ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.602.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 602/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2007 o dovolání obviněného A. P. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 620/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 80/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 5 T 80/2003, byl obviněný A. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného Ing. I. H.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podal obviněný A. P. odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 620/2004. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích zrušen ve výroku o trestu, který byl uložen obviněnému A. P., a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému A. P. byl podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 2 T 163/96, výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 102 T 35/2002, a další obsahově navazující rozhodnutí.
Souhrnný trest byl obviněnému uložen za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal nedotčen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, dále za trestné činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 2 T 163/96, a konečně za pokus trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 tr. zák., §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 102 T 35/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 To 494/2002.
Obviněný A. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že mu byl uložen souhrnný trest. Toto rozhodnutí označil za nesprávné jednak proto, že mu tak byl z podnětu jeho odvolání zpřísněn trest v rozporu se zákazem reformace in peius, jednak proto, že pro uložení souhrnného trestu nebyly zákonné podmínky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spojoval s námitkou, že v napadeném rozsudku chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání, pokud bylo podáno proti výroku o vině. Za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. považoval to, že napadeným rozsudkem bylo jeho odvolání podané proti výroku o vině fakticky zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Otázka správnosti uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. je primárně otázkou, zda v poměru mezi dvěma či více skutky jde o vztah souběhu trestných činů, anebo o vztah recidivy. Souhrnný trest je totiž zvláštní formou ukládání trestu za více trestných činů spáchaných v souběhu. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším (a další obsahově navazující rozhodnutí). Účelem této úpravy je zajistit ukládání trestu za více trestných činů podle stejných zásad bez ohledu na okolnost, zda se o všech sbíhajících se trestných činech rozhoduje ve společném řízení jedním rozsudkem, anebo ve více samostatných řízeních různými rozsudky. Několik trestných činů je v souběhu za předpokladu, že mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, tj. za některý z nich ani za žádný jiný mimo posuzované trestné činy. Dojde-li v řízení o některém trestném činu ke zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a k vyhlášení nového odsuzujícího rozsudku, je pro vztah souhrnnosti rozhodné vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku. Jestliže je rozhodnuto trestním příkazem, je pro posouzení vztahu souhrnnosti rozhodné, kdy byl trestní příkaz doručen obviněnému, neboť tím nastávají účinky, které jsou jinak spojeny s vyhlášením rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.).
Z hlediska napadeného rozsudku a dovolání obviněného je v posuzované věci spornou otázkou to, zda tu je souběh v poměru mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným postupně třemi rozhodnutími: trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 102 T 35/2002, který byl doručen obviněnému dne 22. 3. 2002, dále rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 2 T 163/96, a konečně rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 5 T 80/2003. Okolnost, že trestní příkaz Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově byl zrušen v důsledku podaného odporu obviněného a že v dalším řízení byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 102 T 35/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 To 494/2002, je pro posouzení uvažovaného souběhu bez významu. Trestné činy byly postupně spáchány v době od března do září 1993, dále v lednu a únoru 2002 a konečně dne 12. 3. 2002, aniž byl mezi březnem 1993 a dnem 12. 3. 2002 vyhlášen jakýkoli odsuzující rozsudek ohledně obviněného, resp. aniž mu byl doručen jakýkoli trestní příkaz. Z toho je jasné, že tu je souběh mezi trestnými činy spáchanými od března do září 1993, jimiž byl obviněný uznán vinným Okresním soudem Plzeň-město, trestným činem spáchaným v lednu a únoru 2002, jímž byl obviněný uznán vinným Okresním soudem v Karviné – pobočka v Havířově, a trestným činem spáchaným dne 12. 3. 2002, jímž byl obviněný uznán vinným Okresním soudem v Českých Budějovicích. Pokud by se o všech těchto trestných činech vedlo společné řízení, byl by obviněnému ukládán úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. Protože se však o trestných činech obviněného spáchaných v souběhu vedla tři samostatná řízení, bylo namístě uložit za všechny sbíhající se trestné činy souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. (který se ukládá podle zásad stanovených v §35 odst. 1 tr. zák. pro úhrnný trest).
Souhrnný trest je vyloučen v případě, že se v poměru mezi dvěma či více trestnými činy nejedná o souběh, nýbrž o recidivu. Recidiva je dána tím, že v době mezi spácháním posuzovaných trestných činů byl ohledně téhož pachatele vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, resp. že mu byl doručen trestní příkaz. O recidivu však v dané věci v poměru mezi posuzovanými trestnými činy evidentně nejde.
Uložení souhrnného trestu nebylo vyloučeno ani vzhledem k ustanovení §35 odst. 3 tr. zák., podle něhož nelze uložit souhrnný trest, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Souhrnný trest nebyl v posuzovaném případě vyloučen ani ve vztahu k odsouzení obviněného, ke kterému došlo ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 35/2002, jak to namítal obviněný v dovolání. Zkušební doba podmíněného odsouzení zde uplynula dne 5. 12. 2003 a poté již nebylo soudem nijak rozhodnuto ani o tom, že se obviněný osvědčil, ani o tom, že se trest vykoná. Tzv. fikce neodsouzení, která jinak nastává podle §60 odst. 2 tr. zák., pokud soud nerozhodne do roka od uplynutí zkušební doby, v tomto případě nenastala, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích uložil souhrnný trest napadeným rozsudkem dne 19. 11. 2004, tedy před uplynutím uvedené lhůty. Lhůta totiž končila dnem 5. 12. 2004.
Krajský soud v Českých Budějovicích proto správně uložil obviněnému souhrnný trest za všechny sbíhající se trestné činy. Napadenému rozsudku proto není možné v tomto ohledu cokoli vytýkat.
Výrokem o uložení souhrnného trestu Krajský soud v Českých Budějovicích neporušil zákaz reformace in peius, který znamená v podstatě to, že z podnětu odvolání obviněného, resp. z podnětu jiného odvolání podaného ve prospěch obviněného, nesmí být rozsudek soudu prvního stupně změněn v neprospěch obviněného (§259 odst. 4 tr. ř.). Při posuzování napadeného rozsudku z tohoto hlediska nelze vycházet jen z porovnání nominální výměry nově uloženého trestu (odnětí svobody na dva roky podmíněně se zkušební dobou na tři roky) s původně uloženým trestem (odnětí svobody na devět měsíců podmíněně se zkušební dobou na osmnáct měsíců). Zároveň je třeba vzít v úvahu, že původní trest byl uložen jen za jeden trestný čin, tj. za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, zatímco nově uložený souhrnný trest byl uložen celkem za čtyři trestné činy, tj. za trestné činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 163/96, za pokus trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 tr. zák., §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 35/2002, a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 80/2003. Porovná-li se výměra souhrnného trestu se součtem výměr trestů, které byly obviněnému původně uloženy samostatně, je jasné, že v žádném případě nebylo postavení obviněného uložením souhrnného trestu zhoršeno, zvláště když výroky o trestech uložených původně ve věci Okresního soudu Plzeň-město a ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově byly při uložení souhrnného trestu zrušeny podle §35 odst. 2 tr. zák. Pro úplnost lze poznamenat, že obviněnému se do nově stanovené zkušební doby započítává doba, po kterou vedl ve zkušební době stanovené ve věci Okresního soud Plzeň-město a ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově řádný život (§59 odst. 3 tr. zák.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V napadeném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích žádný výrok nechybí ani není neúplný. Krajský soud v Českých Budějovicích na podkladě odvolání obviněného přezkoumal v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ohledně obviněného A. P. jak výrok o vině, tak výrok o trestu, přičemž ponechal beze změny výrok o vině a změnil výrok o trestu. To se v naprosté shodě se zákonem projevilo tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích výrok o trestu, který byl obviněnému A. P. uložen, a nově o trestu u tohoto obviněného sám rozhodl. Tím Krajský soud v Českých Budějovicích zcela beze zbytku vyčerpal to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí o odvolání obviněného. Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích považoval za vadnou jen tu část rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, jejímž obsahem byl výrok o trestu, zrušil v souladu s ustanovením §258 odst. 2 tr. ř. jen tuto část rozsudku. Za tohoto stavu již nepřicházelo v úvahu, aby nějakým zvláštním nebo samostatným výrokem zároveň zamítl odvolání obviněného proti výroku o vině. Zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. je možné jen ohledně celého odvolání, a nikoli jen ohledně jeho části. Rozsah, v němž Krajský soud v Českých Budějovicích považoval odvolání obviněného za nedůvodné, tj. pokud směřovalo proti výroku o vině, vyjádřil tím, že tento výrok ponechal beze změny. Krajský soud v Českých Budějovicích to dokonce výslovně vyjádřil v té části výroku svého rozsudku, v níž – byť nadbytečně – uvedl, že „jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn“ (míněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písemenech a) až k).
V citovaném ustanovení jde tedy o dvě varianty dovolacího důvodu.
Varianta, kterou uplatnil obviněný a která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se v posuzovaném případě vůbec nemůže uplatnit.
I když lze připustit, že Krajský soud v Českých Budějovicích materiálně vzato zamítl odvolání obviněného proti výroku o vině, není možné pominout, že takto rozhodl po meritorním přezkoumání výroku o vině postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. Uvažovaná varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se však týká jiných případů, a to těch, v nichž odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkumu rozsudku, tedy pouze z důvodů, které mají p r o c e s n í povahu. Jde o zamítnutí odvolání, které bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.). Spadá sem také odmítnutí odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.). Společným rysem těchto případů je to, že odvolací soud rozsudek nepřezkoumává podle §254 odst. 1 tr. ř., a že pokud rozhodne chybně, znamená to, že obviněnému odňal přístup k druhé instanci. Účelem dané varianty dovolacího důvodu pak je jen to, aby v případě nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému umožněno dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně.
Případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné (§256 tr. ř.) po meritorním přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, jsou spojeny s druhou variantou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tato varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se tedy vždy uplatní jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem. Z této vázanosti na jiný dovolací důvod vyplývá ve vztahu k posuzované věci závěr, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., je logicky zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
K dovolání závěrem
Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání dne 19. 1. 2005 u Okresního soudu v Českých Budějovicích, který původně předložil věc Nejvyššímu soudu dne 19. 4. 2005. Spis však byl Nejvyššímu soudu předložen ve stavu, který neumožňoval spolehlivě o dovolání rozhodnout, protože k němu nebyly připojeny spisy ve věcech, ve vztahu k nimž byl podle napadeného rozsudku dán vztah souhrnnosti. Nejvyšší soud proto dne 27. 4. 2005 vrátil spis Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s pokynem, aby tyto spisy opatřil, připojil ke spisu a ten znovu předložil k rozhodnutí o dovolání. Okresní soud v Českých Budějovicích po splnění uvedeného pokynu spis opětovně předložil Nejvyššímu soudu až dne 21. 5. 2007. Z toho je zřejmé, že k průtahům nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec