ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.852.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 852/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. srpna 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. B., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 9 To 97/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 188/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 10. 2006, byl v řízení proti uprchlému obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Tohoto trestného činu se obviněný dopustil tím, že nejméně od měsíce listopadu 2002 do 30. 6. 2004 úmyslně řádně neplatil výživné na svého syna M. V., ačkoli dle rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. P 26/85 ze dne 5. 6. 2002 byl povinen přispívat na výživu syna částkou 1.600,- Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem a za uvedené období dluží na výživném celkem nejméně 32.000,- Kč, z toho nejméně 1.600,- Kč matce M. V., Z. B. a nejméně 30.400,- Kč k rukám M. V.
Proti rozsudku soudu I. stupně podala obhájkyně obviněného odvolání, které bylo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 9 To 97/2007, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obhájkyně obviněného řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., když je toho názoru, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že před rozhodnutím o řízení proti uprchlému měly být vyčerpány všechny prostředky k zjištění jeho pobytu, soud nesprávně posoudil návrhy na doplnění dokazování k aktuálnímu zjišťování místa jeho pobytu, dokazování tak zůstalo neúplné a jednáním v nepřítomnosti obviněného došlo k tomu, že nemohl uplatnit své ústavní právo být přítomen při projednání své věci. Dále, že bylo navrhováno zkoumat, zda vůbec bylo v možnostech obviněného platit výživné ve stanovené výši. Obhájkyně proto navrhla, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a obviněný byl zproštěn v celém rozsahu obžaloby, nebo aby byla Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázána věc k novému projednání a rozhodnutí na základě doplnění dokazování.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nevyjádřila, přičemž opis dovolání byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 13. 7. 2007.
Z obsahu námitek obhájkyně obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že jejich podstatou je zpochybňování správnosti rozhodnutí soudu I. stupně o konání řízení proti uprchlému a následného trvání podmínek pro toto řízení. V případě, že by pro takovéto řízení podmínky nebyly, byl by tento dovolací důvod uplatněn důvodně. K takovému závěru ale Nejvyšší soud nedospěl.
Jak vyplývá z usnesení soudu I. stupně (č. l. 62 tr. spisu) ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 6 T 188/2002, tento rozhodl, že podle §302 a §305 tr. ř. bude ve věci obviněného konáno řízení proti uprchlému. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo, že obviněnému se prostřednictvím pošty ani policie opakovaně nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení, ač bylo doručováno na adresu označenou obviněným pro účely doručování. Po obviněném soud víc jak rok bezúspěšně pátral a k zajištění jeho přítomnosti u hlavního líčení nevedl ani příkaz k zatčení vydaný dne 25. 5. 2005. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že obviněný se vyhýbá trestnímu stíhání tím, že se skrývá. Ze spisu přitom vyplývá, že bylo hovořeno i se sestrou obviněného, která s ním mluvila telefonicky, ale odmítl jí sdělit místo, kde se zdržuje. Soud I. stupně také průběžně zjišťoval případný pobyt obviněného na centrální evidenci vězňů, v psychiatrické léčebně i u městského úřadu v místě jeho bydliště a prostřednictvím policie se snažil doručit mu předvolání k soudu. Všechny tyto pokusy byly neúspěšné a tak se hlavní líčení konalo v nepřítomnosti obviněného za situace, kdy řádně probíhalo řízení proti uprchlému. Za stejných podmínek se pak konalo i veřejné zasedání odvolacího soudu dne 14. 3. 2007, když v souladu s ustanovením §306 odst. 2 tr. ř. uveřejnil na úřední desce vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání. Ač tedy odvolací soud již žádné pátrání po případném pobytu obviněného neprováděl, nelze za situace řádného řízení proti uprchlému a kdy odvolací soud ani nepovažoval přítomnost obviněného u veřejného zasedání za nutnou, přičemž se v jeho průběhu ani žádné důkazy neprováděly, dospět k závěru, že by došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného nejen v hlavním líčení, ale ani ve veřejném zasedání. Obviněný si byl přitom velmi dobře vědom probíhajícího trestního stíhání a je také na něm, aby využíval a střežil svá práva. Nejvyšší soud proto považuje námitky obhájkyně obviněného v tomto směru za zjevně neopodstatněné a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyl jimi naplněn, podmínky konání řízení proti uprchlému trvaly v průběhu celého trestního stíhání. Přes návrhy na aktuální zjišťování pobytu obviněného, ani samotná obhájkyně obviněného neměla žádné poznatky o jeho pobytu a pouze obecně navrhovala pátrat po něm. Z hlediska zachování práv obviněného pak nelze přehlédnout právo obviněného navrhnout zrušení rozsudku a následné provedení hlavního líčení znovu, podle §306a odst. 2 tr. ř.
K stejnému závěru pak Nejvyšší soud dospěl i ohledně námitky v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívala v tom, že nebyly zkoumány možnosti obviněného platit výživné ve stanovené výši.
Otázku výše výživného, byť o ní bylo rozhodnuto v civilním řízení, řeší soud v trestním řízení jako předběžnou otázku významnou pro posouzení viny obviněného a samostatně posuzuje, do jaké míry je výše neplacení výživného trestným činem. Řídí se přitom hledisky stanovenými v §96 odst. 1 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., tj. přihlíží k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného.
Namítá-li obhájkyně obviněného, že nebylo zkoumáno, zda bylo vůbec placení stanoveného výživného v jeho možnostech, přehlíží základní skutečnost zjištěnou již soudem I. stupně, že obviněný v předchozím období dosahoval průměrný měsíční příjem 15.000,- Kč. Od 1. 8. 2001 pak podnikal v oboru zpracování kamene (do 10. 6. 2003) kde měl průměrný měsíční příjem z podnikání asi 10.000,- Kč od 10. 6. 2003 nastoupil do pracovního poměru pouze na 20 hodin týdně s průměrným čistým měsíčním příjmem 4.389,- Kč. Soudy obou stupňů tak shodně konstatovaly, že se obviněný vzdal výhodnějšího zaměstnání, ve kterém mohl dosahovat vyšších výdělků a bez obtíží výživné hradit, resp. nepochybně byl schopen dosahovat výdělků, na jejichž podkladě byla stávající výše výživného stanovena.
Podle §96 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, při hodnocení schopností, možností majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
Za dané situace, kdy podle zjištění soudů byl obviněný schopen a měl dostatečné možnosti k plnění zákonné vyživovací povinnosti ve výši stanovení soudem, ale sám se bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání a posléze i výdělečné činnosti, není podstatné, zda byl reálně schopen platit výživné ve stanovené výši, protože tuto neschopnost sám úmyslně vyvolal svým jednáním.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš