ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.649.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 649/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. června 2007 v neveřejném zasedání o dovolání J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 12. prosince 2006, č. j. 55 To 619/2006-162, který rozhodoval o stížnosti jmenovaného proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. listopadu 2006, sp. zn. Nt 703/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 11. 2006, č. j. Nt 703/2005 137, bylo J. F. uloženo ochranné opatření, a to ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák.
Proti tomuto usnesení podal J. F. stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 12. 12. 2006, č. j. 55 To 619/2006 162, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Dne 5. 3. 2007 podal J. F. proti usnesení krajského soudu prostřednictvím obhájce dovolání, které poté prostřednictvím jiného obhájce doplnil podáním ze dne 3. 4. 2007. Dovolání opřel o dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. d), j) a l) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel namítl, že usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž pro ně byly splněny podmínky stanovené zákonem, neboť ve věci přibraný znalec se nejprve přiklonil k uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní, aby se pak v průběhu řízení bez bližšího zdůvodnění přiklonil k uložení ochranného léčení ve formě ústavní. Jeho závěry tedy byly ve vzájemném rozporu, a proto měl soud postupovat podle §109 a §110 odst. 1 tr. ř. Na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolatel odkázal výslovně s tím, že o zamítnutí řádného opravného prostředku bylo rozhodnuto, „… aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.“. V tomto směru obhájce odkázal na písemně uplatněné námitky klienta ve spise 4 Nt 703/2005 ve vztahu k nedodržení procesních podmínek v průběhu řízení o uložení ochranného opatření.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu a řízení mu předcházející a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V písemném dodatku k dovolání pak dovolatel k znalci uvedl, že ten ho v podstatě ani nevyšetřil, když vyšetření formou obecných otázek na jeho současné osobní poměry trvalo pouze 15 minut. Proto trvá na vypracování podrobného znaleckého posudku. Dále zdůraznil, že se momentálně podrobuje ambulantnímu léčení, které mu v plném rozsahu postačuje a nemá žádné zdravotní problémy. Ke svému vyjádření učiněnému ve veřejném zasedání dne 2. 11. 2006, kdy měl souhlasit se svou léčbou formou ústavní, jak navrhoval znalec, uvedl, že toto vyjádření bylo zkratkovité a připomněl, že ve své závěrečné řeči již prezentoval stanovisko zcela opačné. V této souvislosti namítl nekvalitní zastupování svým právním zástupcem, který dle jeho názoru nedostatečně hájil jeho zájmy a v konečné fázi právě s ohledem na výše zmíněné zkratkovité vyjádření souhlasil s návrhem státní zástupkyně na uložení ochranného opatření – ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolatelem deklarované existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. konstatoval, že v tomto směru dovolání neobsahuje žádné konkrétní námitky a vyjádřil domněnku, že odkaz na tento dovolací důvod byl v textu podaného mimořádného opravného prostředku uveden omylem. V té části, kde bylo namítáno nesplnění podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného léčení psychiatrického ústavní formou, označil dovolání za zjevně neopodstatněné s tím, že v původní trestní věci obviněného J. F. byly vyžádány postupně dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na jejichž základě bylo trestní stíhání podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, a v řízení o uložení ochranného léčení byl znalecký posudek ještě doplněn. Přibraný znalec se sice původně přikláněl k uložení ochranného léčení v ambulantní formě, nicméně to podmiňoval pokračováním v tehdy započatém dobrovolném ambulantním léčení pacienta a vývojem jeho choroby v delším časovém horizontu. Dovolatel však po dobu dvou let, která uplynula mezi vypracováním prvního znaleckého posudku a rozhodováním soudu o uložení ochranného léčení, v dobrovolném léčení pokračoval způsobem, který nelze označit za řádný a pravidelný, ale spíše nahodilý s různě dlouhými obdobími, kdy ve faktické péči žádného lékaře nebyl a neužíval žádné léky. V této době došlo také k jeho hospitalizaci na Psychiatrické klinice v K. v důsledku incidentu u lékařky. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství připomněl i skutečnost, že trestní stíhání dovolatele pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. bylo podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno na základě znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že složka rozpoznávací byla u něj podstatně snížena, zatímco složka ovládací byla zcela vymizelá. Dovolatel si tedy alespoň částečně uvědomoval svou povinnost k opakovanému plnění ve prospěch svého dítěte, nicméně ji fakticky nebyl schopen splnit. Ve zcela obdobné situaci by se ocitl i nyní, pokud by mu bylo uloženo ochranné léčení toliko formou ambulantní, přičemž nelze předpokládat, že by takové léčení splnilo svůj účel. Z uvedených důvodů navrhl odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání však shledal zjevně neopodstatněným.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, kterým je vedle ochranné výchovy a zabrání věci také ochranné léčení, jsou vymezeny v ustanovení §72 tr. zák. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. může soud uložit ochranné léčení, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §72 odst. 4 tr. zák. výkon ochranného léčení zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby.
Dovolatel zpochybnil postup okresního soudu, který rozhodl o uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě, ačkoliv v závěrech znalce o nutnosti léčby formou ústavní nebo ambulantní byly zjevné rozpory, a nepřistoupil k postupu podle §109 a §110 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, č. j. Zt 871/2004-15, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2005, bylo podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání proti dovolateli pro skutky, v nichž byly spatřovány trestné činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť bylo znaleckým posudkem o jeho duševním stavu, který vypracoval dne 19. 12. 2004 soudní znalec prim. MUDr. V. K. , prokázáno, že v době spáchání činu nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. V roce 2005 bylo proti dovolateli vedeno další trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. V této věci posudek o duševním stavu dovolatele vypracoval dne 5. 5. 2005 soudní znalec MUDr. P. N.
Oba znalci dospěli ke shodným závěrům, že dovolatel trpí závažným duševním onemocněním, a sice schizoafektivní psychózou, která se u něj pozvolna rozvíjí, ovšem pokud se podřídí ambulantní léčbě, kterou nastoupil, není jeho pobyt na svobodě z psychiatrického hlediska nebezpečný. Oba znalci se však shodli v tom, že pokud by ambulantní léčba nebyla úspěšná, nebo by se jí dovolatel důsledně nepodřizoval, potom by bylo nutné u něj nařídit ochrannou léčbu psychiatrickou v ústavní formě. MUDr. N. tento závěr zopakoval i při svém výslechu ve veřejném zasedání konaném dne 1. 9. 2005 s tím, že pro aktuální rozhodnutí soudu bude podstatná zpráva ošetřujícího psychiatra. V písemné zprávě ze dne 7. 9. 2005 MUDr. L. Ch. z Psychiatrické ambulance v R. pod R. , v jejíž péči v té době dovolatel byl, hodnotila jeho spolupráci jako nedostatečnou, zejména pokud jde o docházení na pravidelné kontroly a nezbytné užívání léků dle pokynů lékaře, a poukázala na opakované zhoršení jeho psychického stavu. Okresní soud s ohledem na obsah této zprávy opětovně ve věci přibral znalce MUDr. N. , aby dopracoval znalecký posudek. V něm, vycházeje z obsahu zprávy MUDr. Ch. i ze zjištění, že zdravotní stav dovolatele se zhoršil, již znalec konstatoval nutnost uložení ochranného léčení ve formě ústavní (č. l. 68 spisu). Dne 1. 12. 2005 došla soudu zpráva MUDr. Ch. o průběhu návštěvy dovolatele v její ordinaci dne 24. 11. 2005, kdy se měl nacházet v psychickém stavu, kdy byl evidentně nebezpečný svému okolí a proto byl převezen do psychiatrické léčebny. Po propuštění z léčebny dovolatel začal navštěvovat Psychiatrickou ambulanci ve V. M. Znalec MUDr. N. na základě tohoto zjištění v doplnění posudku ze dne 9. 5. 2006 doporučil léčení dovolatele ambulantní formou. Psychiatr MUDr. V. K. , u nějž byl dovolatel v evidenci od 2. 3. 2006, ovšem ve zprávě soudu ze dne 12. 9. 2006 (č. l. 127 spisu) uvedl, že pacient nedochází k pravidelným kontrolám. U veřejného zasedání dne 12. 10. 2006 dovolatel potvrdil, že za MUDr. K. již nedochází, neboť ten mu údajně odmítl předepsat medikaci, kterou užíval po dobu pobytu v léčebném zařízení, a nyní v žádné ambulantní péči není. Pouze nekonkrétně naznačil, že by od prosince mohl navštěvovat psychiatra ve V. , ovšem jeho jméno, stejně jako jméno přítelkyně, která měla celou věc zařizovat, soudu nesdělil. Dne 2. 11. 2006 byl opětovně k věci vyslechnut MUDr. N., který poté, co byl seznámen s tím, že dovolatel režim ambulantní léčby nedodržuje, navrhl jeho psychiatrickou léčbu v ústavní formě, byť by tato byla třebas jen krátkodobá.
Po rekapitulaci výše uvedeného dokazování považoval soud prvního stupně vypracování dalšího znaleckého posudku za nadbytečné a krajský soud tento jeho postup při rozhodování o stížnosti dovolatele aproboval. Také Nejvyšší soud považuje duševní stav dovolatele za dostatečně objasněný ve vztahu ke splnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě. K duševnímu stavu dovolatele byly původně vypracovány dva znalecké posudky dvěma různými znalci, kteří se shodli v závěru o nutnosti pravidelného léčebného režimu u dovolatele alespoň ve formě ambulantní, jehož důsledným dodržováním podmiňovali závěr o bezpečnosti jeho pobytu na svobodě s tím, že pokud by ambulantní forma léčby nebyla dostačující nebo nebyla dovolatelem dodržována, bude nutné přistoupit k léčbě ústavní. Od těchto závěrů se znalec MUDr. N. v dalším průběhu řízení nikterak neodchýlil a jestliže při posledním veřejném zasedání soudu prvního stupně, poté co byl seznámen s prokázaným dlouhodobým nedodržováním léčby dovolatelem, které již jednou vedlo k akutnímu zhoršení jeho psychického stavu a nutnosti jeho hospitalizace, navrhl uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě, nelze tento jeho návrh považovat za zjevně rozporný s jeho předchozím postojem, což by případně odůvodňovalo postup podle §109 tr. ř. Stejně tak se v dané věci nejednalo o nijak výjimečný, zvlášť obtížný případ vyžadující zvláštní vědecké posouzení ve smyslu §110 odst. 1 tr. ř., který by vyžadoval postup soudu podle tohoto zákonného ustanovení.
Z obsahu ve věci provedených důkazů je zřejmé, že dovolatel trpí závažným psychiatrickým onemocněním vyžadujícím neustálý dohled a péči psychiatra, jakož i pravidelné dodržování léčebného režimu z jeho strany. Nedodržování ambulantní léčby dovolatelem bylo prokázáno spolehlivými důkazy, ze kterých soudy obou stupňů správně vyvodily nutnost uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. V bližším lze odkázat na odůvodnění obou rozhodnutí, vůči nimž Nejvyšší soud nemá žádných výhrad.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je třeba uvést, že ten je uplatněn důvodně tehdy, jestliže bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Dovolatel na něj odkázal ve spojení s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak své námitky v tomto směru nikterak nekonkretizoval a toliko odkázal na písemně uplatněné námitky ve spise 4 Nt 703/2005. Vzhledem k tomu, že v předmětném spise se žádné námitky stran porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání nevyskytují, lze usuzovat, že výše zmíněný dovolací důvod byl dovolatelem uplatněn omylem, nebo že se jednalo pouze o špatnou citaci ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jestliže dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho první variantě, tedy že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho stížnosti, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky, je nutno zdůraznit, že použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s poukazem na nesplnění procesních podmínek přichází do úvahy toliko tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. O takový případ se však v této věci evidentně nejedná, neboť odvolací soud se stížností dovolatele zabýval meritorně. Jestliže dovolatel namítá proti procesnímu postupu odvolacího soudu námitky jiného druhu, než které mohou být s použitím zmíněného důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v řízení o dovolání řešeny, pak jimi tento dovolací důvod nenaplňuje.
Pokud dovolatel uplatnil zmíněný dovolací důvod v jeho druhé variantě, nezbývá než konstatovat, že jestliže dovolací soud shledal jeho námitky ve vztahu k předchozímu řízení a uložení ochranného opatření – ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě zjevně neopodstatněnými, je logicky nutno tento závěr vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik