ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.834.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 834/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2007 o dovolání obviněného T. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 610/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 164/2005 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 3 T 164/2005, byl obviněný T. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené obchodní společnosti R., a. s., škodu ve výši 683.068,- Kč.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 610/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, není trestným činem a že jde jen o obchodněprávní spor. Vyjádřil názor, že výsledkem dokazování nebylo zjištění, že by úmyslně někoho uvedl v omyl a že by způsobil škodu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Blansku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Podle zjištění Okresního soudu v Blansku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval skutek posouzený jako trestný čin v tom, že obviněný T. D. v době od 10. 6. 2003 do 1. 7. 2003 v obci H. L., v úmyslu nehradit zboží a obohatit podnikatelku V. D. podnikající pod jménem V. D. — T., na základě její plné moci pod záminkou odběru zboží na fakturu vylákal od obchodní společnosti R., a. s., množství 2 551,14 q krmné pšenice, takto odebrané zboží zčásti použil na úhradu dluhů V. D. a zčásti zpeněžil, a to ke škodě obchodní společnosti R., a. s., neboť ve lhůtě splatnosti ani později nebylo zboží v hodnotě 683.068,- Kč zaplaceno.
Skutkový stav, tak jak ho soudy zjistily, evidentně naplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Skutek popsaný ve výroku o vině je blíže konkretizován okolnostmi rozvedenými v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Blansku. Z toho je zřejmé, že znaky trestného činu byly naplněny jak z hlediska namítané subjektivní stránky, tak z hlediska namítaného omylu a škody.
Obviněný jednal na základě plné moci podnikatelky V. D., která je jeho matkou. Přitom nešlo jen o ojedinělý nebo výjimečný případ jejího zastupování, neboť obviněný ji zastupoval i v jiných obchodech. Z tohoto blízkého vztahu obviněného a zastupované podnikatelky je jasné, že obviněný znal její finanční situaci a věděl, že nemá k dispozici prostředky, z nichž by uhradila cenu objednané a posléze i odebrané krmné pšenice přesahující 680.000,- Kč. Přesto obviněný Ing. J. P., jednajícímu za obchodní společnost R., a. s., při sjednávání obchodu tvrdil, že za zboží platí do týdne, a s odkazem na toto tvrzení odmítl jeho požadavek na to, aby kupní smlouva byla uzavřena písemně. Stalo se tak za okolností, kdy V. D. dlužila např. částku více než 990.000,- Kč obchodní společnosti M., s. r. o., (tato částka byla splatná 4. 6. 2003). Je tedy jasné také to, že obviněný při sjednávání obchodu s obchodní společností R., a. s., před Ing. J. P. pouze předstíral, že za dodávku krmné pšenice zaplatí, a tím dosáhl toho, že Ing. J. P. souhlasil s dodáním krmné pšenice podnikatelce V. D. Ve výroku o vině je to výstižně vyjádřeno tím, že obviněný krmnou pšenici vylákal. Slibem zaplacení kupní ceny, provázeným tvrzením, že za zboží platí do týdne, obviněný uvedl v omyl Ing. J. P. o tom, že za dodanou krmnou pšenici bude obchodní společnosti R., a. s., zaplacena kupní cena. V důsledku tohoto omylu byla krmná pšenice obchodní společností R., a. s., dodána, aniž se jí dostalo ekvivalentního protiplnění, a tím byla této obchodní společnosti způsobena škoda v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Ze strany obviněného šlo o jednání zřetelně vedené záměrem získat pro podnikatelku V. D. zboží bez zaplacení, takže tu je i úmyslné zavinění obviněného jak ve vztahu k vyvolání omylu u Ing. J. P., tak ve vztahu ke způsobení škody u obchodní společnosti R., a. s.
Úmysl obviněného dokresluje i to, jak postupoval po odebrání krmné pšenice od obchodní společnosti R., a. s. Obviněný celkem 139,38 tun (tj. 1 393,8 q) krmné pšenice dodal obchodní společnosti S., s. r. o., s tím, že na daňové doklady — faktury vyznačil údaj „platba zápočtem s firmou M.”. Souviselo to s dluhem podnikatelky V. D. u obchodní společnosti M., s. r. o., a s tím, že společníkem této obchodní společnosti a zároveň i jednatelem obchodní společnosti S., s. r. o., byl Ing. M. K. Podstatnou část krmné pšenice získané od obchodní společnosti R., a. s., a to více než polovinu tohoto množství, tedy obviněný použil na částečnou úhradu dluhu podnikatelky V. D. u obchodní společnosti M., s. r. o. Stalo se tak prakticky ihned po získání krmné pšenice, protože k jejímu dodání obchodní společnosti S., s. r. o., došlo již dne 4. 7. 2003. Tato bezprostřední časová návaznost kroků obviněného svědčí o tom, že získání krmné pšenice alespoň k částečnému uhrazení dluhu u obchodní společnosti M., s. r. o., bylo cílem jeho jednání vůči obchodní společnosti R., a. s. Logicky z toho plyne také závěr, že obviněný ani nepočítal s tím, že by výtěžek z prodeje získané krmné pšenice mohl být zdrojem, z něhož by uhradil její kupní cenu obchodní společnosti R., a. s. Pokud Ing. J. P. urgoval zaplacení kupní ceny, obviněný mu nezaplacení nejprve vysvětlil tím, že má dosud neuhrazenou pohledávku ve výši 100.000 Euro a že zaplatí, až jemu bude tato částka zaplacena. Šlo jen o zřejmou výmluvu, protože obviněný nic takového nenamítal ani v rámci své obhajoby v trestním řízení (v trestním řízení obviněný tvrdil, že krmná pšenice byla napadená škůdcem, ale soudy tuto obhajobu neakceptovaly se zřetelem k výpovědi svědka Ing. J. P., který vyloučil, že by obviněný dodávku krmné pšenice reklamoval, nehledě na to, že o tvrzené reklamaci není ani žádný písemný doklad). Později obviněný po Ing. J. P. požadoval vystavení nové faktury, na kterou rovněž nereagoval, zejména ne zaplacením kupní ceny. Nakonec obviněný přestal s Ing. J. P. komunikovat vůbec (např. nebral telefon). Způsob, jímž obviněný postupoval po odebrání krmné pšenice od obchodní společnosti R., a. s., logicky tedy jen dotvrzuje jeho počáteční úmysl toto zboží nezaplatit.
Tím posuzované jednání obviněného přesáhlo rámec pouhého nesplnění závazku z obchodněprávního vztahu a nabylo znaků trestného činu. Hodnota krmné pšenice, kterou obviněný získal pro podnikatelku V. D., tedy není jen nesplněným závazkem z kupní smlouvy, nýbrž škodou způsobenou trestným činem.
Na trestnosti činu obviněného nic nemění ani další osud pohledávky, kterou obchodní společnost R., a. s., později nejprve postoupila J. M. a pak zase získala zpět. Obviněný v dovolání namítl nejasnost v otázce, kdo je skutečně držitelem pohledávky. K tomu lze jen dodat, že to pro posouzení věci nemá žádný význam, neboť z hlediska naplnění znaků trestného činu podvodu je rozhodný úmysl obviněného nezaplatit kupní cenu krmné pšenice jako úmysl, který obviněný měl již v době odebrání zboží od obchodní společnosti R., a. s.
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného cokoli měnil na napadeném usnesení Krajského soudu v Brně a předcházejícím rozsudku Okresního soudu v Blansku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Obviněný v dovolání projevil nesouhlas také s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. K této části dovolání Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, neboť tyto námitky nejsou dovolacím důvodem. Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se tedy rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak řečeno, jde o podřazení skutkového stavu zjištěného soudem pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu a proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné uplatňovat s k u t k o v é námitky s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou verzí, kterou prosazuje dovolatel, a teprve v návaznosti na jiný skutkový stav usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán jen na taxativně uvedené zákonné důvody stanovené v §265b tr. ř. a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Skutkové námitky, které obviněný pojal do svého dovolání, byly mimo zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi proto dále nezabýval. Správnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zkoumal ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec