ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.664.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 664/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. června 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 3 To 287/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 724/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 1 T 724/2004, byl obviněný I. D. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými také obvinění V. D., A. S. a J. M.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupce v neprospěch všech obviněných a v případě obviněného I. D. do výroku o vině i trestu a obvinění D., S. a D. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 3 To 287/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněných D., S. ve výroku o trestu a ohledně obviněného D. a M. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné D. a M. uznal vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a odsoudil oba podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. je pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D., S. a D.
Obvinění I. D. a J. M. spáchali trestný čin tím, že s dalším mužem nezjištěné totožnosti se na přesně nezjištěném místě dohodli na vydírání I. V., s cílem získat značné finanční prostředky, kdy scénář a mechanismus vydírání si dohodli tak, aby vydíraný netušil, kdo jej ve skutečnosti vydírá a rozdělili si mezi sebou role tak, aby část pachatelů nutila poškozeného k zaplacení peněz, část ho bude utvrzovat v tom, že je třeba peníze podle vzneseného požadavku zaplatit, a tak podle dohody dne 9. 10. 2003 přivedl obviněný D. obviněného S., kterému obviněný D. předtím ve dnech 8. 10. a 9. 10. 2003 udělil telefonické pokyny kdy a kam má přijet a jak se má chovat, spolu s dalším mužem nezjištěné totožnosti do bydliště poškozeného V., kde tito muži poškozenému V. vyhrožovali fyzickou likvidací a zničením domu, pokud nezaplatí částku 1.500.000,- Kč jako dluh z dřívějšího podnikání v souvislosti s dovozem cisteren benzínu pro firmu P. V. M., a po odjezdu obviněného S. a dalšího muže obviněný D. poškozenému lživě sdělil, že i on je vydírán ze stejného důvodu a že již část peněz ve výši 800.000,- Kč těmto mužům téhož dne zaplatil a že byl přinucen jim vydat i svůj automobil a podle dohodnutého scénáře k poškozenému přivolal obviněného M., který před poškozeným předstíral, že vyděrače nezná a že mu zajistí prostřednictvím obviněného D., kterého do bydliště obviněný M. přivolal, ochranu, přičemž obviněný D. po příjezdu poškozeného vyslechl, odešel a předstíral pátrání po vyděračích a kontakt s nimi a po návratu poškozenému sdělil, že je nutno celou dlužnou částku uhradit a že poté se postará, aby vydíraní již neměli žádné problémy, takže poškozený V. pod vlivem jednání obviněného obstaral do večerních hodin téhož dne částku 500.000,- Kč na hotovosti, kterou předal obviněnému M., který ji ve večerních hodinách dne 9. 10. 2003 u benzínové čerpací stanice O. měl předat za přítomnosti obviněného D. obviněnému D., přičemž se i v následujících dnech snažili získat od poškozeného další peníze prostřednictvím obviněného D., který poškozeného V. neustále utvrzoval v nutnosti doplacení požadované částky a výsledky jednání sděloval telefonicky obviněnému D., přičemž dalšímu jednání obviněných zamezil zásah policie.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný I. D. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, protože bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny hmotně právní podmínky pro takové rozhodnutí. Dovoláním napadl výrok o vině i trestu. Uplatněný dovolací důvod spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily podklady pro svá rozhodnutí a učinily nesprávný závěr. Uvedl, že je v celé věci poškozeným stejně jako poškozený V. Sám vymahačům vyplatil částku 800.000,- Kč jako splátku dluhu. Tato okolnost je podle něj svědecky potvrzena. Konstatoval, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují na předchozí dohodu, a to v přesně neurčeném čase, na přesně neurčeném místě a s přesně neurčenými osobami. Toto odůvodňují zejména odposlechy telefonních hovorů a pohybem jeho mobilního telefonu. Soudy rovněž v odůvodnění uvádí, že on utvrzoval poškozeného V. o nutnosti úhrady dluhu a takto údajně komunikoval i s ostatními obviněnými. Tyto závěry soudů však podle obviněného nenachází oporu v důkazním řízení. Odvolací soud podle něj nesprávně vyhodnotil jeho jednání, když toto kvalifikoval s ohledem na škodu 490.000,- Kč podle §235 odst. 2 písm. d) tr. zák. a své rozhodnutí odůvodnil teorií o subjektivní platbě poškozeného ve výši 500.000,- Kč, s čímž obviněný zásadně nesouhlasí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně tak rozsudek Okresního soudu v Hodoníně a aby s ohledem na provedené důkazy v souladu s §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný svými námitkami, že je v celé věci v podstatě také poškozeným, když vyděračům zaplatil 800.000,- Kč jako splátku dluhu, nebo že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy týkající se jeho jednání, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Pokud jde o námitku obviněného ohledně výše škody, když nesouhlasí s částkou 500.000,- Kč, je zřejmé, že tento závěr o výši škody se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Tyto námitky obviněného však také směřují prioritně proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů a zpochybňují soudy zjištěnou a prokázanou skutečnost, že poškozený zaplatil podle dohody částku 500.000,- Kč. Tato skutečnost vyplývá nejen z obsahu tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale rovněž z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že poškozený získal od známých částku 490.000,- Kč a částku 10.000,- Kč si půjčil od obviněného M., kterého považoval za osobu stojícího na jeho straně. Poškozený tedy opravdu zaplatil částku 500.000,- Kč, když částku 10.000,- Kč od M. převzal a dal je do obálky k 490.000,- Kč, jak to vyplývá z výpovědí svědka V. a jeho manželky u hlavního líčení. Tyto námitky jsou tedy námitkami skutkového charakteru, které uplatněný dovolací důvod ani jiný dovolací důvod nenaplňují.
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku a zproštění obžaloby
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš