěděl a ani vědět nemohl. Nelze ho tedy činit odpovědným za zavinění, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti podle §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Opavě i usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle §265l tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti však obviněný převážně namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá podle něj pouze námitka nedostatku zavinění ve formě alespoň nedbalosti nevědomé ve smyslu §5 písm. b) tr. zák., neboť v daném místě a čase nemohl předvídat neopatrné chování podnapilého chodce, které bylo hlavní příčinou dopravní nehody. Státní zástupce považuje dovolání v této části za zjevně neopodstatněné. Je nepochybné, že chování poškozeného, který v podnapilém stavu přecházel vozovku mimo vyznačený přechod, se na vzniku dopravní nehody významným způsobem podílelo, avšak jeho spoluzavinění nemá žádný vliv na skutečnost, že k dopravní nehodě došlo v obci v blízkosti autobusové zastávky, kde lze zvýšený pohyb chodců očekávat a v době kolem 20:00 hodin, kdy se ještě chodci na ulici běžně vyskytují. Tyto skutečnosti měly obviněného vést k větší pozornosti, než jakou skutečně řízení vozidla věnoval.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti úplnosti dokazování, hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem okolnostem skutkového děje a znalecký posudek nebere v úvahu všechny okolnosti, které obsahuje ohledání místa dopravní nehody, zejména pak množství 2,45 g/kg alkoholu v krvi poškozeného, že soud nehodnotil každou příčinu, co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a neurčoval její důležitost pro následek a nevypořádal se s rozpory ve výpovědi poškozeného, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, že skutkový děj mohl probíhat jinak, že soud náležitě nezjistil skutkový stav nebo že nevzal v úvahu a nevyhodnotil výpověď svědka K. , neboť jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Pokud jde o námitku obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu, je zřejmé, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Tyto námitky obviněného však také směřují prioritně proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů a zpochybňují soudy zjištěnou a prokázanou skutečnost, že obviněný neregistroval pohyb poškozeného ve vozovce, ač s ohledem na viditelnostní poměry jej vidět měl a mohl, že tedy náležitě nesledoval situaci v silničním provozu. Námitky, že nebylo prokázáno, že nezachoval míru povinné opatrnosti nebo že nemohl počítat s nebezpečným chováním podnapilého chodce, jsou tedy námitkami skutkového charakteru, které uplatněný dovolací důvod ani jiný dovolací důvod nenaplňují a jsou v rozporu s výrokem o vině založeny na popření především zjištění soudů, že obviněný přehlédl poškozeného, který přecházel vozovku z levé strany na pravou, ve směru jeho jízdy v důsledku čehož došlo ke střetu.
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš