ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.769.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 769/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2007 o dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 12 To 42/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 187/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 3 T 187/2006, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 12 To 42/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů namítl, že jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. byly posouzeny takové formy jednání, které neměly povahu násilí ve smyslu citovaného ustanovení, neboť spočívaly jen ve slovních útocích, ve vulgárních výrocích a v pouhém pokusu o fyzické napadení. Obviněný zpochybnil také to, že šlo o výkon pravomoci veřejného činitele. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo užije násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele.
Jako uvedený trestný čin posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v tom, že obviněný P. H. dne 18. 8. 2006 v době od 21,15 do 21,30 hodin v M. B. ve svém bytě na třídě V. K. 336 slovně a poté fyzicky napadl hlídku Policie ČR, která prověřovala oznámení o napadení G. K. obviněným, službu konající policisty urážel hrubými vulgárními výroky, nstržm. T. B. udeřil dlaní do obličeje, následkem čehož poškozený utrpěl povrchní poranění v obličeji bez pracovní neschopnosti, v násilném jednání obviněný pokračoval na úrazové ambulanci Oblastní nemocnice v M. B. , kam byl hlídkou Policie ČR převezen a kde se pokusil napadnout nstržm. V. S. a udeřit ho do hlavy, a také v budově Policie ČR – Obvodního oddělení M. B. , kde kopl nstržm. V. S. do levé ruky a boku.
Tato skutková zjištění soudů evidentně naplňují znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. Zákonnému znaku „násilí“ ve smyslu citovaného ustanovení odpovídá ta část jednání obviněného, která spočívala v tom, že jednoho z policistů nstržm. T. B. udeřil dlaní do obličeje a že dalšího z policistů nstržm. V. S. kopl do ruky a do boku. Okolnost, že obviněný policisty „urážel hrubými vulgárními výroky“ a že se „pokusil napadnout nstržm. V. S. a udeřit ho do hlavy“, byla do skutkové části výroku o vině pojata sice nad rámec zákonného znaku „násilí“ ve smyslu §155 odst. 1 písm. b) tr. zák., ale souvisela s tím, že ze strany obviněného šlo o šířeji založený útok proti policistům, který se určitým způsobem stupňoval. Uvedená okolnost tedy v tomto smyslu dokresluje celkovou povahu útoku obviněného a je významná z hlediska určení stupně nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost, byť je sama o sobě nerozhodná z hlediska naplnění formálních znaků trestného činu. Pokud ji soudy pojaly do skutkové části výroku o vině, není to v žádném případě důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného do tohoto výroku jakkoli zasahoval.
To, že policisté vykonávali pravomoc veřejných činitelů, obviněný v dovolání zpochybňoval ve vztahu k té částí posuzovaného jednání, k níž došlo v jeho bytě. Těmto pochybnostem nemohl Nejvyšší soud přisvědčit, protože podle zjištění soudů podrobně rozvedených zejména v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi obviněný sám vyzval policisty ke vstupu do svého bytu. Stalo se tak podle těchto zjištění za okolností, kdy ho policisté vyzvali, aby se s nimi odebral na obvodní oddělení policie, a kdy mu sdělili, že účelem je podat vysvětlení ohledně napadení G. K. , které na něho bylo policii oznámeno. Obviněný podle těchto zjištění projevil ochotu jít s policisty na obvodní oddělení policie poté, co se oblékne, a v této souvislosti je vyzval ke vstupu do svého bytu. Tato zjištění soudů tedy jasně vyznívají tak, že policisté se v bytě obviněného nacházeli s jeho souhlasem. Proto se obviněný nemůže dovolávat toho, že policisté neměli ke vstupu do jeho bytu povolení.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, s tím, jak soudy hodnotily důkazy a že některé jím navrhované důkazy neprovedly, a s uloženým trestem co do jeho přiměřenosti.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkového stavu, zjištěného soudem, pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu, Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné uplatňovat s k u t k o v é námitky s cílem dosáhnout primárně jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou verzí, kterou prosazuje dovolatel, a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se tedy námitkami obviněného proti správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy. Námitky obviněného proti tomu, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění svědecké výpovědi policistů, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů o výslech svědkyně G. K. a o nový znalecký posudek o jeho duševním stavu a že provedené důkazy považovaly za dostatečné a věrohodné, byly mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově mu neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné. To se týká i námitek ohledně přiměřenosti uloženého trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát proto, že je vadný výrok o vině, lze dovoláním napadat výrok o trestu jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a jeho námitky týkající se přiměřenosti trestu žádným dovolacím důvodem nejsou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). To znamená, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. bylo možné uplatnit jen ve spojení s jiným důvodem dovolání. Logicky z toho plyne, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265 b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř. Stejně tak z toho logicky plyne, že pokud dovolání obsahově nekoresponduje s dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo s jiným důvodem podle §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř., neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec