ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.534.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 534/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 5 To 113/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 2/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. 33 T 2/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., §140 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali odvolání obviněný M. K. a státní zástupce v neprospěch obviněného. Jak obviněný, tak státní zástupce podali odvolání jen proti výroku o trestu. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 5 To 113/2006. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. K. byl odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Odvolání obviněného M. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl ve výroku o částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě a o novém uložení trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné než právní posouzení skutku. Vytkl, že Vrchní soud v Olomouci nesprávně interpretoval a nedostatečně aplikoval ustanovení trestního zákona o polehčujících okolnostech, a to ustanovení §33 písm. h), ch), j) tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadenou část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a aby zamítl odvolání státního zástupce podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod tento dovolací důvod nespadají námitky, které se týkají přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že vadný je výrok o vině, lze cestou dovolání napadat výrok o trestu z hmotně právního důvodu zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze dovoláním napadat výrok o trestu s námitkami proti jeho přiměřenosti, proti způsobu, jímž soud hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti, apod. Vyplývá to ze samotné podstaty dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě těch nejzávažnějších vad při ukládání trestu, kterými jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, jak je to stanoveno v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto ustanovení upravuje zákonný dovolací důvod speciálně a výslovně uplatnitelný jen proti výroku o trestu. Z této povahy uvedeného dovolacího důvodu plyne, že prostřednictvím jiných dovolacích důvodů zásadně nelze výrok o trestu napadat. Zřejmé je to také z porovnání ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a z jejich vzájemného vztahu. Jestliže by se přijal výklad, podle něhož „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i uložení nepřiměřeného trestu a porušení ustanovení §33 tr. zák. o polehčujících okolnostech nebo ustanovení §34 tr. zák. o přitěžujících okolnostech, pak by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl, postrádalo by logiku, nemělo by žádný význam, bylo nefunkční a nadbytečné, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy spadalo pod „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I když při ukládání trestu jde o aplikaci hmotného práva (trestního zákona), není možné výrok o trestu napadat prostřednictvím hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který má rovněž hmotně právní povahu. Za situace, kdy jsou oba uvažované dovolací důvody spojeny s aplikací hmotného práva, má ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ten význam, že v souladu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku zužuje možnost napadat výrok o trestu, omezuje ji jen na tak závažné porušení hmotného práva, jakým je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a vylučuje z této možnosti jiná porušení hmotného práva při ukládání trestu týkající se jeho přiměřenosti.
Pro úplnost je třeba dodat, že obviněnému byl uložen trest, který co do druhu zákon připouští, a pokud jde o trest odnětí svobody, byl uložen ve výměře sedmi roků v rámci sazby stanovené v §140 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od pěti let do deseti let. Obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nenamítal uložení nepřípustného druhu trestu ani uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Obviněný sice deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují, neodpovídají mu a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec