ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.578.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 578/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2007 dovolání obviněného J. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 14/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. 2 T 14/2005, ohledně obviněného J. R.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně přikazuje, aby věc obviněného J. R. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. 2 T 14/2005, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na pět let při současném zrušení výroku o trestu v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 T 88/2005. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnost G., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného R. R.
Odvolání obviněného J. R. bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. opřel o námitku, že Krajský soud v Praze provedl veřejné zasedání o odvolání bez jeho přítomnosti a že od tohoto soudu neobdržel zásilku obsahující předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o jeho konání. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutek uvedený ve výroku o vině je popsán tak, že není zřejmé, jakým jednáním a koho uvedl v omyl, kdo se obohatil a ke škodě koho se tak stalo, a zejména zpochybnil závěr, že by škoda byla způsobena obchodní společnosti G., a. s. Vyjádřil názor, že šlo jen o soukromoprávní vztah, který neměl být řešen prostředky trestního práva. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyvozoval z předchozích dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Kladně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. ohledně obviněného J. R. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části, v níž je založeno na dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Přihlížel přitom jen k námitkám, které svým obsahem korespondovaly se zákonnými dovolacími důvody, a nezabýval se tou částí dovolání, v níž se obviněný zaměřil na jiné otázky, zejména na vztah usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloby a rozsudku z hlediska totožnosti skutku.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Námitky obviněného se týkaly veřejného zasedání, které Krajský soud v Praze konal o odvolání. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze nařídila veřejné zasedání na 19. 12. 2006 a nechala o něm vyrozumět obviněného (nikoli předvolat), jeho obhájce a Krajské státní zastupitelství v Praze. Zatímco obhájci a státnímu zastupitelství bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručeno dne 8. 12. 2006, obviněnému do vlastních rukou se tohoto dne doručit zásilku nepodařilo a proto poštovní doručovatelka uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu k jejímu vyzvednutí. Obviněný si tak zásilku, jejímž obsahem bylo vyrozumění o veřejném zasedání, vyzvedl dne 11. 12. 2006. Tohoto dne mu tedy bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručeno. Dokazuje to tzv. dodejka opatřená vlastnoručním podpisem obviněného a připojená ke spisu (č. l. 246). S okolností, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, koresponduje úřední záznam rovněž založený ve spise (č. l. 247) a zachycující obsah telefonického sdělení, jímž obviněný prostřednictvím svého spolupracovníka dne 18. 12. 2006 oznámil Krajskému soudu v Praze, že se nemůže k veřejnému zasedání dostavit z důvodu onemocnění angínou. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil a Krajský soud v Praze rozhodl konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného.
Tímto postupem Krajský soud v Praze neporušil žádné ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Obviněného řádně a včas o veřejném zasedání vyrozuměl v souladu s obecnými ustanoveními o veřejném zasedání uvedenými v §233 odst. 1, 2 tr. ř. Nepřítomnost obviněného nesouvisela s okolnostmi, které jinak podle zvláštního ustanovení o veřejném zasedání v odvolacím řízení, jak je uvedeno v §263 odst. 4 tr. ř., zásadně vylučují konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a které spočívají v tom, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomuto zvláštnímu ustanovení, které upravuje přítomnost obviněného ve veřejném zasedání o dovolání, se neuplatní ustanovení §238 tr. ř. o přiměřeném použití ustanovení o hlavním líčení, které zásadně nelze konat v nepřítomnosti obviněného mimo jiné tehdy, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§202 odst. 4 tr. ř.). Z ustanovení, která se vztahují k přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, je zřejmé, že pokud se obviněný nedostavil k veřejnému zasedání, o němž byl řádně a včas vyrozuměn, je z hlediska podmínek konání veřejného zasedání nerozhodné, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti a zda se omluvil. Sdělení, kterým obviněný Krajskému soudu v Praze oznámil, že se nemůže k veřejnému zasedání, dostavit lze považovat za pouhou omluvu, neboť obviněný neuvedl nic v tom smyslu, že se chce veřejného zasedání zúčastnit a že žádá o odročení veřejného zasedání na jiný termín. Ve veřejném zasedání byl přítomen obhájce obviněného, který rovněž netlumočil požadavek obviněného na odročení veřejného zasedání, tak aby se ho obviněný mohl zúčastnit. Postup Krajského soudu v Praze spočívající v konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyl za těchto okolností zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), zvláště když ve veřejném zasedání nebylo prováděno žádné dokazování.
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tedy není dovolání obviněného důvodné.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se tu tedy uplatní ve spojení s některým jiným dovolacím důvodem.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci) se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. posoudily soudy dva útoky, z nichž každý byl z hlediska účasti obviněného J. R. proveden odlišným způsobem.
První útok spočíval podle výroku o vině v tom, že obviněný J. R. sám dne 11. 6. 2002 uzavřel v prodejně A. smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny vozidla zn. Škoda Octavia v hodnotě 439.000,- Kč, a to s obchodní společností G., a. s., uhradil pouze akontaci ve výši 110.000,- Kč, převzal vozidlo a v rozporu s všeobecnými smluvními podmínkami obchodní společnosti G., a. s., ho za finanční odměnu po předchozí domluvě předal M. Š., který ho dne 26. 6. 2002 prodal J. Š., přičemž obviněný J. R. neměl v úmyslu řádně hradit měsíční splátky ve výši 9.600,- Kč a způsobil obchodní společnosti G., a. s., škodu ve výši nejméně 329.900,- Kč (bod 1 rozsudku Okresního soudu v Kladně).
Tento útok evidentně má znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci). Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině a blíže rozvedených v odůvodnění rozsudku je zřejmé, že obviněný J. R. jednal z popudu M. Š. a v jeho zájmu v tom smyslu, že mu umožnil získat do faktické dispozice vozidlo, ohledně kterého obviněný svým jménem jako kupující uzavřel jednak kupní smlouvu, jednak smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny motorového vozidla s obchodní společností G., a. s. Obviněný přitom neměl v úmyslu si vozidlo ponechat a užívat ho ani platit splátky směřující k vrácení půjčky od obchodní společnosti G., a. s. Akontaci ve výši 110.000,- Kč jako část kupní ceny vozidla obviněný zaplatil penězi, kterými ho k tomu účelu vybavil M Š. Z těchto souvislostí je jasné, že posuzovaným činem byl obohacen M. Š. v rozsahu nezaplacené části kupní ceny vozidla, které získal do své dispozice. Škoda vznikla na majetku obchodní společnosti G., a. s., která poskytla ve formě půjčky peníze na úhradu té části kupní ceny vozidla, jež nebyla kryta akontací, a která oproti tomuto svému plnění nezískala žádný ekvivalent ve formě peněžních splátek ani ve formě vozidla z titulu tzv. zajišťovacího převodu vlastnického práva, neboť vozidlo bylo odstraněno z jejího dosahu tím, že obviněný ho předal M. Š. a ten ho prodal další osobě. Obviněný uvedl v omyl obchodní společnost G., a. s., resp. osoby jednající jejím jménem, neboť při podpisu listiny označené za smlouvu o půjčce předstíral, že bude splácet měsíční splátky, ačkoli to nebylo jeho úmyslem a nebylo to ani v jeho možnostech, protože byl v podstatě insolventní, bez zaměstnání a bez příjmu a byl k účasti na celé machinaci naopak motivován snahou získat od M. Š. slíbenou peněžní odměnu původně ve výši 10.000,- Kč a později omezenou na 2.000, Kč. Právě v příčinné souvislosti s tímto omylem vyvolaným u obchodní společnosti G., a. s., resp. u osob jednajících jejím jménem, je také následek spočívající v tom, že tato obchodní společnost poskytla prostředky na úhradu části kupní ceny nekryté akontací. Rozhodně tedy nešlo jen o soukromoprávní vztah a nesplnění závazků z něho, nýbrž o vyloženě kriminální jednání a o způsobení škody činem, který má znaky trestného činu podvodu. Nic na tom nemění okolnost, že podle všeobecných smluvních podmínek obchodní společnosti G., a. s., které obviněný podpisem smlouvy o půjčce zároveň akceptoval, tato obchodní společnost uplatnila tzv. zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu. Tento převod byl sjednán mezi uvedenou obchodní společností a obviněným, avšak nemohl být realizován, protože obviněný se vozidla zbavil a tím ho odstranil z dosahu obchodní společnosti, které tak zároveň znemožnil použít vozidla k uspokojení nároku na vrácení peněz poskytnutých formou půjčky.
Druhý útok byl podle výroku o vině společným útokem obviněných J. R. a R. R. a spočíval v tom, že dne 24. 6. 2002 uzavřel obviněný R. R. po předchozí dohodě s obviněným J. R., za jeho přítomnosti a za přítomnosti M. Š. v prodejně A. smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny vozidla zn. Škoda Octavia v hodnotě 439.000,- Kč s obchodní společností G., a. s., M. Š. uhradil akontaci ve výši 110.000,- Kč, převzal vozidlo a slíbil obviněným finanční odměnu, přičemž obvinění od počátku uzavření smlouvy neměli v úmyslu řádně hradit měsíční splátky ve výši 9.600,- Kč, M. Š. následně prodal vozidlo dne 3. 7. 2002 M. H. a obvinění způsobili obchodní společnosti G., a. s., škodu ve výši nejméně 329.000,- Kč (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Kladně).
Druhý útok se od prvního útoku z hlediska účasti obviněného J. R. podstatně liší v tom, že jak kupní smlouvu ohledně vozidla tak smlouvu o půjčce na úhradu kupní ceny motorového vozidla s obchodní společností G., a. s., uzavřel obviněný R. R., a nikoli obviněný J. R. Ve skutkové části výroku o vině je účast obviněného J. R. vyjádřena tak, že „za přítomnosti“ obviněného J. R. uzavřel obviněný R. R. smlouvu o půjčce. Za situace, kdy obviněný J. R. nebyl smluvní stranou ani u jedné z obou smluv, není jasné, jak konkrétně mohla samotná přítomnost obviněného při uzavírání smluv být relevantní z hlediska znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., zejména pokud jde o jednání, jímž byl někdo uveden v omyl, jako znak objektivní stránky trestného činu podvodu. Zjištění, že obviněný J. R. byl přítomen při uzavření smlouvy o půjčce obviněným R. R., nevyjadřuje žádné jednání obviněného J. R. Rovněž zjištění, že obvinění „neměli v úmyslu řádně hradit … splátky“, je nejasné právě ve vztahu k obviněnému J. R., neboť mu žádná povinnost k placení splátek nevznikla, protože nebyl podle smlouvy o půjčce dlužníkem obchodní společnosti G., a. s. (tím byl obviněný R. R.).
Bližší okolnosti, vzhledem k nimž by samotná přítomnost obviněného J. R. mohla být pokládána za jednání ve smyslu znaků trestného činu podvodu, nevyplývají ani z odůvodnění rozsudku. Z něho je pouze patrno, že M. Š. hodlal získat další vozidlo stejným způsobem jako v případě prvního útoku, avšak nebylo reálné, aby toho dosáhl znovu prostřednictvím obviněného J. R., který proto požádal svého bratra obviněného R. R., aby smlouvy uzavřel a pomohl tak jeho kamarádu M. Š. k vozidlu. Pokud se za těchto okolností účast obviněného J. R. omezila jen na to, že byl pouze přítomen při uzavření smlouvy o půjčce, kterou uzavřel obviněný R. R., a že uzavření této smlouvy s obviněným R. R. předtím dohodl, nelze to považovat za pachatelství ani spolupachatelství trestného činu podvodu. Uvažovat je možné jen o některé z forem účastenství na tomto trestném činu ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák.
Při stávajících skutkových zjištěních má naznačená změna v právním posouzení útoku uvedeného v bodě 2 rozsudku mimo jiné ten důsledek, že je vyloučeno považovat oba útoky za dílčí akty pokračujícího trestného činu, neboť účastenství (§10 odst. 1 tr. zák.) má po objektivní stránce jiné znaky než pachatelství, resp. spolupachatelství (§9 odst. 1, 2 tr. zák.). To znamená, že ani škody způsobené každým z obou útoků není možné sčítat. V návaznosti na to není opory pro použití ustanovení §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. Oba útoky je nutné posoudit jako samostatné skutky a každý zvlášť je třeba posoudit i po právní stránce, tj. první z nich jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a druhý z nich při splnění všech zákonných podmínek jako účastenství na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 2 tr. zák. (k otázce pokračování v trestném činu, jsou-li některé z útoků spáchány formou pachatelství, resp. spolupachatelství, a jiné formou účastenství, viz č. 42/1979 Sb. rozh. tr., str. 377 sešitu 7 – 8, č. 51/1979 Sb. rozh. tr., č. 22/1990 Sb. rozh. tr. a přiměřeně též č. 61/1994 Sb. rozh. tr.).
Z toho, co bylo uvedeno ve vztahu k bodu 2 výroku o vině, je zřejmé, že výrok o vině obviněného J. R. jako celek nemůže obstát a že rozsudek Okresního soudu v Kladně je v této části rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Napadené usnesení Krajského soudu v Praze pak je rozhodnutím, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, ačkoli v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení je tudíž vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného J. R. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Kladně v části týkající se tohoto obviněného jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc obviněného J. R. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec