ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.632.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 632/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. března 2007 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 5 To 76/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/98 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 31 T 6/98, byl obviněný R. K. uznán vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod body II. a III. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod body IV. a V. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve spolupachatelství s obviněným M. J. podle §9 odst. 2 tr. zák., a pod body VIII. a IX. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, investiční a inženýrská činnost, stavitelství a výroba upomínkových předmětů a to jako fyzické osobě, statutárnímu zástupci právnické osoby a členu statutárnímu orgánu právnické osoby na dobu 7 let. Naproti tomu byl obviněný R. K. tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 8. 1998, sp. zn. 2 KZv 40/97, pro skutek uvedený v bodě IX. obžaloby, kterým měl spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť skutek není trestným činem. Dále Krajský soud v Ostravě rozhodl podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 5 To 76/2005, byl k odvolání obviněného R. K. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 31 T 6/98, ohledně něj částečně zrušen podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve výroku o vině pod bodem I., a podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. ve výroku o vině pod body VIII., IX. a dále ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a dále ve výroku o náhradě škody ve vztahu k vyjmenovaným poškozeným. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl tak, že A) podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného R. K. pro skutek, že dne 19. 5. 1993 v O. z velkoskladu firmy I. jako fyzická osoba podnikající na základě živnostenského listu na obchodní činnost, ač si byl vědom svých nedostatečných finančních prostředků pro úhradu vzniklých závazků, odebral zboží – ložní prádlo, podle dodacího listu ze dne 19. 5. 1993 s příslibem, že je zaplatí do čtrnácti dnů, což do současné doby neučinil a faktury ze dne 16. 11. 1993 se lhůtou splatnosti do 30. 11. 1993 neuhradil a způsobil tak škodu majiteli firmy I. ve výši nejméně 6.693,- Kč, a to podle čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, neboť to nařídil prezident republiky, uživ svého práva udílet amnestii.
Pod bodem B) rozsudku uznal obviněného vinným pod body ad I., II. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a obviněného odsoudil za uvedený trestný čin a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body II., III., IV., a V. nedotčen, podle §250 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, investiční a inženýrská činnost, stavitelství a výroba upomínkových předmětů, a to jako fyzické osobě, statutárnímu zástupci právnické osoby a statutárnímu orgánu právnické osoby na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále pod bodem III. rozsudku rozhodl, že podle §259 odst. 1 tr. ř. se ve zbývajícím rozsahu zrušené části napadeného rozsudku věc vrací soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti jeho odsuzující části dovolání proti výroku o vině i trestu, které opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání též požádal o odložení vykonatelnosti rozsudku napadeného dovoláním do doby, než bude rozhodnuto o dovolání. Dovoláním obviněný zpochybňuje postupně všechny body výroku o vině, přičemž polemizuje se způsobem odůvodnění jednotlivých odsuzujících výroků vyplývajících z rozhodnutí soudů obou stupňů. Obviněný dovoláním prosazuje svoji verzi skutkového děje, která je v rozporu s právními závěry soudů obou stupňů o vině trestnými činy, kterými byl obviněný uznán vinným. Na základě těchto námitek obviněný dovozuje, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků uvedených v bodech I. a II. 1. a, b, c, d, e, f, g, ve výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 5 To 76/2005, v bodech II., III., IV., V., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 31 T 6/98, nedotčen. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 31 T 6/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 5 To 76/2005. Další postup dovolacího soudu nenavrhl. Žádost o odložení vykonatelnosti rozsudku odůvodnil tím, že od 29. 4. 1999 po propuštění z vazební věznice žil řádným rodinným životem s manželkou a nezletilými dětmi, po dobu pěti let byl řádně zaměstnán a od dubna 2005 po sedmi letech obnovil živnostenské podnikání. Nyní podnikání ukončil a má sjednáno nové zaměstnání, pokud mu bude výkon trestu odložen.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného brání jejich věcnému projednání v řízení o dovolání, neboť jde o námitky skutkové. Přesto konstatovala, že výhrady obviněného ke skutkovým zjištěním nejsou důvodné, protože skutkové závěry soudů obou stupňů nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů a zjištěnému skutkovému stavu věci plně odpovídá způsob jejich právního posouzení. Vzhledem k tomu, že použitá dovolací argumentace obviněného je nekvalifikovaná, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. K. v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně a zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím hodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy opakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v dovolání napadá pouze skutková zjištění soudů a domáhá se zjištění jiných pro obviněného příznivějších okolností. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., neboť obviněný napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Je tedy zřejmé, že tyto skutkové námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, protože výrok o trestu byl zrušen v rámci uložení souhrnného trestu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 31 T 6/98, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 To 90/2006. Protože Nejvyšší soud vychází při rozhodování podle §265o odst. 1 tr. ř. ze stavu, který existuje v době jeho rozhodování, nebylo možno se zabývat odkladem trestu, který byl při uložení souhrnného trestu již zrušen a v době rozhodování již neexistoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek