ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.581.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 581/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 61 To 34/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 92/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 T 92/2006, byl obviněný I. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od podzimu 1999 do léta 2002, v P. i na dalších místech v P., vylákal, aniž by měl kdy v úmyslu cokoli vrátit, od poškozené J. H., pod různými záminkami, včetně příslibu manželství, po 86 jednotlivých půjčkách, v rozmezí 500,- Kč do 15.000,- Kč, celkovou finanční hotovost ve výši 296.000,- Kč, 5 ks zlatých dámských prstenů za 2.775,- Kč, prošívanou vestu za 50,- Kč a psací stroj zn. Optima SPN 10 za 100,- Kč, čímž poškozené J. H. způsobil škodu v celkové výši 298.925,- Kč,
Obviněný podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 61 To 34/2007, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, je podle jeho názoru dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně namítá, že skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Skutek považuje za neprokázaný, neodpovídající provedeným důkazům, nesouhlasí s ním a namítá, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Jeho vina, že je prakticky prokazována pouze výpovědí poškozené, která není věrohodná a její tvrzení považuje za odplatu a mstu. S jedinou výjimkou řádně splacené půjčky si od ní žádné peníze, ani prsteny a ostatní v rozsudku uvedené věci, nepůjčoval. Nevěrohodná a zpochybnitelná je i výpověď přítelkyně poškozené H. Za zavádějící a neprůkazné považuje i písemné poznámky poškozené s řadou drobných částek, které údajně měla zapůjčit. Naposledy, že s poškozenou telefonicky mluvil 11. 9. 2001 a nemohl si tak od ní půjčovat částky v tak velkém rozsahu a počtu, jak poškozená uvádí ve svých nedatovaných poznámkách. Rovněž, že vysvětlil, proč formálně podával návrh na rozvod. Provedené důkazy, že tak pro svoji kvalitu a obsah, netvoří ucelený soubor, na základě kterého by mohl být uznán vinným, přičemž soudům také vytýká, že se vůbec nezabývaly subjektivní stránkou jeho údajné trestné činnosti. Nesouhlasí ani s uložením povinnosti k náhradě údajné škody způsobené poškozené, když nebyla v žádném případě prokázána její výše a údajných 86 půjček považuje za nelogické, nevěrohodné a neprokázané spolehlivě. Proto navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena k novému řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný svojí argumentací kvalifikovaným způsobem nezpochybnil právní posouzení skutku, když neuplatnil žádné relevantní námitky. Dovolání se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve věci neshledává ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich hodnocením. Proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z obsahu shora citovaného dovolání obviněného, obviněný v podstatě uplatňuje konkrétní námitky, kterými se snaží vyvrátit správnost skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Činí tak jak popíráním předmětného jednání s tím, že se jej nedopustil, tak i zpochybňováním usvědčující výpovědi poškozené, svědkyně H. i listinného důkazu ve formě písemných poznámek poškozené. Obviněný tak námitku o nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládá na tvrzení o tom, že se jej nedopustil a nebylo to provedenými důkazy ani spolehlivě prokázáno. To se týká i námitky ohledně výše způsobené škody. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, které obviněný zjevně zaměňuje za jakési další odvolání, když v podstatě uplatňuje stejné námitky, jaké uplatnil i v odvolání. Proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného, zpochybňujícími soudem I. stupně zjištěný a odvolacím soudem potvrzený skutkový stav, nezabýval.
Pokud pak obviněný zcela obecně uplatnil hmotně právní námitku, že skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, aniž by blíže konkretizoval, které zákonné znaky a proč považuje za nenaplněné, považuje Nejvyšší soud za postačující rovněž pouze obecně uvést, že se s touto námitkou neztotožnil.
Z popisu skutku v rozsudku soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu (formální i materiální) podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný také neopodstatněně namítá, že se soudy nezabývaly subjektivní stránkou jeho jednání, když odvolací soud v odůvodnění usnesení výslovně uvedl, že soud I. stupně řešil podvodný úmysl správně, protože obviněný používal různé nepravdivé záminky, vylákal tak postupně dílčí půjčky, poškozenou utvrzoval v přesvědčení, že jí peníze vrátí, což však od počátku neměl vůbec v úmyslu. O existenci úmyslné formy zaviněné (úmysl přímý) resp. podvodného úmyslu na straně obviněného, nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti, když vyplývá přímo z popisu skutku, jímž byl obviněný uznán vinným a který vykazuje i ostatní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš