ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.506.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 506/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. května 2007 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného K. J., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 4 To 65/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 9/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 50 T 9/2005, byl obviněný K. J. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti (výkonu funkce statutárního orgánu) na dobu 7 let.
Odvolání obviněného, které podal proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 4 To 65/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Podstata trestného jednání spočívala v tom, že (stručně uvedeno) v úmyslu získat majetkový prospěch, jako statutární orgán společnosti S., a. s., dal pokyn k zaúčtování a zahrnutí do nákladů snižujících základ daně fakturu znějící na částku 10.428.000 USD (311.327.940,- Kč) za plnění ze smlouvy č. …, ačkoli věděl, že nedošlo k zdanitelnému plnění a smluvnímu plnění ze strany kyperské společnosti F. T. L. a způsobil tak českému státu zastoupenému Finančním úřadem K. škodu ve výši 108.964.800,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto důvodu dovolání obviněný odůvodnil tím, že se nedopustil žádného protiprávního jednání, protože při absenci jeho pokynu k zaúčtování a zahrnutí do nákladů snižujících základ daně faktury, nekorespondují skutková zjištění s hmotně právním posouzením věci. Je proto přesvědčen, že jeho odvolání mělo být vyhověno a měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný neuvedl jedinou konkrétní námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Jedinou konkrétní námitkou je tvrzení o absenci dovolatelova pokynu k zahrnutí předmětné faktury do nákladů snižujících základ daně, jak je ovšem jednoznačně konstatováno v tzv. skutkové větě. Pokud obviněný namítá absenci takovéhoto pokynu, jde o námitku, kterou se domáhá zásadní změny skutkového základu napadených soudních rozhodnutí a která neodpovídá obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O skutkovém charakteru uplatněné námitky, že svědčí také argumentace obsažená v doplňku dovolání, podle které měl být obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že spáchal souzený skutek. Obviněný přitom neuvádí ani žádné konkrétní námitky proti rozsahu dokazování nebo hodnocení důkazů soudy, ze kterých by bylo možno dovodit existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný pouze formálně namítá nesoulad mezi skutkovými zjištěními a hmotně právním posouzením věci ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když nevychází z popisu skutku jak byl zjištěn soudem I. stupně a potvrzen soudem odvolacím, ale vychází ze své verze skutkového děje, která je založena na popírání zjištění soudů, že to byl právě on, kdo dal pokyn k zaúčtování předmětné faktury a jejího zahrnutí do nákladů snižujících základ daně. Takováto námitka ale není způsobilá založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, protože nesměřuje proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti správnosti skutkových zjištění samotných, jejichž změny se obviněný fakticky domáhá.
Soud I. stupně přitom v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl celou řadu důkazů z nichž vycházel při svém rozhodování a na základě kterých hodnotil obhajobu obviněného jako nevěrohodnou, resp. ji považoval za vyvrácenou. Na základě podrobného a řádného zhodnocení provedených důkazů tak dospěl k závěru mj. o tom, že to byl právě obviněný, kdo dal příkaz k zaúčtování předmětné faktury. Tento závěr soudu je logickým vyústěním hodnocení provedených důkazů a mezi tímto hodnocením, skutkovými závěry a jejich hmotně právním posouzením, neshledal Nejvyšší soud žádný, natož pak extrémní rozpor.
Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš