ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.911.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 911/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. srpna 2007 v neveřejném zasedání v Brně o dovoláních obviněných M. V., a L. K., která podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 6 To 151/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 72/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. V. a L. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. 19 T 72/2006, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. /body ad 1) – 2) výroku o vině/ a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. /bod ad 3) výroku o vině/. Za to byli odsouzeni podle §238 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, přičemž oběma obviněným byl výkon tohoto trestu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců.
Odvolání obou obviněných, které podali proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu I. stupně, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 6 To 151/2007, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání, které společně odůvodnili. Uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Konkrétně pak namítají, že poškozeného /u skutků ad 1) – 2) výroku o vině/ žádným způsobem nenutili k zaplacení dlužné částky a nepoužili vůči jeho osobě násilí, pohrůžku násilí nebo jiné těžké újmy. Přitom zdůrazňují rozpory ve výpovědi poškozeného M. K., jeho manželky i dalších svědků A. J. a J. V. Ve vztahu k bodu 3) namítají, že do domu poškozeného vešli otevřenými zadními dveřmi, když zvonek byl nefunkční a do bytu vešli z toho důvodu, že měly obavy o zdraví či život poškozeného, který byl jejich dobrým známým, měl problémy v důsledku neúspěšného podnikání, proto byl pod psychickým tlakem, nadměrně užíval alkohol, choval se neadekvátně, živelně a zmatečně. Odkázali přitom na své podrobné výpovědi, na jejichž obsahu trvají, na výpověď poškozeného i svědků a také na obsah svého odvolání.
Jak v závěru dovolání uvádí, mají za to, že skutkově správně zjištěný stav byl nesprávně právně posouzen a zejména rozpory ve výpovědi poškozeného a ostatních svědků, nebyly vyhodnoceny v jejich prospěch a nebyli zproštěni obžaloby. Navrhli proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla příslušnému soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že tito sice formálně deklarují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jimi uplatněné námitky stojí mimo rámec tohoto důvodu dovolání. Ve věci neshledal ani nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, přičemž uvedl, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby byla dovolání odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ač obvinění shodně uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu jejich konkrétních námitek zřejmé, že nevyhovují výše uvedeným požadavkům a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, obvinění se trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. dopustili tím, že
1) přesně nezjištěného den v průběhu ledna nebo února 2006, před rodinným domem, požadovali po poškozeném M. K. vrácení půjčky ve výši 150.000,- Kč s tím, že jinak jej připraví o jeho rozestavěný rodinný dům a může tak přijít i o pěstounskou péči svého synovce, když nemá význam, aby zbili poškozeného, neboť takto si na něm nic nevezmou,
2) dne 10. 3. 2006 kolem 9:30 hod., před domem rodičů jeho manželky přiměli M. K. k nastoupení do motorového vozidla zn. Audi, odvezli jej k místnímu hřbitovu, kde po něm opětovně požadovali vrácení uvedené půjčky a obžalovaný M. V. ho udeřil pěstí do pravého obočí s požadavkem, aby se jim za účelem úhrady dluhu pravidelně telefonicky hlásil a nevolal policii, jinak to bude ještě horší.
Trestného činu porušování domovní svobody se pak dopustili tím, že „dne 10. 3. 2006 kolem 08:30 hod., poté, co se jim vytržením dřevěných lišt u vstupních dveří rodinného domu nepodařilo tyto otevřít, neuzamčenými dveřmi kotelny vstoupili do rodinného domku obývaného M. K., jeho rodinnými příslušníky a příbuznými, kde v prvním patře vytržením ukotvení zámku ze zárubně otevřeli uzamčené dveře do obývacího pokoje, který prohledali“.
Tato soudem I. stupně zjištěna a soudem odvolacím potvrzená skutková zjištění /ad 1) a 2)/, ale oba obvinění popírají s tím, že poškozeného žádným způsobem nenutili k zaplacení dlužné částky a nepoužili vůči němu ani násilí, ani pohrůžky násilí či jiné těžké újmy. Ohledně skutku ad 3) pak sice v souladu se zjištěním soudů uvádí, že do domu vešli zadními neuzamčenými dveřmi, zcela již ale pomíjí zejména zjištění, že v domě pak vytržením zámku ze zárubně otevřeli uzamčené dveře obývacího pokoje, který prohledali a který byl obýván poškozeným.
Je tedy zřejmé, že obvinění svoji námitku o nesprávném právním posouzení skutků zakládají na jiném průběhu skutkového děje, než byl zjištěn soudy. Poukazem na rozpory ve výpovědích poškozeného a dalších svědků se také domáhají jiného hodnocení důkazů, na jehož základě by měl být zjištěn jiný skutkový stav, odpovídající jejich představám a jejich obhajobě, když podle jejich názoru nebyly rozpory ve výpovědích vyhodnoceny v jejich prospěch. Ve světle této procesní námitky ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., je pak jejich obecná námitka, že skutkově správně zjištěný stav byl nesprávně právně posouzen, jen snahou formálně vyhovět požadavkům uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když naopak námitka o rozporech ve výpovědích a jejich vyhodnocení v jejich neprospěch, jednoznačně potvrzuje právě jejich nesouhlas se soudy zjištěným skutkovým stavem. Nejvyšší soud proto námitky obviněných považoval za nezpůsobilé založit jeho přezkumnou povinnost podle §265i odst. 3, 4 tr. ř., když těmito skutkovými a nikoli hmotně právními námitkami, staví Nejvyšší soud do pozice soudu odvolacího. O tom, že obvinění dovolání mylně považují za další odvolání, svědčí konečně i jejich odkaz na jejich podrobné výpovědi i výpovědi svědků a obsah svých odvolání.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš