ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.523.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 523/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2007 o dovolání obviněného R. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 4 To 8/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 19/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 40 T 19/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem padělaní a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 108/2003 a ve věci Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 165/2004, podle §250 odst. 4 tr. zák., §36 odst. 2 tr. zák. (správně §35 odst. 2 tr. zák.) k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň bylo podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vysloveno zabrání věci. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody.
Kromě toho bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně rozhodnuto také ohledně obviněného Bc. P. Ch. a J. K.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podali odvolání obviněný R. D., státní zástupce v neprospěch obviněného R. D. a jeden z poškozených. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 4 To 8/2006. Z podnětu odvolání obviněného R. D. a státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně podle §259 odst. 2 tr. ř. doplněn v neúplném výroku o souhrnném trestu tak, že podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 6 T 108/2003, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 9 To 249/2003 (správně 9 To 249/2004), a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 2 T 165/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 To 686/2005, a další obsahově navazující rozhodnutí. Odvolání poškozeného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný R. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Výrok tohoto rozsudku napadl v rozsahu zahrnujícím to, že jím byl ponechán beze změny rozsudek Krajského soudu v Brně co do výroku o jeho vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutkem, který zjistily soudy, nenaplnil znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Výhrady vznesl zejména proti tomu, že by na jeho straně bylo dáno úmyslné zavinění a že by znaky uvedeného trestného činu naplnil po subjektivní stránce. Poukázal na to, že při svém vzdělání nemohl vymyslet, zorganizovat a zajistit tak komplikovanou machinaci, o jakou v dané věci šlo, a že byl ve svém jednání veden třetími osobami. Uvedl, že byl motivován snahou na sebe převést část finančních prostředků, které byly získány trestnou činností třetích osob. Podle obviněného měl být skutek u něho správně posouzen jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný R. D. po společné předchozí dohodě s nezjištěnými pachateli dne 13. 6. 2003 v O. v pobočce Ž. b., a. s., prokázal svoji totožnost na základě padělaného občanského průkazu na jméno Ing. V. F. opatřeného vlastní fotografií obviněného a jako zástupce vlastníka, obchodní společnosti F. h., a. s., podal žádost o odkup podílových listů otevřených podílových fondů Ž. i. s. Ž.-T., a. s., a to o. f. a R. f., současně zde dal pokyn k převodu peněžní částky za odkup na účet, který si k tomuto účelu dne 27. 5. 2003 zřídil na základě téhož padělaného občanského průkazu, poté, co byla bankou na tento účet převedena částka 19.739.128,63 Kč za odkoupené podílové listy, požádal dne 23. 6. 2003 o hotovostní výběr, dále dne 26. 6. 2003 v pobočce Ž. b., a. s., v B. provedl s použitím padělaného občanského průkazu výběr hotovosti ve výši 19.500.000,- Kč z účtu, na který byly prostředky za odkup podílových listů převedeny, a s těmito penězi naložil tak, že částku 2.000.000,- Kč předal obviněnému J. K. na úhradu svého dluhu, částku 500.000,- Kč si ponechal pro sebe a částku 17.239.128,63 Kč předal nezjištěným osobám, čímž způsobil obchodní společnosti F. h., a. s., škodu ve výši 19.739.128,63 Kč.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí mimo jiné tím, že uvede někoho v omyl, způsobí-li uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. ve znění účinném v době činu se dopustil mimo jiné ten, kdo na sebe nebo jiného převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, získal-li uvedeným činem značný prospěch. Značným prospěchem se rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a nedosahující částky 5.000.00,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.)
Skutkový stav, který v posuzované věci zjistily soudy, evidentně naplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a nikoli znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.
Okolnost, že obviněný se posuzovaného jednání dopustil v součinnosti s jinými osobami a v návaznosti na jejich jednání, nezbavuje jeho skutek znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Lze připustit, že celá machinace byla komplikovaná, že se skládala z řady více dílčích aktů, mezi nimiž byla úzká věcná návaznost a časová posloupnost, že vyžadovala vyšší míru speciálních znalostí v oboru obchodování s podílovými listy otevřených podílových fondů a že předpokladem jejího úspěšného provedení byla i suma informací o tom, jaké podílové listy obchodní společnost F. h., a. s., drží, kdo je oprávněn jejím jménem jednat apod. Připustit je možné také to, že šlo o znalosti a informace, které se svou povahou a rozsahem vymykaly z rámce dosavadních životních zkušeností obviněného, jeho vzdělání apod., což se projevilo mimo jiné tím, že obviněný nebyl iniciátorem či organizátorem posuzované machinace. Přesto zůstává skutečností, že obviněný se do této machinace zapojil způsobem představujícím provedení takových dílčích úkonů, které byly samotným jádrem celé machinace, byly nezastupitelné a nenahraditelné z hlediska dosažení účelu machinace a měly rozhodující význam pro její uskutečnění. Proto nelze o účasti obviněného na celé věci uvažovat jinak, než jako o pachatelství, resp. spolupachatelství trestného činu, jímž byly peníze získány. Obviněný se totiž do celé machinace zapojil jednáním zaručujícím to, že banka převede na účet obviněného a tedy do jeho volné a neomezené dispozice peněžní ekvivalent hodnoty podílových listů, kterých se týkal fingovaný odkup. Obviněný při tom naplnil všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť oklamal pracovníky banky v tom, že se vydával za osobu oprávněnou jednat jménem majitele podílových listů a předstíral, že jím podaná žádost o odkup podílových listů je žádostí jejich majitele. V důsledku tohoto omylu na straně pracovníků banky proběhly operace, jako by šlo o skutečný odkup podílových listů, včetně toho, že podílové listy opustily sféru vlastnictví jejich dosavadního majitele obchodní společnosti F. h., a. s., které tak byla způsobena škoda, a toho, že banka převedla peněžní ekvivalent hodnoty podílových listů do dispozice obviněného, což znamenalo jeho obohacení, resp. obohacení i dalších osob, kterým obviněný peníze po jejich výběru z účtu odevzdal. Následkem činu obviněného byla škoda v celkové výši 19.739.128,63 Kč, tj. ve výši částky, kterou banka převedla na účet obviněného, bez ohledu na to, že obviněný sám pro sebe použil jen částku 2.500.000,- Kč (2.000.000,- Kč na splacení dluhu a 500.000,- Kč pro vlastní potřebu) a že zbytek, byť několikanásobně vyšší, odevzdal osobám, podle jejichž instrukcí jednal. Obviněný bez ohledu na míru svého vlastního konečného prospěchu odpovídá za celou škodu, která je škodou velkého rozsahu. Žádné pochybnosti nejsou ani o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., tedy o úmyslném zavinění obviněného. Obviněný dobře věděl, že není oprávněn jednat za obchodní společnost F. h., a. s., vědomě se vydával za osobu, která k tomu oprávněna byla, výslovně požádal o odkup evidentně cizích podílových listů a o převedení peněz na svůj účet, který si nechal založit právě k tomuto účelu a k tomu, aby z něho mohl peníze v hotovosti vybrat a aby si je mohl zčásti ponechat a zčásti odevzdat osobám, podle jejichž pokynů postupoval. Z těchto okolností je jasné, že obviněnému byla zřejmá jak nelegální podstata operace, tak její podvodný charakter a že ji provedl záměrně, přičemž byl motivován snahou získat část výtěžku také pro sebe. Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. je plně podložený uvedenými zjištěními.
Posuzovat skutek obviněného R. D. jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. je vyloučeno z toho důvodu, že peníze převedené bankou na jeho účet nebyly věcí, která by byla získána trestným činem spáchaným j i n o u osobou, to znamená osobou odlišnou od obviněného. Vztah mezi trestným činem podílnictví (§251 tr. zák.) a trestným činem, z něhož věc pochází (v daném případě trestným činem podvodu), je založen na tom, že pachatel trestného činu podílnictví nesmí mít žádnou účast na spáchání toho trestného činu, jímž byla věc získána, tedy nesmí být jeho pachatelem (§9 odst. 1 tr. zák.), spolupachatelem (§9 odst. 2 tr. zák.) ani účastníkem ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci (§10 odst. 1 tr. zák.). V posuzovaném případě byl obviněný pachatelem, resp. spolupachatelem trestného činu podvodu, jímž byly peníze získány, a proto nepřichází v úvahu kvalifikovat jeho skutek jako trestný čin podílnictví.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec