ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.540.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 540/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2007 o dovolání obviněného R. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 9 To 531/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 148/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 8 T 148/2001, byl obviněný R. Č. uznán vinným třemi trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. Kromě toho bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 3 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal obviněný odvolání s tím, že napadl celou odsuzující část rozsudku. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 9 To 531/2006. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odsst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že trestnost činů zanikla s ohledem na to, že pominula jejich nebezpečnost pro společnost. Obviněný spojoval tuto námitku s tím, že trestné činy spáchal před téměř sedmi lety a že od té doby vedl řádný život. V souvislosti s tím vyjádřil názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, v jehož rámci mu je garantováno právo na projednání věci v přiměřené době. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost je jednou z forem zániku trestnosti. Podle §65 tr. zák. trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost.
Obviněný byl odsouzen pro trestné činy, které spáchal ve dnech 1. 3. 2000, 3. 3. 2000, 10. 4. 2000, 26. 7. 2000 a 17. 7. 2001, všechny proti poškozené D. K. ml. Ze samotného časového odstupu, který tu je mezi dobou spáchání trestných činů a dobou rozhodnutí soudů, nelze vyvozovat splnění podmínek zániku trestnosti podle §65 tr. zák.
Změnou situace ve smyslu §65 tr. zák. se rozumí změna společenských poměrů, která podstatným způsobem ovlivňuje hodnocení významu chráněných zájmů, dotčených konkrétním trestným činem. Jde o změnu v nazírání společnosti na hodnoty, které jsou obsahem chráněných zájmů, přičemž tato změna je důsledkem nikoli samotného časového odstupu, nýbrž změn politických, ekonomických, sociálních apod.
Vzhledem k osobě pachatele zaniká trestnost činu, jestliže pachatel po spáchání činu přestal být nebezpečný v důsledku takové změny svého chování, která jasně svědčí o jeho trvalé nápravě. Tento závěr však nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že pachatel v době po spáchání činu vedl běžný řádný život, nýbrž z toho, že svůj postoj k zájmům, které činem porušil, prokázal nějakým mimořádným kladně hodnoceným způsobem.
V posuzovaném případě evidentně nebylo splněno žádné z alternativních kritérií zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §65 tr. zák.
Tří trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil v podstatě tím, že opakovaně vyhrožoval poškozené mimo jiné tím, že ji zabije, a své výhrůžky provázel ve dvou případech skutečným fyzickým napadením poškozené a v jednom případě kopáním do balkonových dveří, za nimiž se poškozená nacházela. Trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil fyzickým napadením poškozené na ulici. Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil dalším fyzickým napadením poškozené, při kterém jí způsobil vykloubení zevního konce klíční kosti s dobou léčení nejméně 15 dnů. Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. se obviněný dopustil neoprávněným vniknutím na balkon u bytu poškozené ve třetím poschodí a kopáním do balkonových dveří vedoucích dovnitř bytu. Ve všech případech tedy jednání obviněného směřovalo proti takovým chráněným zájmům, jejichž konkrétní podoba je co do významu hodnocena stejně jak v době, kdy byly trestné činy spáchány, tak v době, kdy o nich soudy rozhodovaly. Ve společnosti nedošlo k žádným politickým, ekonomickým, sociálním, kulturním ani jiným změnám, které by mohly být podkladem pro úsudek, že se v nazírání na dotčené zájmy a způsob jejich porušení či ohrožení změnila situace.
Pokud jde o osobu obviněného, je namístě závěr, že po spáchání posuzovaných trestných činů vedl řádný život, avšak šlo o běžný způsob života bez toho, že by obviněný nějakým mimořádným kladným aktem ve prospěch těch zájmů, které předtím porušil či ohrozil, prokázal skutečně trvalou a nezvratnou nápravu. Okolnost, že obviněný po spáchání trestných činů vedl řádný život, je třeba hodnotit sice ve prospěch obviněného, přesto obezřetně, a to vzhledem k tomu, že posuzovaným trestným činům předcházela dvě odsouzení pro úmyslné trestné činy k nepodmíněným trestům odnětí svobody, přičemž zhruba dva roky po propuštění z výkonu předchozího trestu obviněný začal páchat nyní posuzované trestné činy. Pominout nelze rovněž to, že v posuzovaném případě šlo celkem o pět trestných činů spáchaných proti téže poškozené a že se tedy nejednalo jen o nějaké náhodné či ojedinělé vybočení. Obviněný tím projevil hlubší a trvalejší nepřátelské zaměření proti poškozené. Ani z hlediska osoby obviněného tedy nelze považovat za splněné podmínky zániku trestnosti ve smyslu §65 tr. zák.
Je možné uvažovat o tom, že délka řízení zasáhla do práva obviněného na projednání věci v přiměřené době, avšak to není důvodem pro zrušení napadeného rozsudku. Krajský soud v Plzni porušení tohoto práva přiměřeným způsobem kompenzoval zmírněním trestu, který byl obviněnému uložen nakonec jako podmíněný trest odnětí svobody ve výměře nepatrně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby s kratší zkušební dobou, navíc bez vyslovení dohledu.
Nejvyšší soud tedy neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval do napadeného rozsudku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Tyto námitky byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, to znamená o aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav zjištěný soudy. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se tedy otázkou právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec